Nový technothriller Napojení má překvapivě pár společných bodů s thrillerem Na útěku od Patricka Lee, který jsem četla nedávno, a tak si neodpustím pár srovnání. I tady je totiž na útěku ženská hrdina a i tady je druhou hlavní postavou bývalý supervoják. Rozdíl je v tom, že Kira Millerová není dvanáctiletá holka s amnézií, nýbrž protřelá genová bioložka a kapitán Desh (který by díky podobným jednotkám mohl Sama Drydena z druhé knihy teoreticky znát) ji nemá ochránit, ale naopak najít – a zastavit…
Bývalý příslušník Delta Force David Desh je požádán o poslední misi – vypátrat neurobioložku Millerovou, teroristku, která chce pomocí genových virů rozšířit smrtící ebolu. (V souvislosti se současným děním v Africe docela síla, román byl však napsán v době, kdy byl bin Ládin ještě nezvěstný. A Millerová je hned po něm druhým nejhledanějším člověkem…) Desh, přesvědčen o oprávněnosti své mise, začíná svůj hon. Ale je to opravdu pravda, je krásná vědátorka taky bezcitnou psychopatkou? Desh se musí nejdřív vyznat ve spleti různých lží – a pak musí přežít. (A pak taky zachránit lidstvo, přirozeně.)
Tak mě napadá, ještě v jedné zásadní věci se oba „útěkářské“ romány liší – zatímco Na útěku byl čistý adrenalin, Napojení jde víc do hloubky – autor sám je biolog, takže ví, o čem píše, a píše o tom rád. Věda je tu všudypřítomná, jinak by román asi neměl přízvisko techno. A s postupem času přechází ta technická část až do science-fiction, což je oblast, kterou zas mají oba romány společnou. Ale zatímco Lee brousil jen po povrchu a s nějakou hlubší analýzou se nezdržoval, Richards od čtenářů očekává jistý stupeň inteligence – aby dokázali pochopit co možná nejzjednodušenější výklady ohledně genové terapie a fungování mozku (které jsou i v téhle laické formě složité až dost).
Na druhou stranu… Patrick Lee má na svém kontě několik dalších knih a řadu scénářů, dobře tedy ví, jak na malém prostoru představit své hrdiny a zaujmout čtenáře. Richards je úspěšný vědec a určitě už publikoval vědecké články, Napojení je však jeho první román a občas jsem se nemohla zbavit dojmu papírovosti. Na vykreslení svých postav potřeboval také mnohem víc prostoru a slov – ale méně je někdy více.
Ale stále je tu spousta důvodů, proč se tento román stal v Americe bestsellerem. A co víc, právě enormní zájem samotných čtenářů, kteří si stáhli e-knihu neznámého autora a doporučovali ji dál, dostal Richardsův román i do tištěné podoby a zahraničních překladů. Něco na něm tedy být musí.
Možná je to ten vyvážený mix vědy a napětí. Anebo padouch a jeho ďábelský plán jako z nerealizovaného scénáře Mission: Impossible. (Jak velkému čelí Desh průšvihu? „Tak velkému, že na původní komplot s ebolou (…) můžu jen nostalgicky vzpomínat.“) Také může být důvodem zajímavé téma neomezené inteligence, jinými slovy technického pokroku, který (jak milovníci konspiračních teorií dávno vědí) není zas tak úplně nereálný. Své místo tu mají vedle využití nejmodernějšího zbrojního arzenálu i zásadní morální otázky lidstva. Zkrátka vybere si každý. A ta věda se vážně pochopit dá. (Až na epilog. Kvatnová fyzika není moje parketa…)
Originál: Wired, 2012
Překlad: Radka Knotková
Vydal: Host, Brno 2014
376 stran
