Dva na vraždu: Autoři představili v pražském Luxoru knihu o skutečných případech dvojic zabijáků
V úterý 14. října proběhla v pražském knihkupectví Luxor beseda s autory Janem Thomayerem a Milanem Říským, kteří představili svůj literární debut o vraždících dvojicích.
Případů, kdy vraždí dvojice vrahů, není v historii kriminalistiky tolik, možná i proto vejdou spíše ve známost. Nejspíš si na pár případů ze světa vzpomenete sami, ovšem ani naše domovina nezůstává pozadu, stačí vzpomenout na manžele Stodolovi nebo dvojici Kott–Kutílek. V těchto dnech vychází další kniha v žánru true crime přinášející tři skutečné případy, jež se staly u nás a v nichž vraždila dvojice, která se předtím různým způsobem seznámila. A jiná dvojice – Jan Thomayer a Milan Říský je pod tímto dílem podepsána. Svou knihu představili před hrstkou (bohužel) čtenářů v kavárně Paláce knih Luxor, tradiční baště besed a autogramiád.
Jan Thomayer je právník se zálibou v literatuře o skutečném zločinu. Kriminalistice se věnuje už od vysoké školy. Právo tehdy ještě dělat nechtěl a k policii ho nevzali kvůli stop stavu, a tak zůstal kriminalistice věrný alespoň jako autor. V roce 2009 založil web o sériových vrazích, který se stal oblíbeným zdrojem informací o tomto fenoménu. Na svém webu publikuje články a zveřejňuje informace o filmech inspirovaných skutečnými zločiny. V roce 2022 stál u zrodu online antikvariátu specializovaného výhradně na žánr true crime.
Milan Říský je profesionální fotograf s dlouholetou praxí z novin a hudebních magazínů, je redaktor a recenzent a také moderátor besed s autory detektivek. Mimo jiné píše na krimi téma pro noviny.
Oba autoři pocházejí z Plzně a pro oba je to první kniha. A proč si zvolili právě téma vraždící dvojice? Jan Thomayer chtěl už dlouho napsat knihu, a tak oslovil Milana Říského, zdali by do toho nechtěl jít s ním. Tomu se prý zpočátku moc nechtělo, ale nakonec se nechal přesvědčit, i když byl nakonec překvapen, že mu to zabralo mnohem víc času, než čekal. Autoři nechtěli vybírat náhodné případy, a tak začali hledat příběhy, v nichž se dva lidé potkali a vraždy začali páchat ve dvojici.
Jak Thomayer, tak Říský přiznávají, že se občas nevyhnuli jistým sporům nebo ostřejším debatám, jak už to u autorského dua bývá. Thomayer si chtěl například na obálku prosadit fotku modelu žlutého terénního vozu, který sehrál důležitou úlohu v jednom z případů (k tomu se ještě vrátím). Sami přiznávají, že právě jim začali v redakci říkat „dva na vraždu“. Nakonec jsou ale s výslednou (střídmou červeno-černou) obálkou spokojeni. Práci měli rozdělenou tak, že Thomayer sbíral materiály a Říský se staral o korektury a uhlazování textu.
První zpracovaný případ nazvaný Dva ninjové se odehrál na jaře 1989 v Kolíně. Dvojice mladistvých v něm zavraždila čtyři členy rodiny jednoho z nich. Vrazi se seznámili přes bojové sporty (proto ten název). Motivem vražd byla snaha opustit republiku (tzv. Sametová revoluce přišla až o pár měsíců později) a v zahraničí se bojovým sportům nadále věnovat. K tomu potřebovali peníze. Materiály k případu měl na starosti Jan Thomayer a musel se mimo jiné „prohrabat“ více jak 1 700 stránkami spisu. Nicméně podle moderátorky je informacemi nabitý příběh zároveň velmi čtivý.
Druhý případ autoři nazvali Parťáci z pekla a zabývají se v něm poměrně známou kauzou, vraždící dvojicí Kott–Kutílek. Ti dokázali během 26 hodin na jaře 1990 zabít čtyři lidi (přičemž 14 hodin z toho ani nebyli spolu). Mají na svědomí zastřelení vrátného v Nýřanech, smrt dvou mladých stopařek a vraždu taxíkáře. Plus pokus o vraždu britského řidiče kamionu. Tomu vykradli kamion (včetně onoho modelu žlutého autíčka, jež nakonec pomohl pachatele usvědčit) a pak ho střelili do hlavy. Mladý řidič přežil svou první jízdu jen zázrakem. Tento případ je z trojice případů v knize asi nejznámější, bývá často námětem různých sborníků a dalších titulů true crime a na besedě mu také bylo věnováno asi nejvíce času. O materiály se tentokrát postaral Milan Říský, i když se ke spisu nedostal.
Poslední případ se odehrál v sedmdesátých letech v Unhošti a autoři ho pojmenovali Surovec a jeho učeň. Pojednává o dominantním pachateli, který si k sobě bral různé mladé komplice, přičemž ve „spolupráci“ s jedním z nich pak vraždil. Společně měli na svědomí dvě loupežné vraždy a několik pokusů. Vůdčí pachatel pak měl v plánu usmrtit čtyři další lidi, dokonce mezi nimi byly i děti. Přičemž jedna z vražd se měla odehrát dokonce v den, kdy byl zatčen. Případ si vzal na starost opět Thomayer a přiznává, že se mu informace o něm sháněly těžko, jelikož už nikdo z pamětníků nežije, hlavní pachatel zemřel v roce 2021 a časový a generační odstup sehrál své.
Beseda se nesla v poměrně příjemném duchu a na to, že nás přišlo sotva deset, padlo víc otázek než na besedách s mnohem početnějším publikem. Zajímalo mě, jak se autorská dvojice vypořádala s procházením spisů, jelikož si jistě každý dovede představit, že to není zrovna veselé čtení. Jan Thomayer přiznal, že to leckdy těžko dostával z hlavy, ale kompenzoval si to čistě technickou činností, když získané informace přepisoval pro knihu. Milan Říský navštívil odlehlé místo, kde dvojice vrahů v lese ubodala ony mladé stopařky. Přiznal, že mu z toho tehdy běhal mráz po zádech a běhá dodnes. Některými fotografickými materiály ze spisů se ani nechtěl zabývat. Nicméně podle autorů není zas tak velký problém sehnat si spis k případu, který se odehrál před rokem 1990 (i když někdy není kompletní). Po tomto roce už ale není (mimo jiné i kvůli GDPR) šance.
Povídání v uvolněné atmosféře zakončila po necelé hodině autogramiáda. Autoři už pracují na druhé společné knize, která se bude věnovat Spartakiádnímu vrahovi Jiřímu Strakovi. Je tedy možné, že se zhruba za rok uskuteční podobná beseda. Doufejme jen, že si společná prvotina najde cestu ke čtenářům a že jich příště dorazí více.