První polovina devadesátých let. Zatímco se přesouvá vojenská technika na vlacích z Německa do Ruska, objev dvou studentů rozjede sérii vražd a vysokou hru staré i nové tajné služby. Knižní zpracování stejnojmenné televizní série s Ondřejem Sokolem.
Na sklonku roku 1992 pracují studenti Petr Boček a Honza Frim na diplomové práci zaměřené na systém evidence průjezdu nákladních vlaků. Když své výpočty porovnají s oficiálními dokumenty Českých drah, něco jim na tom nesedí. Dokumenty uvádějí u některých speciálních vojenských vlaků větší počet vozů, než studenti skutečně zaznamenali.
Poručík vojenské prokuratury Roman Rédl neprožívá zrovna nejlepší období. Poslední dny do rozdělení České a Slovenské federativní republiky se zabývá možným propuštěním na kauci někdejšího obávaného šéfa tajné policie, generála Ference. Nadřízení i kolegové mu však házejí klacky pod nohy a Rédl, který Ference nemůže ani vystát, v stále ještě mladé demokracii neví, komu věřit a jaká hra se tu vlastně hraje.
Z nudy v soukromí ošuntělého a neútulného bytu na stejně neútulném sídlišti ho vytrhne až jeho senilní soused Frim. Od domovní důvěrnice se Rédl dozvídá, že se sousedovi ztratil vnuk Honza a o starce se teď nejspíš nebude mít kdo postarat. Rédl se – ani sám neví proč – začne o osud zmizelého hocha zajímat. Brzy se ukáže, že jeho kamarád Boček byl zavražděn a mladý Frim je nejspíš na útěku ze strachu o život. Rédl nachází výsledky jejich diplomové práce psané jakousi šifrou, ale zprvu nechápe, jak by mohly se zločinem souviset. Teprve až když mu dojdou souvislosti, musí spolknout všechnu hořkost – aby totiž udělal dobrý skutek a pomohl mladému muži v nesnázích, musí se obrátit na toho, kým nejvíce opovrhuje – geniálního šifranta, generála Ference.
Před několika měsíci odvysílala Česká televize čtyřdílnou sérii Rédl, kde titulní roli ztvárnil herec Ondřej Sokol. Sekundovali mu například Petra Hřebíčková, jako jeho nečekaná pomocnice, Martin Pechlát jako Rédlův nadřízený nebo skvělí Martin Hoffman a David Novotný jako dvojice „čističů“. Scénář napsal jako diplomovou práci slovenský scénárista Miro Šifra (dopadl ale přeci jen lépe, než některé postavy jeho příběhu), režie se ujal renomovaný Jan Hřebejk (Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, Musíme si pomáhat).
Série byla u našich diváků poměrně úspěšná, což se odrazilo mimo jiné na hodnocení na Česko-Slovenské databázi filmu (77 %). Tvůrci pojali celý příběh v ponurných barvách, s důrazem na bezútěšné prostředí divoké první poloviny devadesátých let. To ještě znásobovaly intriky bývalých i nastupujících „mocipánů“ nebo bezskrupulózní zločiny. Někteří diváci sice namítali, že tahle doba nebyla tak syrová, jak je v mini sérii líčena, ale právě atmosféra a hra se studenými barvami, ruku v ruce s řadou skvělých hereckých výkonů mohla za to, že mnozí mluvili o návratu Jana Hřebejka na výsluní.
Jiří Walker Procházka proslul především v žánru sci-fi a fantasy, v poslední době se ale stále více zaměřuje na detektivní žánr. Společně s manželkou Klárou Smolíkovou vydali první díl ohlášené série Souřadnice zločinu, která nese název Mrtvá šelma. Autorská dvojice nezapomíná ani na mladé čtenáře, a to dokonce ani v detektivním žánru – již jsme vám přinesli recenzi několika titulů z jejich série Tajná dvojka A + B. Jiří Procházka se také podílel jako jeden ze šesti autorů na zajímavém projektu Šest nevinných a přispěl i do oceňované sbírky Prague Noir, která dokonce vyšla i v angličtině.
Jiřímu Procházkovi se podle jeho vlastních slov Hřebejkova série natolik zalíbila, že se rozhodl převést ji do knižní podoby. Kromě toho, že samozřejmě pečlivě shlédl všechny díly, měl k dispozici slovenský scénář, z něhož při psaní vycházel. V jeho podání Rédla se můžeme znovu vrátit do posledních dnů společného státu Čechů a Slováků, můžeme si vychutnat autorův specifický černý humor, který ale nijak neubírá a neshazuje syrové a beznadějné prostředí vykreslené už v televizní podobě a v knize nejen zachované, ale možná i ještě zdokonalené. Kromě toho, že knižní verze pomáhá vysvětlit některé ne zcela jasné scény v televizní podobě, v čtenáři ještě více umocňuje dojem ze všech těch nehostinných míst mrazivé zimy roku 1992, pochybných společenských „trachtací“, zoufale nevábných sídlišť i opuštěných průmyslových objektů, jejichž sláva pohasla možná už dávno za komunismu.
Něco podobného by se dalo říci i o postavách. Rédl se pouští do předem prohraného boje, ale nevzdává se, na rozdíl od mnohých, které svůj boj už dávno vzdali. Mezi nimi pak krouží pomyslní supi, kteří se snaží vytěžit z nastupující demokracie, co se jen dá. Mohou spolupracovat s jinými supi, ale ostatní oběti, které jen nechápavě kličkují, protože netuší, s čím si zahrávají nebo s čím se doopravdy potkali, čeká jen likvidace. Někdy nemilosrdná, někdy nenápadná, ale přeci jen likvidace. Z mnohých scén proto skutečně mrazí, jelikož si na podobné události pamatujeme nebo jsme o nich alespoň četli. Příběh je rozdělen do krátkých kapitol, které jsou nadepsány stručným popisem děje, takže trochu připomínají nápisy na filmových klapkách. Dělení beze sporu přispívá k dynamičtějšímu ději.
Rédl je syrový, ponurý, ale přesto fascinující příběh. Je o těch, kteří by rádi pomohli, ale nemají šanci. O těch, co se zapletli, do čeho neměli. O těch, co se chtěli zaplést, ale netušili, že neměli. O těch, co hodovali se supi a likvidovali ostatní, co by supům bránili v hodování. O nové generaci gaunerů, kteří se v mladé demokracii rychle rozkoukali, ale zapomněli na staré gaunery, kteří stále ještě mají co říci a řídí možná společnost víc, než si mladí myslí. To všechno je zabaleno do románu s perfektně vystiženou atmosférou. Jestli se vám televizní podoba líbila, budete spokojeni i s knižní podobou. Jestli jste televizní verzi neviděli, po přečtení téhle knihy to budete chtít napravit.
Text: Jiří Walker Procházka (2019)
Vydáno: Edice ČT (2019)
228 stran
