Kultovní autor sci-fi Jiří W. Procházka a spisovatelka knih pro mládež Klára Smolíková zavítali v polovině května na pražské Výstaviště. Na veletrhu Svět knihy 2015 představili a pokřtili společnou detektivní prvotinu Mrtvá šelma. Kmotrem knihy byl spisovatel Štěpán Kopřiva.
Nebývá u nás tak častým jevem, aby knihu psali dva autoři. Ještě méně obvyklé je, aby se k psaní detektivky spojili spisovatelé, kteří se předtím věnovali naprosto odlišným žánrům. Přesně tak to se stalo v případě Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové. V těchto dnech vydali detektivku s názvem Mrtvá šelma. Jde o první titul z ohlášené řady Souřadnice zločinu.
Sympatická dvojice spisovatelů (jsou též manželé) působila na veletrhu při představování své detektivní prvotiny jako čerstvý vítr. Osvěžující koktejl na poli české detektivky. Jako podobně řízný nápoj, který jsme ochutnali nedávno z rukou „barmana“ Štěpána Kopřivy a jeho detektivní (rovněž prvotiny) Rychlopalba (píšeme o ní též). Oba manželé sršeli energií a radostí z toho, že mohou svou knihu čtenářům představit.
My si však představíme nejprve v krátkosti samotné autory.
Jiří Walker Procházka (nar. 1959) je proslulý spisovatel sci-fi a fantasy příběhů. Rodák z Kutné Hory žije od roku 1982 v Praze. Pracoval jako programátor, tiskařský dělník nebo skladník. Po tzv. „revoluci“ podnikal v oblasti software.
Svými povídkami přispíval do několika antologií (Rigor Mortis, Je dobré být mrtvý nebo Punk Fiction), psal také do různých sci-fi a fantasy časopisů, dostalo se mu několika ocenění. Je spolumajitelem audio vydavatelství „Walker & Volf, s.r.o.“, které je zaměřené na převod špičkových českých či slovenských děl v žánrech sci-fi, fantasy či hororu. Firma se ale také věnuje tvorbě audioknih z původních českých detektivek, přičemž se mohou pochlubit spoluprací s takovými vyprávěči, jako jsou třeba herci Jiří Klem, Martin Myšička, Otakar Brousek ml. aj.
Klára Smolíková (nar. 1974) je spisovatelkou, scénáristkou, publicistkou a lektorkou. Vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Hojně se věnuje muzejní pedagogice. Značný výčet jejích knih představují učebnice a metodické materiály. Od roku 2004 se také věnuje psaní populárně naučných knih pro děti a mládež.
Žila patnáct let v jihočeském Táboře, kde učila na střední škole a pracovala v tamějším Husitském muzeu. Na základě těchto zkušeností vydala komiksovou knihu Husité. Pracovala také v Třebíči, na pražské Pedagogické fakultě nebo v Národním muzeu.
Posun k detektivnímu žánru je pro paní Kláru dle jejích vlastních slov logický krok. Jak jí vyrůstaly děti, tak si říkala, že už by si mohla troufnout i na tvorbu pro dospělé, ale do detektivního žánru by se bez podpory svého manžela Jiřího nepustila.
Se suchým humorem vysvětluje, že důkazem fungující spolupráce je už to, že oba autoři na besedu přišli a nepozabíjeli se doma u psaní. Ve skutečnosti společné psaní prý fungovalo tak, že Klára sestavila plán, poté napsala jednu kapitolu ona, jednu pan Jiří, a tak se to pravidelně střídalo. Kapitoly se navíc střídají i způsobem vyprávění – jednu vždy vypráví v knize ženská postava (Berenika Weissová), druhou mužská (Štolba). Dvojí autorství však bylo náročné především z hlediska udržení charakteru jednotlivých postav. Jiří W. Procházka psal mužské party a Klára Smolíková zase ty ženské.
Obě hlavní postavy budou na čtenáře působit věrohodně především díky tomu, že autoři měli při jejich tvorbě k dispozici buď z poradce (u bývalého policisty Štolby to byl člen zásahové jednotky a policejní vyjednávač) nebo zkušenosti z jedné z profesí samotné autorky (kurátorka táborského muzea Weissová).
Autoři plánují, že jednotlivé díly Souřadnic zločinu budou tvořit uzavřené příběhy, přičemž každý z nich se bude odehrávat v jiné lokalitě. Spisovatelé nechtějí psát detektivky z obvyklých míst jako je Praha nebo dokonce cizích měst jako Paříž apod. Příští díl s názvem Stříbrná iniciála (měl by vyjít za rok) se bude odehrávat v Kutné Hoře, další díl pak ponese název Královna a věž a bude zasazen do prostředí Prachovských skal, Jičína a okolí. Čtvrtý díl se má odehrávat v Třebíči.
Všechny příběhy se budou vázat na historii a muzejnictví. Cílem obou spisovatelů totiž není jen předložit před čtenáře pouze klasickou hádanku „kdo je vrah?“, ale také je něco naučit o daném městě či etapě z naší historie. Klára Smolíková k tomu říká: „Informace, které jsou tady třeba o městě, jsme dávkovali tak, abychom vás neutahali, ale zároveň abyste měli dobrý pocit, že jste se třeba něco dozvěděli. Že je zajímavé se na to město podívat jinak, že třeba dostanete chuť se do toho Tábora podívat… A pak do Kutné Hory… A budete mít potřebu se ‚literárně projít‘. Proto jsme se nesešli na žánru fantasy, protože mě přijde škoda něco vymýšlet, když máme možnost ozvláštnit ten skutečný svět… Ty muzejníci, tam je podezřelý každý.“
Ke slovu se dostal také kmotr knihy Štěpán Kopřiva. Jeho Rychlopalba vyšla o měsíc dříve než Mrtvá šelma a oba spisovatelé – kamarádi – mu jí připomínkovali. Tím pádem prý byl zvědavý, jak se oba přátelé popasují se vstupem do detektivního žánru: „Musím říci, že závist se mnou cloumala mocná… jak to zvládli. Hrozně se mi líbilo, že se tam spojuje jednak ta muzejní faktografická linka s takovou tou Procházkovskou pouliční dynamikou. Ale není to tak, že by jedna kapitola byla usedlá a druhá zase strašně expresivní. Přestože je knížka vyprávěná dvěma autory, tak má jednolitý ráz s velkou oporou v realitě. Ať už přes ta muzeální fakta nebo ta, která se dějí na ulicích Tábora. To si myslím, že mě hodně zaujalo. A to vůbec nemluvím o skvělém jazyku a stylistické rovině, která je podle mě nejen unikátní pro českou detektivku, ale ta kniha má parametry světové detektivky. A to nepřeháním ani trochu.“
Že se záměr autorů, co se týče vzbuzení zájmu čtenářů o lokality a zachování jednolitého rázu, povedl, dokazují slova redaktorky Martiny Mašínové. Ta prý naopak autory zprvu tlačila, aby své vyprávění od sebe trochu odlišovali. Tábor se jí prý zalíbil natolik, že se tam vypravila a město si prošla, aby se ujistila, že si autoři nevymýšlí… Výlet by prý doporučila a většina věcí, zmíněných v knize, odpovídá skutečnosti.
Co dodat více po hodině strávené se dvěma velice sympatickými lidmi? Snad jen to, že recenzi knihy si můžete přečíst na našem webu. Pak už zbývá jen zajít do knihkupectví a začít se bát, ale i bavit. Ať už při četbě knihy nebo poslechu audioknihy (jejíž recenzi Vám také přineseme), kde si můžete vychutnat četbu Jiřího Klema (vyprávěčské předěly), Otakara Brouska ml. (Štolba) a Kateřiny Janečkové (Weissová).
Celá fotogalerie na Facebooku.
