Daria: český pokus vyrovnat se zahraničnímu vzoru začal nadějně, ale…

Komu se dá věřit? Je všechno opravdu tak, jak tvrdí ostatní? Tvůrci českého mysteriózního thrilleru nakonec nevěděli ani jak naložit s příběhem a ani jak ho důstojně ukončit.

Marek Prošek (Jaromír Nosek) studuje psychiatrii na vysoké škole, kde učí i jeho matka (Jana Šulcová). Marek se konečně sejde se svou internetovou známosti, poněkud tajemnou „femme fatale“ jménem Daria Černá (Klára Miklasová). Po schůzce se však černovlasá sexbomba už neozývá a Marek si o ní dělá starosti. Mezitím se seznámí s ranařem Tazem (americký herec Paul Louis Farell), který se přistěhoval do jejich baráku.

Markova matka, která zároveň provozuje praxi v psychiatrické léčebně, nechá syna, aby si vybral z dokumentace libovolného pacienta a na něm si pocvičil stanovení diagnózy. Tu je pak ochotna s ním konzultovat. Ke svému překvapení Marek najde v dokumentech Dariinu složku. Zjišťuje, že je už pět dní zdejší pacientkou.

Marek dívku několikrát navštíví a čím dál v něm sílí přesvědčení, že Daria (povoláním farmaceutka) žádný blázen není a všechno jen předstírá. Když je po dvou týdnech propuštěna na svobodu, dvojice se sblíží. Daria se Markovi svěří o tajemných úkazech, které se dějí ve zpola opuštěném činžáku, kde bydlí, a také o pocitu, že ji někdo sleduje. Marek má zpočátku pro všechno racionální vysvětlení, ovšem až do okamžiku, kdy poznává, že se naopak mýlil on, a že dívce možná jde o život. Rozhodne se ji zachránit. Tím se ocitá v divoké jízdě, kterou nemůže nijak ovlivnit, jízdě plné paranoie a strachu z neznámého. Touha přijít všemu na kloub ho ale neopouští. Otázkou je, jestli tím neohrozí ještě další osoby…

Co zaujme na snímku režiséra Matěje Pichlera jako první, je rozhodne zdařilá úvodní titulková sekvence, (ilustrátorky Kateřiny Bažantové) za kterou by se rozhodně nestyděla žádná zahraniční produkce. Komiksové pojetí ve stylu Káji Saudka je podbarvené skvělou hudbou (Patrik Kettner) a mohlo by v tomto směru klidně soutěžit s dalšími adaptacemi světových komiksů. Několik scén v začátku příběhu pak naznačuje, že by se divák mohl dočkat dynamického a svěže natočeného „skandinávského akčního thrilleru po česku“, přitom se zachováním určitého tajemna.

Ano, mohl by. U toho však bohužel zůstane. Po rozjezdu následují scény mezi Markem a jeho matkou, které jsou oproti relativně „nabušenému“ a slibnému začátku překvapivě usedlé. Později se začínají objevovat některé nedotažené scény (například jak vlastně dopadla první schůzka Marka s Dariou?). První viditelné zaškobrtnutí pak trochu napravuje další zápletka. Je to ten moment, kdy se Marek rozhodne dívce věřit a začíná jednat. Nutno přiznat, že některé scény (včetně efektně a působivě nasnímané Prahy) jsou natočeny celkem zdařile, k čemuž mnohdy pomohou dnes už pomalu neodmyslitelné drony.

Bohužel ani to však nestačí. Žánrová nevyrovnanost filmu se čím dál více ukazuje “v plné nahotě”. Z nadějně rozjeté zápletky se snímek částečně rozmělňuje do klasického vztahového příběhu mezi matkou a synem, dojde na obligátní zápletku “já nejsem blázen, musíš mi věřit”, do toho máme ranaře toužícího po pomstě nebo tajemné lidi sledující Dariu. K ještě razantnější změně žánru dojde, když je dvojice uklizena do bezpečí jakési farmy, zatímco Markův kamarád Taz se snaží zjistit, co se děje.

S druhou polovinou filmu a s blížícím se koncem to začíná ještě více skřípat. Tady už tvůrci asi opravdu leckdy nevěděli kudy kam. Horší je, že se kromě odlehčujících hlášek (kterých je tu ovšem jako šafránu) kolegové na novinářské projekci smáli i ve scénách, které byly zjevně myšleny vážně. Řada dialogů tak sklouzavá k nechtěné parodii.

Je opravdu škoda, že se tvůrci nedrželi jednotného konceptu a že se z jejich snímku spíše stala tuctová kriminálka (byť někdy s nápaditým výtvarným pojetím) otírající se o farmacii a všeho schopnost mocných (řečeno slovy anotace). Snímku by ale lépe prospěl styl naznačený v úvodu, příběh s jistou dávkou dynamiky a s plným využitím atraktivních interiérů různých nočních “pajzlů”. Ze skvělého soundtracku a zmíněných povedených záběrů je vidět, že se tvůrci snažili i u nás natočit thriller skandinávského nebo amerického střihu. Určitě by nikomu nevadilo, že se občas zcela zjevně v některých scénách inspirovali zahraničními vzory (mimo jiné dojde i na jednu ze známých scén ze Základního instinktu). Scenáristickou nevyzrálost podle mě dokumentuje třeba zmíněný fakt, ze u některých scén nevíme, jak vlastně dopadly (gangsterův “výslech” Markovy matky nebo manželky jednoho z protagonistů).

Snímek je charakterizován jako thriller o tenké hranici mezi fabulací a realitou, takže by se dalo očekávat překvapivé rozuzlení. Na nečekaný závěr sice dojde, ale bohužel v negativním slova smyslu. Bůhvíproč je totiž zoufale banální o obyčejný, bez jakékoliv špetky scenáristické invence. Sami byste si jistě při sledování filmu odpověděli na otázku, kolikrát jste tohle už někde viděli. Vrcholem je pak úplně závěrečná scéna, která definitivně shazuje vše předešlé. To by rozhodně nevadilo, kdyby se nejednalo o to nejodpornější a nejotřepanější klišé. Vícevrstevný závěr v nás asi měl vzbudit snahu přemýšlet nad vlastní interpretací konce (ostatně při odchodu z kina jsem zaslechl dva kolegy, jak rozebírají, jak to vlastně bylo). Opět nic proti tomu, pokud má film kvalitně vystavenou dějovou linii, což ale není případ Darii – v podrobnějším logickém rozboru by závěr pravděpodobně neobstál.

Z celého filmu tak zůstává paradoxně nejlepší zmíněná úvodní sekvence, která by však měla pouze nažhavit diváka do děje. Snaha a potenciál tu rozhodně byly a já jsem tvůrcům moc fandil, aby dokázali, že tenhle žánr také umíme. Snažili se, ale pak to vše zbytečně rozmělnili, zkazili kořením, které tam nepatří, a všechno to dovršili nechtěně směsnými dialogy. Snímek by se dal nakonec přirovnat k rande s vášnivou předehrou, které se však místo příjemně stráveného večera zvrtne do banálního tlachání o rodinných problémech a o tom komu a čemu se dá věřit. Večer spěje nevyhnutelně k fiasku a dvojice se snaží něco vymyslet. Jenže pokusy jsou čím dál zoufalejší. Když se jeden z dvojice pokusí o poslední akci, dostane facku. Aby ji ten druhy odčinil, udělá ještě pošetilejší krok, díky němuž je lepší, když oba na celý večer rychle zapomenou. Je to ovšem velká škoda.

Česko, 2019
Česká premiéra: 30. 1. 2020
Režie: Matěj Pichler

Hrají: Jaromír Nosek, Klára Miklasová, Pawel Delag, Jiří Schmitzer, Jana Šulcová, Paul Louis Harrell, Vasil Fridrich, Norbert Lichý, Martin Sitta, Jan Vlasák, Karel Dobrý, Jitka Sedláčková, Josef Vrána, Petr Semerád, Tomáš Havlínek, Tomáš Dastlík, Roman Štabrňák a další

Délka: 89 minut
Mluveno česky
Oficiální stránka filmu: www.daria.movie