Co spojuje redaktorku z nakladatelství, čerstvou majitelku mallorské usedlosti a londýnského knihkupce? Tři zdánlivě nesouvisející osudy se v závěru nečekaně protnou a dělají z této nenápadné knihy překvapivě silný čtenářský zážitek.
Touha vymýšlet si a vyprávět příběhy je asi v drtivé většině případů důvod, proč někdo usedne ke klávesnici a začne psát román. Podobně jako řada jejích kolegů to měla i švédská spisovatelka Anna Platt (narozena 1977). Narodila se ve Spojených státech, v osmi letech se přestěhovala do Švédska, v osmnácti pak do Irska, kde vystudovala hereckou školu. Načež se vrátila do Švédska, kde pracuje jako filmová a televizní scenáristka. Vyprávět příběhy chtěla už od útlého dětství a tato touha ji neopustila. Do svého detektivního románu Koho miluješ, neumírá pak promítla nejen zážitky z pobytu v Irsku a na oblíbeném ostrově Mallorka, ale také částečně orientaci v knižním byznysu.
Bianca pracuje jako redaktorka v nakladatelství. Dětství prožila s matkou alkoholičkou, přičemž jedinou oporou jí byl milovaný bratr. Ten je však už čtyři roky nezvěstný. Nyní má mladá žena alespoň práci, jež ji baví, a také vztah s kolegou Markem, z něhož však není tak nadšená jako on. Když se později zamiluje do nového šéfa, netuší, jak moc jim to všem třem změní život.
Pětapadesátiletá bývalá učitelka Lena se po smrti dcery odstěhuje na Mallorku, kde zakoupila chátrající usedlost, na níž by chtěla vybudovat vysněný penzion. Její plány však překazí nález kosterních ostatků při stavebních pracích. Lena se záhy spřátelí se zdejším taxikářem Eamonem, který se sem před léty přestěhoval z Irska poté, co ho vyhodili od policie. Spolu s Lenou se rozhodnou zjistit, komu kostra patří. Místní detektiv se totiž ve vyšetřování zrovna nepřetrhne a Lena by ráda vše urychlila. A možná i dala konečně odpověď rodině mrtvého, pokud někde nějaká existuje.
Čtyřicetiletý knihkupec Shane odjíždí z Londýna do rodného městečka v Irsku, aby byl nablízku těžce nemocnému otci. Při testech, zdali by mu mohl v případě nutnosti darovat ledvinu, se však dozvídá, že to není jeho biologický otec. Rozhodne se vypátrat, kdo ho tedy přivedl na svět, nicméně i on se přesvědčí, že někdy je lepší pravdu neznat.
Jak už z předchozích odstavců vyplynulo, autorka vypráví osudy třech lidí, přičemž dlouho není jasné, jak spolu souvisí. Vazba mezi příběhem Biancy a Leny se celkem nabízí, ale neměli bychom dělat ukvapené závěry. Každá ze třech dějových linií se odvíjí v jiném duchu. Ta s Biancou zpočátku vypadá jako červená knihovna o jednom milostném trojúhelníku, ze scén s Lenou zase místy dýchá až neskutečná pohoda života na slunném ostrově, zatímco linka se Shanem je dlouhou dobu nejméně zajímavá a také nejdéle trvá, než nám autorka vysvětlí vazbu na ostatní dvě linie. Proto je tu pravidelné střídání kapitol místy k naštvání, jelikož když se zrovna něco děje, kapitola je ukončena „v nejlepším“ a my musíme směřovat pozornost jinam. Na druhou stranu je to od autorky jistě pojistka, jak udržet čtenáře v napětí co nejdéle.
Dlouhou dobu se příběh odehrává v poklidném tempu, a kromě nálezu kostry skoro nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o detektivku. Je však třeba vydržet až do finále. Autorku vždy totiž lákala myšlenka, že zdánlivě banální událost může vyvolat obrovské následky, a představa, že něco, co udělá, může ovlivnit život jiného člověka v úplně jiné zemi, aniž by o tom věděla, jí přišla vzrušující. Čtenář by tedy měl být trpělivý. Jak odměna ho čeká poměrně dramatický konec, kdy bude konečně jasné, že jsme v detektivce. V severské detektivce, takže se autorka s postavami moc nemazlí. Telenovela o milostném trojúhelníku je pryč, pohoda na Mallorce jakbysmet. Konečně se také dozvíme, kdo jakou úlohu v celém příběhu hraje.
Samotný způsob propojení všech tří dějových linií je celkem překvapivý a rozhodně zajímavý. Není sice vyložené originální, ale rozhodně ne obvyklý. Jde totiž o to, jakým klíčem jsou ony tři linie provázány. Ale víc už prozradit nemohu. V každém případě je to promyšlené, uvěřitelné a to je asi největší deviza celého románu.
Koho miluješ, neumírá patří mezi tituly, jež asi nevzbudí ve čtenářích touhu hned si je koupit a přečíst (ostatně je to teprve autorčina druhá kniha, přičemž ta první u nás nevyšla), o to více ale dokáží překvapit. I když se zpočátku děj knihy odvíjí celkem pomalu, je popsán čtivým způsobem. Autorka věnuje všem třem protagonistům stejnou pozornost a péči, zároveň má příběh každého z nich jiný nádech. Osudy všech se spojí v dramatickém finále s překvapivým vysvětlením vzájemného propojení. Kombinace komorního příběhu se závěrem nepostrádajícím drama a akci, ale ani emoce jako hořkost, smutek i empatii, dělá z této knihy zajímavý titul, který by příznivcům detektivního žánru neměl uniknout. Jejich trpělivost rozhodně bude odměněna.
Originální titul: Ingen du älskar kan dö (2023)
Vydáno: Harper, An Imprint of HarperCollinsPublishers (2024)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2024)
Přeložil: Lukáš Georgiev (2023)
368 stran
