Film Složka 64 má na to být zatím nejlepší adaptací románů z policejního Oddělení Q

Do kin přichází již čtvrtá adaptace románu Jussiho Adlera-Olsena s hlavní postavou komisaře Carla Mørcka. Mrazivý thriller tentokrát sází především na silný příběh a herecké výkony.

V roce 1997 zahájil všestranně nadaný dánský spisovatel Jussi Adler-Olsen svou literární kariéru románem Alfabethuset. Poté vydal sice ještě dva další samostatné romány (z nichž česky vyšel pouze Washingtonský dekret) a čtyři krátké povídky, nicméně proslul především sérií o dánském policejním Oddělení Q, které se zabývá odloženými a nevyšetřenými případy. První titul série vyšel v roce 2007 pod názvem Žena v kleci. K dnešku čítá celá série sedm titulů. Všechny vydalo česky nakladatelství Host a existují také jako audioknihy (vydavatelství OneHotBook). Autor údajně plánuje, že serie bude mít deset titulů.

První čtyři romány byly převedeny do filmové podoby. Hlavního hrdinu série, komisaře Carla Mørcka, ztvárnil ve všech čtyřech filmech uznávaný dánský herec Nikolaj Lie Kaas. Jeho parťáka Asada si zahrál švédský herec libanonského původu Fares Fares. První dva tituly (Žena v kleci, Zabijáci) režíroval Mikkel Nørgaard, který měl za sebou zkušenost především z televizních seriálů. Vizuálně i akčně povedenou třetí adaptaci (Vzkaz v láhvi) režíroval norský režisér Hans Petter Moland. Nyní usedl na režisérskou židli Christoffer Boe, držitel několika nominací a ocenění.

Kdo četl některý z románů z Oddělení Q, tak ví, že jde o mnohovrstevnaté příběhy, kde se řeší více případů najednou a kde je plno dějových odboček. Je jasné, že něco takového, co by spíše volalo po podobě televizního seriálu, se těžko převádí na plátno. Přesto byly zatím všechny filmové adaptace, co se diváckého hodnocení týče, poměrně úspěšné. U našich diváků dosáhly první tři zpracování na Česko-Slovenské filmové databázi (ČSFD) hodnocení kolem 75 %, na mezinárodní databázi IMDb pak v průměru rovněž slušných 7,1 z 10.

Čtvrté filmové zpracování – románu Složky 64 – začíná v okamžiku, kdy na jednom z dánských ostrovů zastihujeme v roce 1961 mladou dvojici při milostných hrátkách v autě. Tageho a Nete vyruší na pláži rozlícený otec dívky. Za trest ji posílá do nechvalně proslulého ženského domova na ostrově Sprogø, kde ji mají naučit „dobrým mravům“. V podstatě však nejde o nic jiného, než nápravné zařízení pro ženy – „neřesné“ dívky jsou trestankyně a dozorující jsou „bachařky“. Když se Nete vzepře vězeňským podmínkám, které tu panují, zařídí sadistický doktor Curt Wad, že už nikdy nebude matkou …

Současnost. Carl Mørck je se svými kolegy povolán k šokujícímu a bizarnímu nálezu. V zazděné místnosti jednoho z kodaňských činžovních domů je nalezena trojice mumifikovaných těl aranžovaných na židlích kolem jídelního stolu. Všechny oběti – dvě ženy a muž – mají svázané ruce. Poloha těl svědčí o tom, že před smrtí rozhodně trpěli. Na stole jsou ve sklenicích naloženy mužské i ženské pohlavní orgány. Vyšetřování brzy odhaluje, že zde oběti byly zazděny zhruba dvanáct let. Díky tomu, že jim pachatel ponechal průkazy totožnosti, se ukazuje, že mají něco společného s dnes již neexistujícím ústavem na Sprogø.

Foto: Aerofilms

Údajně se jedná o poslední filmovou adaptaci. Také tady tvůrci děj pozměnili. V románu poznáváme Nete coby téměř padesátiletou ženu, se kterou se život moc nemazlil, a když konečně dosáhne jistého štěstí, tak ji o něj osud připraví. Ve filmové podobě je nám Nete představena ještě jako dívka a její osud v ústavu sledujeme souběžně se současným vyšetřováním morbidního nálezu. V kostce by se dalo říci, že kniha začíná některými událostmi, u kterých nevíme, proč se staly, zatímco film ukazuje co se stalo a naopak nás nechá hádat, jak to souvisí s dneškem.

Když si ovšem dá divák dvě a dvě dohromady, nejspíš ho bez větších obtíží napadne, jak to všechno vlastně bylo a kdo za tím stojí. Nicméně to kvalitě filmu neubírá. Ostatně Jussi Adler-Olsen už například ve Vzkazu v láhvi totožnost pachatele nijak netajil, takže ani tady nás rozuzlení nemusí překvapit. Na diváka bude působit především zrůdnost celého zločinu, ať už toho organizovaného, na kterém se vlastně podílel celý dánský stát (jde o skutečnou a nepříliš lichotivou kapitolu v dánských dějinách, o které se u nás moc neví) nebo toho, který se odehrál (a odehrává) v současnosti. Oproti předchozí filmové verzi tu nenajdeme nějakou větší akční scénu a ani není kladen tak velký důraz na vizuální stránku, o to více se můžeme soustředit na příběh samotný a na herecké výkony.

K hlavnímu představiteli bych chtěl říci tohle… Nečetl jsem první dva tituly série a neviděl jsem ani filmové adaptace. Když jsem viděl zfilmovaný Vzkaz v láhvi, byl jsem trochu zklamán představitelem Carla Mørcka. Oproti daleko živější postavě v knize tady na mě působil jako by byl buď na práškách, nebo většinu času duchem úplně mimo. Nicméně když si na to člověk zvykne a bere ho tak tváří v tvář různým situacím, kdy se od něj nějaká reakce očekává, může být ten jeho naprosto „bezemoční výraz“ (o kterém se žertovalo i na novinářské projekci) naopak plusem filmu. Plusem přinášejícím drobné humorné odlehčení v jinak poměrně syrovém, ale přesto emocemi (a nakonec i porozuměním) nabitém příběhu.

Podle dánských novinářů a recenzí jde o nejlepší adaptaci z celé série. Zatím tomu svědčí i hodnocení na IMDb (7,8) a také na naší ČSFD, kde se ještě před uvedením do kin vyšplhalo na 84 %. Což zatím jasně převyšuje všechny předcházející tituly. Na každý pád jde o kvalitně natočený snímek s mrazivou atmosférou, navíc oproštěný od žánrových klišé (až na drobné výjimky – záchrana na poslední chvíli, ti nejdůležitější samozřejmě nezemřou), kterých jsou zejména americké thrillery plné. V záplavě krimi seriálů naší, americké či německé produkce je tenhle film ze stále ještě neokoukané severské kinematografie tím pravým a pořádně štiplavým kořením. Nese se v duchu nejlepších tradic skandinávských thrillerů, navíc zpracovaný na základě knihy autora, jehož thrillery se těší vysokému hodnocení čtenářů a ani hodnocení diváků za ním příliš nezaostává. Takže – proč ještě váháte, zdali se na film vypravit?

 

Journal 64

Dánsko, Německo, 2018

Česká premiéra: 24. 1. 2019

Režie: Christoffer Boe

Hrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Nicolas Bro, Anders Hove, Elliott Crosset Hove, Søren Pilmark, Johanne Louise Schmidt, Clara Rosager, Fanny Bornedal, Michael Brostrup, Vibeke Hastrup, Diêm Camille Gbogou, Anders Juul, Birthe Neumann a další.

Délka: 119 minut

Mluveno dánsky (české titulky)

Oficiální česká stránka filmu: www.aerofilms.cz/slozka-64/

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA
Nejnovější komentáře

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu