Zabijáci (Jussi Adler-Olsen)

Jussi Adler-Olsen ZabijáciNa stole detektivů kodaňského oddělení Q se náhodně objeví složka popisující případ z poloviny osmdesátých let, umučení a zavraždění bratra a sestry. Komisař Carl Mørck společně s původem syrským kolegou Asadem se pouštějí do vyšetřování. Pachatel je ve vězení, vypadá to však, že podobných zločinů bylo více a že za nimi stojí další lidé: dnes společenská smetánka boháčů, tehdy studenti elitní školy.

Sám autor rozlišuje detektivku, tedy příběh, kdy už ke zločinu došlo, a thriller, ve kterém bude teprve zločin spáchán; on své knihy řadí k thrillerům. Mørck, Asad a nová posila oddělení Rose postupně odhalují zločiny z minulosti (to by se tedy škatulkovalo pod detektivní linii), zároveň probíhá současná dějová linka.
Celá kniha je vyprávěna ve třetí osobě, a to jak z pohledu vyšetřovatele Mørcka, tak zloduchů. Tři bohatí a uznávání muži z původní party pátrají po své bývalé spolužačce Kimmie, která se již několik let pohybuje na ulicích, na hlavním nádraží se stýká s narkomankou — a především se Kimmie chystá pomstít právě svým bývalým spolužákům.
Pánové účastnící se akcí, v jejichž souvislosti je zmiňována i královská rodina, jsou líčeni jako jednoznačně špatné postavy, když se dopouštějí sexuálního zneužívání filipínských pradlen, asi tím budou mít u čtenářů o to nižší sympatie. I přes pozorné čtení se nenajde snad jediná pozitivní vlastnost. Postupně jsou popisovány další a další špatnosti, to postava Kimmie je komplikovanější. Sama ubližující, v pasážích líčených z jejího pohledu zároveň vzbuzuje lítost nad osudem, který prožila, možná i sympatie nad tím, co se chystá svým bývalým kumpánům provést. Výrazná ženská postava mstitelky může na první pohled připomenout Lisbeth Salanderovou, jenže přes všechno utrpení na rozdíl od Lisbeth sama napáchala nemálo špatných věcí.

Články o autorově pobytu v Praze

Larssonová a Adler-Olsen, právnička a nakladatel, kteří nyní sami píší

Jussi Adler-Olsen: Nikdo nechce do Dánska, protože by umřel smíchy 

A špatné věci jsou motiv, který se se Zabijáky pojí, dochází tu k mučení lidí i zvířat. Adler-Olsen však dokáže kromě popisování děsivostí i bavit. K humorným situacím dochází především v kapitolách s Carlem, ať už jde o kolegiální vztah s Asadem (škoda, že jejich střetů není více) pocházejícím z jiné kultury a občas tápajícím v jazyce dánském, potíže s novou kolegyní Rose, která bazíruje třeba na novém nábytku, nebo snahu sblížit se s policejní psycholožkou. Adler-Olsen nesrší dvěma vtipnými poznámkami na každé stránce, objevují se méně často, ale když už se v knize nějaká pořádně ironická poznámka objeví, stojí vážně za to.
Druhá kniha o oddělení Q vyšla česky v dubnu 2012 v rámci projektu Knihománie a v květnu ji na akcích spojených s pražským knižním veletrhem prezentoval sám autor. V Zabijácích se jedná o samostatný kriminální příběh, který nesouvisí s předchozí Ženou v kleci, jejíž znalost není potřebná. Vztahy mezi postavami však nejsou nijak vysvětlovány a některé Mørckovy osobní osudy mohou být možná ne zcela jasné, což ale čtenářskému zážitku nevadí.

Čtivě napsaná kniha mající v českém překladu přes 400 stran by mohla být kratší, občas tempo není úplně závratné, kriminální zápletka, pokud se nad ní čtenář zamyslí, není příliš komplikovaná a spletitá, konec je poněkud divoký. Což neznamená, že jde o špatnou knihu, rozhodně ne. Povedené čtení Zabijáci jsou, především zásluhou dvojice Carl a Asad a díky výrazné postavě Kimmie.
Českému vydání pak patří pochvala za pěknou a příjemně čitelnou sazbu Petra M. Dorazila.

Originál: Fasandrærberne (2008)
Překlad: Kristina Václavů
Host, Brno 2012
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
432 stran

Share Button

Autor příspěvku: Juan Zamora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA