Průšvihář a zlodějíček Mahony vyrostl v dublinském sirotčinci jako nechtěná duše. Až po letech zjišťuje, že pochází z hrabství Mayo a že v rodné vesnici věřili, že jeho maminka je prokletá. Mahony tedy vyrazí do Mulderrigu zjistit, co se s ní stalo. Tohle vyšetřování ale nebude jen tak, Mulderrig totiž není obyčejná irská vesnice a Mahony není obyčejný chlápek. On totiž tak trochu vidí mrtvé, což se mu v té díře uprostřed ničeho bude docela hodit…
Pátrače s touhle zvláštní schopností už jsme zažili nedávno, v knize Zima komisaře Ricciardiho, obě knihy jsou však dost odlišné. Zatímco v té italské tryskal ze všech stránek patos a tragika, v této irské je na stránkách znát lehce pobavený úsměšek. Příběh je vyprávěn s nadhledem a i když je těžce morbidní, neubráníte se úsměvu. A co teprve ten styl! Autorka příběh líčí jako nějakou neznámou irskou baladu, kde nic není nemožné, kde mrtví promlouvají, neživé věci mají své sny, kde se realita a kouzla prolínají. Prostě detektivka protknutá magickým realismem…
Většinu detektivek už si podruhé nepřečtete, není proč – vraha už si přeci pamatujete. Tady je to jiné, Živla si klidně někdy ještě přečtu, a důvodů je spousta. Třeba už jen abych si připomněla tu fantastickou lehkost, s jakou autorka nakombinovala humor a smrt, a všudypřítomnou magii, která v knize působí jako něco naprosto normálního. Nebo abych si prošla všechny ty úžasně poetické obraty, jaké byste zaboha nevymysleli. („…historky přitažené za vlasy se přetáhnou a prasknou.“)
Líbily se mi i nezastřené odkazy na klasickou Agathu Christie, zde v podobě seschlé a cynické paní Cauleyové, která se sama okamžitě pasovala do pozice slečny Marplové, nebo pořádání divadelního představení, sloužící jako ideální zástěrka pro pátrání… Určitě nezaškodí připomenout si také to slavné panoptikum místních lidiček, živých i mrtvých, potrhlých obyvatel Mulderrigu. Ačkoli při druhém čtení už budete vědět, že sympatičtější jsou ti mrtví…
Nakladatelství Host mělo opět šťastnou ruku při výběru titulu. Vedle nezapomenutelného Návratu kapitána Johna Emmetta patří Živel ke knihám, které se vymykají, jsou úžasné, těžko zařaditelné a jedinečné…
Originál: Himself, 2016
Překlad: Roman Tilcer
Vydal: Host, 2017
324 stran
