Podej prst (Dominik Dán)

Dominik Dán přichází se čtyřicátým románem, který sází na ryzí policejní postupy, pomalé rozmotávání stop a osvědčenou dvojici Krauz–Chosé v nejčistší detektivní formě.

Slovenský autor píšící pod pseudonymem Dominik Dán už hezkou řádku let zásobuje čtenáře krimi romány odehrávajícími se ve fiktivním Našem Městě a s hlavními hrdiny ze zdejší mordparty. Naši východní sousedé jsou na svého „slovenského Ed McBaina“ právem hrdí, ale nemenší oblibě se těší i u nás. A to dokonce takové, že řada lidí dává přednost poslechu audioknižního zpracování v originále. Zatím poslední autorův počin Podej prst je už jubilejním čtyřicátým titulem a v českém překladu vyšel letos v listopadu.

Píše se rok 2004. Vdovec Oto Hanzel se znovu žení, ale jeho kolegové, pozvaní na svatbu, si hostiny a veselí příliš neužijí. Na Kukyho dolehly osobní problémy (zápletka jednoho z předchozích románů, pozn. red.) a Krauz s Chosém jsou odvoláni k případu vraždy. Do nemocnice přivezl neznámý mladík muže zraněného při údajné dopravní nehodě. Poté, co si zraněného převzali zdravotníci, se „dobrodinec“ vypařil a lékař na pohotovosti zjistil, že o žádnou nehodu nejde a že muže někdo zastřelil. Vše přitom ještě sleduje zpovzdálí neznámé auto. Detektivové musí nejprve zjistit totožnost obou mužů, ale dlouho se jim v tomto směru nedaří. Situaci by mohlo vylepšit nalezení místa činu, ale když k tomu dojde, všem to ještě více zamotá hlavu.

Dánův aktuální román je tentokrát čistě detektivní příběh. Ale ne ve smyslu, že hledáme pachatele mezi skupinkou podezřelých, nýbrž jde spíš o policejně-procedurální detektivku. Podezřelé vlastně nějakou dobu nemáme, protože společně s detektivy dlouho nevíme, co se vlastně stalo a proč, zato s nimi postupně, pomaloučku, polehoučku rozmotáváme klubko. Nebo se také dá říci, že příběhem postupujeme podle pověstné Ariadniny niti – najdeme první stopu, od ní postupujeme dále, zjistíme novou informaci, vyhodnotíme ji a vydáme se dál. Takto se dostaneme až k samotnému finále, které je dramatické tak akorát, jak se na takový román sluší.

Když se na dějovou linii pak podíváme zpovzdálí a na světle si prohlédneme celý motiv, může leckoho napadnout, že se podobá zápletce epizody nějakého krimi seriálu. Ale Dán tomu celému dává něco víc. Je to cit pro detaily vyšetřování, které nás na jeho příbězích tak baví. Sice už v tomto směru napsal i lepší romány, ale tady to stačí. Klape to, nikde to neskřípe a pořád je to zajímavé. Pak jsou tu přidané hodnoty v podobě vtipkování mezi jednotlivými detektivy z oddělení vražd, které do těchto příběhu neobytně patří. Tenhle styl humoru už známe, a i když je možná vzdálený od popichování mezi běžnými lidmi, pořád nás obveseluje a přináší i odreagování.

Jak už vyplývá z předchozího textu, budeme se tentokrát muset obejít bez Kukyho a také Hanzela (autor ho logicky poslal na svatební cestu), trochu prostoru dostanou Burger s Petrou a Váňou, ale prim tentokrát budou hrát Krauz s Chosém. Tihle dva mě ostatně vždycky bavili nejvíc, a když si k tomu přidám Burgerovou zkušenost kriminalistického veterána (nechybí ani v tomto románu), jsem spokojený.

Podej prst je poctivá a ryzí policejně-procedurální detektivka, kde se jede od začátku až do konce bez jakýkoliv odboček, bez politikaření (až na drobné výjimky v závěru) nebo vlivu podsvětí či mafie. Na žebříčku autorových titulů asi nebude tento román stát na nejvyšších příčkách, ale pokud hledáte nekomplikovaný příběh jednoho vyšetřování v kabátu „typického Dána“ (tedy s vašimi oblíbenými postavami a jejich špičkováním), nebudete zklamáni.


Originální titul: Podaj prst (2025)
Vydáno: Slovart (2025)
Vydání v České republice: Nakladatelství Slovart, s. r. o. (2025)
Přeložil: Jan Hanzlík (2025)
296 stran