Představuje se nádherný historický román s kriminální zápletkou. Zapomeňte na chvíli na přítomnost – tento podmanivý příběh vás zavede do časů minulých…
Je krátce po 1. světové válce, a i když se od té doby změnily zbraně a taktiky, dopad války na lidskou duši zůstal bohužel drtivě stejný. To poznává i hlavní hrdina příběhu Laurence Bartram. Vrátil se z války živý a zdravý, zato uvnitř to úplně v pořádku není. Jeho trauma navíc prohloubila ztráta ženy a dítěte, a tak se Laurence raději uzavírá do sebe, aby nemusel čelit světu, kterému přestal rozumět.
Kdo předpokládal, že hlavním hrdinou bude kapitán Emmett, tomu už asi došlo, že je to jinak. Kapitán John Emmett byl Laurencův spolužák na koleji a Laurence ho velmi obdivoval pro jeho odvahu a sebevědomí; proto ho velmi zasáhne, když se dozví, že se John po návratu z války zastřelil. Pro tu dávnou vzpomínku slíbí Laurence Emmettově sestře Mary, že se pokusí vyplnit mezery, které zbyly v životním příběhu kdysi tak silného muže. A tak začíná amatérské detektivní pátrání válečného veterána, který díky tomu poznává, že válka měla daleko víc tváří, než kolik jich sám zažil.
Při Maryině popisu toho, jak se její bratr choval po návratu z války, každého napadne posttraumatický syndrom – tehdy se tomu říkalo psychický šok. Ale zároveň je v líčení pár míst, která jako by nepatřila do příznaků, a navíc se Emmettův stav při poslední Maryině návštěvě léčebny zlepšil – tak proč se přesto zabil? Čtenáři detektivek tuší komplikace: tohle nebude jen syndrom. Tady bude něco víc, nějaká záhada. A na tu se těšíme. (Jen jako lákadlo dodám, že znepokojivý počet vojáků z Emmettova okruhu potkala „nehoda.“ Opravdu jde o náhodu?)
I když by se mohlo zdát, že se vše podstatné točí kolem kapitána Emmetta, je to Laurence, kdo vám přiroste k srdci. Je vlastně až dojemný, i když by ho to slovo asi urazilo. Jsme svědky toho, jak ho pátrání po záhadách kolem Johnovy smrti vytahovalo postupně z jeho ulity, jak si znovu začal uvědomovat okolní svět i to, že se mu Mary Emmettová vlastně vždycky líbila. Držíme mu palce, aby se dokázal zbavit nočních můr a té „melancholie“, kterou tak úspěšně léčí v ústavu, kam rodina poslala Johna. Je ale jasné, že coby váhavý detektiv má Laurence své poslání velmi obtížné – nejen že nemá žádné zkušenosti s vyšetřováním, ale v době, kdy posledním výkřikem komunikace byl telefon, a kdy dopis mohl putovat na správnou adresu i týdny, bylo zjišťování informací jaksi zdlouhavé. Ještě že má Bartram k ruce rozšafného přítele Charlese, který si drobné investigativní úkoly vyloženě užívá…
Co se stylu vyprávění týče, je malinko archaický, čímž nenásilně pomáhá navodit tu pravou atmosféru doby dávno minulé, doby džentlmenů s kníry, parních lokomotiv a telegrafů. Člověka to nutí představovat si scény z příběhu tak nějak zažloutle – jako dobové vyšisované fotografie ve vitríně muzea.
Číst Návrat byla lahůdka, jakou si čtenář požitkářsky vychutnává, i když ví, že na dalších stránkách ho nečeká nic veselého. Jak také jinak, když je ve hře válka. Setkáváme se tu s truchlícími rodinami, s příběhy z fronty, ze kterých mrazí, s hrůzami a utrpením, kterým si vojáci na bojištích museli projít. A přesto to bylo krásné čtení. Návrat kapitána Johna Emmetta patří k těm románům, u kterých je vám líto, že už jste dočetli; s postavami už se nesetkáte, příběh skončil. Ale myslet na něj budu ještě dlouho…
Originál: The Return of Captain John Emmett, 2010
Překlad: Radka Knotková
Vydal: Host, 2013
415 stran
http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
