Komander Adam Dalgliesh jen náhodou navštěvuje Dupayneovo muzeum, které mapuje historii mezi dvěma světovými válkami, a k nalezení je v něm i Galerie vražd. (Muzeum je smyšlené, dokumentované zločiny skutečné.) V první čtvrtině románu – cca sto stran – se seznamujeme s jednotlivými aktéry příběhu, autorka jde ale do hloubky, popisuje minulost postav, popisuje, v jakém prostředí žijí, neštítí se psát například o homosexuálech. Týden po Dalglieshové návštěvě je objevena mrtvola a jeho zvláštní vyšetřovací tým se ujímá pátrání.
Je pravda, že kniha je poměrně rozsáhlá a popisy místností nebo minulosti postav přijdou možná mnohým zbytečné, na druhou stranu píše P. D. James mimořádně krásným kultivovaným jazykem, který nenudí, přestože nejde o žádnou nebezpečnou honičku.
V porovnání s o cca třicet pět let starší autorčinou knihou Z příčin nikoli přirozených zápletkou, psychologií postav, stylem i čtivostí alespoň podle mého jednoznačně vítězí Vraždy podle návodu. Ostatně, Dalgliesh je zde sympatičtější a ani jeho láska k Emmě není opomenuta.
Originál: The Murder Room
Překlad: Alena Rovenská
Motto, Praha 2003
