Mindhunter – Lovci myšlenek (John E. Douglas, Mark Olshaker)

Kdo může páchat ty nejodpornější zločiny? Abyste to pochopili, musíte se vydat do nejtemnějších zákoutí vrahovy mysli. Druhé vydání knihy, která inspirovala stejnojmenného úspěšný seriál.

V mnoha filmech jsme svědky toho, jak agent FBI sestavuje profil sériového vraha. Tahle činnost se někomu může zdát jako přeceněná posedlost tvůrců, ale jde o naprosto seriózní vědu a neocenitelnou pomoc vyšetřovatelům po celých Spojených státech. O tom nás chce přesvědčit kniha Mindhunter – Lovci myšlenek, kterou se spisovatelem a producentem dokumentárních filmů Markem Olshakerem napsal John E. Douglas. Tento agent FBI se v sedmdesátých letech zasadil o rozvoj behaviorální vědy zkoumající chování a uvažování sériových vrahů. Na základě získaných poznatků pak je možné nejen pochopit jejich motivy, ale především sestavit profil dosud neznámého pachatele, který policii napoví, jaký typ člověka mají hledat. Pak už jen leckdy stačí znovu projít seznam podezřelých…

John E. Douglas nastoupil do řad FBI v roce 1970. Už na akademii se zajímal o trestní psychologii. Vždy ho zajímalo, co se odehrává v mysli zločinců a jaký typ člověka dokáže spáchat ty nejodpornější vraždy. Nezačínal však vždycky s vrahy – zezačátku to třeba byli bankovní lupiči, u kterých zjistil, že výběr banky k přepadení se řídí určitými pravidly. Později cestoval po celých Státech a díky tomu, že jeho výzkum sériových vrahů dostal od nadřízených zelenou, zpovídal ve věznicích řadu nechvalně proslulých zločinců, mezi nimi třeba Eda Kempera, Richarda Specka, „Atlantského vraha dětí“, ale také Charlese Mansona. Pod heslem „Když chceš poznat malíře, musíš prostudovat jeho díla“ vyslechl líčení bestiálních činů té nejhorší lidské spodiny. Nicméně tohle všechno (i za cenu psychického i fyzického vyčerpání) později pomohlo jemu a jeho kolegům sestavit profil hledaného zločince, který se po jeho dopadení ve většině případů ukázal až obdivuhodně přesný.

Když John Douglas po více jak dvaceti letech od FBI odešel, mohl se konečně se svými poznatky podělit i se širokou čtenářskou veřejností. Kniha, kterou napsal společně s Olshakerem, se stala v roce 2017 inspirací stejnojmenného seriálu Davida Finchera, který je stále ke zhlédnutí na Netflixu, a to jak v původním znění, tak s českým dabingem. Seriál, který je se svým hodnocením 89 % na Česko-slovenské databázi filmu třicátým nejlepším seriálem, sáhl po určité umělecké licenci a jde více do hloubky, co se týče soukromí některých klíčových postav. Hlavní postava se tu ale jmenuje Holden Ford a ztvárnil ji herec Jonathan Groff. V jednotlivých epizodách se blýskne řada méně známých herců, a to především v roli sériových vrahů. Jeden z nejlepších a nejcharismatičtějších výkonů podal podle mého názoru Cameron Britton jako Edmund Kemper.

Čtenáře knihy určitě už po několika odstavcích upoutá velmi čtivý styl. Možná je to zásluhou vyprávěčského talentu samotného Johna, možná je to dáno námětem samotným, mohl k tomu přispět svým spisovatelským umem Mark Olshaker, ale určitě je to také zásluha skvělého překladu Josefa Orla, který do knihy doplnil řadu fundovaných poznámek pod čarou. Díky nim se lépe orientujeme v řadě výrazů typických třeba pro policejní či právnický žargon.

Johnovo vyprávění začíná na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Seattlu, kam se dostal v roce 1983, ve svých pouhých osmatřiceti letech po virové encefalitidě, celkovém vyčerpání a oslabení organismu. V nemocnici vzpomíná na své dětství a dospívání, ve kterém vystřídal řadu povolání, která ho nakonec dovedla až k nabídce pracovat pro FBI. Zážitky z mládí jsou zřejmě „povinnou kapitolou“ (a leckdy i otravnou) každé autobiografie, ale tady nenudí. John měl velmi pestré a občas i divoké mládí „třídního sígra“, ale je nutno dodat, že do leckteré šlamastyky se nedostal vlastní vinou.

Další část knihy se věnuje Johnovým začátkům u FBI. Kromě výcviku pak především již zmíněnému profilování bankovních lupičů, což ho dovedlo až k zájmu a snaze o rozvíjení behaviorální vědy. Ta ale zpočátku budila u ostatních agentů nedůvěru – i dlouho poté, co se John se svými kolegy stali „profilovači na plný úvazek“ byly jejich „předpovědi“ považovány za něco mezi voodoo a kouzelnickým vystoupením…

Některé pasáže nejsou příjemným čtením, ale dají se překonat, pokud k nim přistupujete z vědeckého hlediska stejně jako agenti a vyšetřovatelé. Autoři se nesnaží čtenáře šokovat morbidními detaily, protože jsou si dobře vědomí, že věcně vyprávěná fakta jsou při troše čtenářovy fantazie děsivé sami o sobě. Ostatně obcování s mrtvým ženským tělem s uříznutou hlavou žádné další dokreslení nepotřebuje.

V knize je několikrát zmíněn slavný thriller Mlčení jehňátek, protože vrah zde přezdívaný jako Buffalo Bill je částečně inspirován Edem Geinem, který vraždil ženy, aby si z nich pro sebe ušil náhradní kůži. Byl také inspirací knihy Roberta Blocha Psycho, podle níž později vznikl slavný Hitchcockův stejnojmenný horor. Samotný John se pak stal předlohou právníka Jacka Crawforda, který se kromě Mlčení jehňátek objevil i v dalším thrilleru Červený drak. John vzpomíná na setkání se Scottem Glennem, představitelem Jacka, přičemž se zde objevuje zajímavá úvaha na téma trestu smrti. Polemika o jeho smyslu se v knize objevuje ještě několikrát, přičemž autor jasně dává najevo svoje stanovisko, podpořené letitými zkušenostmi s těmi nejhoršími vrahy.

Kapitoly se nevěnují ani tak konkrétním sériovým vrahům, jako spíše určitým typům, jistému posunu v behaviorální vědě nebo vyvracení některých zažitých předsudků. Samostatnou kapitolu tvoří „Atlantský vrah dětí“, kterému je věnován větší prostor i v seriálu a o kterém také vznikl televizní dokument. Jiná kapitola se zase věnuje ne příliš veselé úvaze o tom, že se každý z nás může stát obětí, a je jedno jestli jste u domu svých rodičů na příjezdové cestě nebo jedete s dcerami na odpolední koupání na pláž. Pro mě byla nejpůsobivější kapitolou Bůh chce, aby ses připojila k Shari Faye, která pojednává o tom, kterak únosce dívky balamutí její rodinu, že už jí brzy propustí. Rodina ovšem neví, že únosce poté, co dívku přinutil napsat rodičům dopis na rozloučenou, ji znásilnil a chladnokrevně sprovodil ze světa.

Asi všichni rádi čteme o lidech, co v životě něco dokázali. Ať už jsou to lékaři, vědci, nebo umělci. John Edward Douglas k takovým lidem patří. Se svými kolegy se zasloužil o rozvoj vědy, díky které byli dopadeni vrazi, kteří zmařili řadu životů a nezasloužili si dýchat vzduch s ostatními lidmi. Díky zkušenosti ze stovek rozhovorů vyšetřovatelé věděli, koho hledat a mohli zločince eliminovat a zabránit tak dalším obětem. To rozhodně není málo a čtivá kniha o tom všem je důstojnou poctou práci agentů FBI zabývajících se profilováním.

Originální titul: Mindhunter. Inside the FBI’s Elite Serial Crime Unit (1995)
Vydáno: Scribner, divize Simon & Schuster, Inc. (1995)
Vydání v České republice: Nakladatelství JOTA, s.r.o. (2021)
Přeložil: Josef Orel (1997, 2021)
421 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA