Zatímco detektivky Dicka Francise ulovilo k vydávání v Čechách nakladatelství Knižní klub, došlo i ke změně opačné. Šikovná tchyně Jana Brodská, jejíž příběhy doposud vydával právě Knižní klub, se na jednou objevuje na stránkách edice Původní česká detektivka nakladatelství Moba, v níž vyšly i další detektivky Inny Rottové. Pro většinu čtenářů je ale podstatný hlavně samotný příběh, a tak si vám ho dovolím představit.
Zeť Jany Brodské požádá svou tchyni o pomoc v novém případu. Vůbec se jí nechce, ale nakonec se přemluvit nechá. Hned v úvodních stránkách se dozvídáme, oč tu běží. Tlumočnice Renata Gruberová se před rokem a půl účastnila v městečku Samolice nedaleko rakouských hranic konference, na níž měla tlumočit. Ve svém hotelovém pokoji objevila mrtvolu, než se ale po zavolání policie vrátila z recepce, tělo mrtvého muže již bylo pryč. Nikdo ji nevěří, lidé ji považují za blázna, nemůže sehnat práci v oboru. Jana Brodská tak společně s detektivem Vaškem pátrájí přímo v hotelu a městečku, kde se nachází. Seznamují se s pracovníky hotelu i dalšími lidmi. Nemohl jsem se při čtení zbavit dojmu, že každý něco tuší, že něco tají…
Neřeší se tu jen samotné pátrání detektivní kanceláře, ale i osobní život Jany Brodské. I když má milovanou vnučku Julku, rozhodně ji nezajímají jen babičkovské povinnosti. Vzhledem k tomu, že případ se točí kolem tlumočnice, několikrát si vzpomene na svého bývalého, již zesnulého, přítele Ladislava, také tlumočníka (z knih Dcera atraktivního nebožtíka a Případy šikovného tchyně). A starosti jí dělá také současný vztah s panem Josefem, s kterým se setkala jednou při vyšetřování (Zásah šikovné tchyně).
Příběh má atributy, na které jsou čtenáři Inny Rottové zvyklí. I lidé v důchodovém věku udržují parterské vztahy, v průběhu vyprávění také narazíme na drobné odbočky o jednom dvou odstavcích, které nijak nesouvisí s hlavní detektivní linií. Při průjezdu rakouským městem Horn na cestě do Vídně se tak například Jana Brodská zamýslí, po kom by se město mohlo jmenovat, dozvíme se také názory na různá literární díla (třeba i poměrně aktuální Laskavé bohyně nebo na našem serveru zmiňovaná Záhada Tizianovy fresky) a kulturu vůbec, několikrát je tu zmíněno, že dnes v Čechách píše každý, text je proložen několika citáty (záhadou mi zůstává, proč jsou v takovýchto případech psána jména autorů kurzivou), i v této knize je zmíněn chraplavý hlas zpěváka Cohena (nabízí se otázka, jestli má opravdu na něj takový názor i samotná autorka).
Téměř do poslední stránky není jasné, jak to vlastně bylo a jestli vůbec naše popletené tlumočnice viděla mrtvolu, nebo jen omámeného člověka. Poslední krátká kapitola je humorně laděná a odlehčuje předchozí stránky vztahových propletenců. A i když se v nové detektice Inny Rottové zmiňuje mafie a podvody kolem umění, je zaměřena především na mezilidské vztahy, což si zaslouží pochvalu a doporučení.
Kniha ve mně zanechala hodně dobrý pocit a dají se přelousknout i takové maličkosti jako, že se tu jednou mluví o paní Renatě Gruberové jako o Noře nebo překlep v křestní jméně spisovatelky Christie. Ač se Inna Rottová netají s tím, že Agathu Christie nemá moc ráda, pár zmínek o Herculu Poirotovi a sepsané poznámky k případu přesně v jeho duchu mi udělaly radost.
Vydalo nakladatelství MOBA
Edice: Původní česká detektivka, svazek 111
232 stran
www.mobaknihy.cz
