Jednoho nedělního rána – namísto aby v posteli četla denní tisk – musí Flavia di Stefano z oddělení pro vyšetřování krádeží uměleckých děl italského kulturního dědictví, v kanceláři poslouchat svého šéfa podrobnosti o vraždě profesorky Mastersonové. Přestože jejich oddělení vraždy nevyšetřuje, smrt členky mezinárodní komise, která má za úkol sestavit prověřený soupis Tizianovy tvorby, je třeba prověřit i jejich oddělením. Proto se Flavia musí z Říma přemístit do Benátek. „Stačí, že se tam vyskytnete, sepíšete cestovní výlohy a pak vypracujete naprosto neškodné hlášení, z něhož vyplyne, že jste brilantně a účinně zasáhla, a zároveň nebudete nikomu předhazovat, že vraha ještě nedopadli, a přitom vysvětlíte, proč jste došla k závěru, že případ nespadá do kompetence našeho oddělení. Běžná rutina. Mělo by vám to vyjít.“ Jenže v Benátkách potká Flavia svého známého Jonathana Argylla, typického suchopárného Angličana, kterému jako obchodníku s uměním zrovna ukradnou několik obrazů na něž již téměř měl smlouvu. A protože se o jeden z těchto obrazů zajímala prof. Mastersonová… a protože v Benátkách v krátké době zavraždí další členy této mezinárodní komise… je Jonathan, Flavia a nakonec i její šéf generál Bottando zaměstnán na dobu podstatně delší.
Čtivý detektivní příběh, který zaujme i rozesměje. Vedle kriminálního žánru také nahlédneme do světa obchodu s uměním a s úsměvem pak čtenář získá rovněž pár poznatků o financování státních grantů a policie. Záhada Tizianovy fresky je detektivkou, která si na nic nehraje zcela ve smyslu tohoto žánru dobře pobavit. I díky výbornému překladu se kniha čte jedním dechem.
Originál: The Titan Committee, 1991
Překlad: Eva Kondrysová
Vydalo: nakladatelství Brána
