Skládačka (John Lutz)

Rozložit nějakou věc tak, aby člověk zjistil, jak funguje, je jistě docela neškodná, možná i užitečná záliba. Ale co když je tím objektem zájmu lidské tělo? Desátý příběh proslulého lovce sériových vrahů, soukromého detektiva Franka Quinna.

skladacka-john-lutzV newyorském Central parku je nalezena zohavená mrtvola mladé ženy. Vrah ji po smrti uřízl hlavu a končetiny, to vše pak poskládal s anatomickou přesností vedle těla, coby jakousi skládačku. Bývalý policejní kapitán Frank Quinn nyní vede soukromou detektivní agenturu a je zároveň specialistou na sériové vrahy. Když se na něj policie obrátí o pomoc, je mu jasné, že se pachatel nezastaví u jedné vraždy a začne ho pomocí médií provokovat. Vrah, sledující zprávy, Quinnovi v duchu slibuje, že toho bude litovat.

Vzápětí dochází k dalším zločinům. Občas pachatele zahlédnou očití svědkové. Ti se shodují na tom, že šlo o muže malé postavy, který měl podivně zdeformované pravé ucho. Vrah, kterému média kvůli těmto popisům dala přezdívku Skřet, se tentokrát ale nezaměřuje pouze na atraktivní ženy. Je posedlý rozebíráním všech možných strojků a strojů, aby zjistil, jak fungují, a také aby si ověřil, jak jsou „zranitelné“. Z toho důvodu nikdo neví, kde příště udeří a kolik bude obětí. Zdá se však, že Skřet se tímhle vším pouze baví a v pozadí rozehrává daleko větší hru, díky níž se na něj v New Yorku dlouho nezapomene…

Před více než dvanácti lety přivedl John Lutz (narozen 1939), americký autor povídek a obdivovatel Raye Bradburyho, na svět soukromého detektiva Franka Quinna a jeho (leckdy svérázné) kolegy z detektivní kanceláře. Série knih s tímto vyšetřovatelem se vyznačovala především často velmi morbidními detaily ohledně vražd a mučení ženských obětí. Frank Quinn v předcházejících devíti románech vždy pátral po sériovém vrahovi, který si skutečně dával na mučících technikách, případně posmrtném zohavení, záležet.

Dost často jsme věděli, kdo je vrah, přičemž v retrospektivních kapitolách jsme většinou byli svědky jeho přerodu z často ušlápnutého dítěte v chladnokrevného a sadisticky zvrhlého zabijáka. To ovšem neznamenalo, že jsme přišli o všechna překvapení, protože na konci se dost často ukázalo, že osoba, která se vyskytovala v kapitolách ze současnosti, je právě oním pachatelem, který si jen změnil jméno. Navíc příběhy Franka Quinna z atraktivního New Yorku se vždy dobře četly, k čemuž přispěl nejen autorův přímočarý styl psaní, ale také barvitost jeho hlavních hrdinů (jejichž soukromí má ale ve Skládačce mnohem menší prostor), kteří leckdy čtenáře bavili v odlehčujících scénách vzájemným špičkováním. A kteří se také vyvíjeli. Někdo se oženil, jiný našel zpět ztracenou lásku, někdo se dokonce sešel po mnoha letech se svou dcerou.

Když jsem v dříve recenzovaném románu Zvrat (osmý titul série) poukázal na opakující se stereotypy Lutzových románů (např. téměř v každém příběhu byla vrahem ohrožována Quinnova kolegyně a partnerka Pearl), autor jakoby mě překvapivě vyslyšel a přišel s titulem Šílenství, kde konečně rezignoval na nahánění Pearl, její otravnou matku a další propriety svých dřívějších titulů, a místo toho nám v úvodu naservíroval hned šest mrtvol najednou. Bylo tedy otázkou, s čím přijde v jubilejním, desátém titulu.

Je nutno říci,  že autor opět překvapil, i když si nejsem jistý, zdali to každý příznivec příběhů s Frankem Quinnem přivítá. Jak už jsem naznačil, vrah se tentokrát nezaměřuje jen na ženy, ale zakládá rovněž požáry, ve kterých umírají lidé, sabotuje výtah v mrakodrapu nebo stavební jeřáb. Ze sériového vraha se tentokrát stává masový, díky čemuž je v téhle knize hromada mrtvol, které ani nestíháte počítat. Zápletky některých vražd nebo mrtvol ani nejsou zcela vysvětlené, o některých sabotážích padne zmínka jen jakoby náhodou, takže nás ani nestačí vyděsit, natož abychom se nad nimi zamýšleli. I kdybyste chtěli zkusit oběti počítat, ke konci už rezignujete, protože jedna zbytečná smrt stíhá druhou a za chvíli to skoro vypadá, že Skřet povraždí pomalu stejný počet obyvatel New Yorku jako Al-Káida v září 2001.

Možná se ale v autorově tvorbě stále více promítá odraz dnešního světa, kdy si nemůžeme být jisti, jestli náš nějaký po zuby ozbrojený jedinec nepovraždí při poklidném obědě v restauraci, návštěvě koncertu, muzea, a to ať už z náboženských důvodů nebo jen prostě díky pominutí smyslů.

Množství obětí v Lutzově nové knize může v někom vyvolat zamýšlení nad logikou příběhu – ‚jak by to ten vrah mohl všechno stihnout?‘ položí si nejeden čtenář podobnou otázku. Samozřejmě mu všechno až do samého konce skvěle vychází a je o několik tahů před policií a Quinnem napřed. Nebo jiný příklad – New York sice vypadá jako místo, kde stačí mužskému trocha slušná vizáž, říkat ty správné věci, a za pár hodin je ruka v rukávě, resp. ženský objekt zájmu v jeho posteli. Našemu pachateli to ale pochopitelně nestačí, jsme v thrilleru a ne v Sexu ve městě. Snad proto jsou tu scény, jako například ta, když si jedna z pozdějších obětí pozve do bytu muže, o kterém ví jen to, že ji sledoval v metru (sorry, Margaret, jsi hloupá husa a takový konec sis snad i zasloužila).

V kapitolách z minulosti tentokrát sledujeme příběh dvanáctiletého Jordana Kraye, který vyrůstá s despotickým otcem a sadistickou matkou. Zatímco v jiných rodinách hrají večer třeba karty nebo se dívají na televizi, u Krayových je celkem obvyklé, že matka Jordana bičuje za sebemenší prohřešek, zatímco otec se u toho ukájí. Rodinka, že? Pak se nedivme, co se z Jordana stane. Ale buďte klidní, líto Vám ho nebude ani na okamžik. Nicméně tyhle kapitoly jsou celkem zajímavé a postupně se propracovávají až do nedávné minulosti.

Nový Lutzův román je tedy z pohledu jeho dosavadní tvorby o něco odlišný. Co se týče výběru obětí pachatele, způsobu provedení vražd i nezvykle vysokého počtu zemřelých. Nejsem si jistý, jestli je to ta správná cesta, nicméně fanoušci Franka Quinna a jeho detektivní kanceláře jistě přijmou pozvání na pravidelné každoroční setkání. Ti ostatní s morbidní náturou, kteří hořekují nad knihami, kde jsou pouze dvě nebo tři mrtvoly, by mohli být s tímto syrovým thrillerem spokojeni. Ostatně dodatek na konci knihy tak trochu naznačuje, že by autor mohl v daném trendu příštím románem pokračovat…

Originální titul: Slaughter (2015)
Vydání v České republice: Domino (2016)
Přeložil: Martin Verner (2016)
416 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA