Spojení „detektivka ze Švédska“ má prý, podle jedné recenze, po úspěchu Larssonovy trilogie zrychlit tep každému čtenáři detektivek. I když se některé ohlasy na knihu Hypnotizér nesou v duchu odkazování na Larssona nebo porovnávání s jeho Miléniem, je třeba poznamenat, že se ve Švédsku žánru nezačal věnovat až Larsson. Desetidílná série románů o zločinu Sjöwalla a Wahlöö byla několikrát vydána v češtině a ještě před Larssonem byli přeloženi i další autoři. Opomenout by se neměly ani kvalitní detektivky z dalších skandinávských zemí posledních cca deset let vydávané v češtině a berme v potaz i spousty titulů, které se českého překladu vůbec nedočkaly.
Porovnávat dva autora a tvářit se, že širší kontext neexistuje, je zkrátka chyba, na druhou stranu dodávám, že odkaz na Larssona není jen lacinou snahou některých novinářů. Pod knihou jsou totiž podepsáni manželé Alexandra Coelho Ahndoril a Alexander Ahndoril, již dříve publikující každý pod svým jménem. Za křestním jménem Lars se skrývá zkrácený odkaz na Larssona, Kepler má odkazovat na objevování.
Psycholog Erik Maria Bark je jedné prosincové noci telefonem vzbuzen policistou Joonou Linou. Do nemocnice byl převezen vážně zraněný patnáctiletý chlapec, jehož rodina byla brutálně zavražděna. Otec, matka, malá sestřička, ta starší se zřejmě skrývá a mohla by být v ohrožení života. Joona Lina proto přemlouvá Erika, aby chlapce zhypnotizoval a pokusil se tak zjistit, kdo je vrah. Erik, který naposledy hypnotizoval před deseti lety a již to neměl nikdy v úmyslu, se dá bez většího přemlouvání (pod vlivem vážných okolností?) přemluvit a začnou se dít věci…
Sledujeme i osobní život Erika a jeho rodiny. Manželka Simona mu nemůže odpustit nevěru, které se dopustil před deseti lety a kvůli malému detailu, motivu spíše z telenovely, začne podezírat manžela, že má milenku. Jejich čtrnáctiletý syn Benjamin chodí s o něco starší dívkou s nevhodným tetováním, a když se jednou neobjeví ve škole a Simona po něm začne pátrat, objeví oba v obchodním centru, v němž navíc jakýsi dětský gang ubližuje malé holčičce. A pak to hlavní – Benjamin je jednoho dne unesen. Do pátrání po Benjamínovi se zapojuje i Simonin otec, policista v důchodu, který s Erikem příliš dobře nevychází.
Zdánlivě nesouvisející věci, u nichž mohou mít čtenáři pocit, že spolu nesouvisí, které se ale v duchu hesla „všechno souvisí se vším“ vzájemně ovlivňují, propojují a význam, třebas původně neočekávaný, mají.
Kniha se odehrává především v současném předvánočním Stochkolmu (a z Larssona si někdo bude pamatovat i zde zmiňovanou Doutnákovou ulici nebo obchod Seven-Eleven) od osmého prosince do Štědrého dne. Jednotlivé krátké kapitoly jsou datovány, i s uvedeným bližší části dne (ráno, dopoledne apod.). Je zde ovšem také vložena více než stostránková pasáž zasazená do doby před deseti lety, kdy Erik se skupinou různě psychicky narušených osob prováděl hromadné hypnózy. Právě v těchto pasážích, někdy zbytečně dlouhých, se zřejmě skrývá důvod, proč byl Benjamín unesen a vyjasňují se i další věci. Tyto nečíslované kapitoly jsou vyprávěny v minulém čase, pro ty ze současnosti ale překladatelka zvolila vyprávění především dokonavými slovesy (odpoví, zeptá, probere, prohlásí atd. atd.), kdy tak můžeme mít pocit, že sledujeme něco, co se právě odehrává před našima očima, popřípadně, co se teprve odehraje. Pohledy postav se střídají a někdy se kniha i vrací o několik hodin a sleduje dění kolem jiné postavy nebo z jejího pohledu.
Kdo zhlédl šest řad německého seriálu Specialisté na vraždy, asi všemi těmi psychicky narušenými osobami a násilnostmi páchanými i na dětech nebude překvapen a některé momenty (např. chata na odlehlém místě, únos doktorova syna) mu budou navíc povědomé, objevují se samozřejmě i jinde. V Hypnotizérovi místo jedné narušené postavy vystupuje hned několik. A při pozorném čtení si lze uvědomit, že ponor do jejich duší a traumat není až zas tak velký. Nemusí se vždy přijít s něčím novým, stačí nějaký nápad originálně pojmout a tím předčit ostatní, jako ukázkový příklad film Stalo se za bílého dne.
O to se zřejmě pokoušeli i manželé Ahndorilovi. Je tu nezvyklý způsob vyprávění, postava psychologa, který se navíc láduje všelijakými prášky na spaní, není tak častá, ve Švédsku pracující policista je ozvláštněn svým finským původem — dámy možná budou váhat, kdo je větší sympaťák. Motivy jsou různě propleteny, ale: Kepler v knize rozvíjí různé linie a čtenář soustředící se na aktuálně zaplétaný děj na ně může zapomenout, ale po dočtení se mohou vynořit otázky „A jak tohle vlastně pokračovalo?“, aniž by na tyto falešné stopy dostal odpověď.
V závěru, který je zasazen do Laponska, nechybí ani zbytečně akční scéna. Zcela na okraj, nikoliv však jako nezajímavé, uvádím, že je to také první kniha, v níž jsem našel zmínku o Facebooku.
Pro mne je Hypnotizér velmi čtivým thrillerem, přes všechny klady a pro zápory ale pořád jen příjemným oddechovým počtením. Máme se dočkat ještě pěti dílů, toho dalšího v češtině již letos.
Originál: Hypnotisören (2009)
Překlad: Azita Haidarová
Host, Brno 2010
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
544 stran
