Dlouhé hodiny mučení, rozřezávání těla zaživa, nakonec vysvobození v podobě smrti. Dusným New Yorkem chodí vrah, snadno se seznamuje se ženami. V jejich zohaveném těle zanechává plastovou sošku Sochy svobody. Detektiv Frank Quinn a kolegové z jeho detektivní kanceláře se pořádně zapotí. Už poosmé musí zastavit sériového vraha a budou na to potřebovat silné žaludky.
Jaký je recept na úspěšný thriller, který bude šokovat čtenáře, ale zároveň jim nedovolí pustit knihu z ruky? Vezměte nějakou kriminální událost, starou nejlépe dvacet nebo třicet let. Použijte ji jen mírně, zbytek si odložte stranou na pozdější použití. Přidejte šokující úvod ze současnosti, kdy pachatel dlouhé hodiny nožem páře nebohou ženu. Zamíchejte s neústupným detektivem, jeho krásnou partnerkou a kolegy ze soukromé detektivní kanceláře. Za stálého míchání přidávejte zbytek děje z nějakých osmdesátých let. Nechte zhruba pět set stránek dusit a nezapomínejte nakonec na závěrečné ohrožení někoho z kolegů, nebo ještě lépe rodiny, kolem hlavního detektiva.
Tohle je recept, který americký spisovatel John Lutz (narozen 1939) využívá už nějakých jedenáct let. Poprvé ho využil v bestselleru Noční pavouk (recenze knihy). Tam byl ještě hlavním hrdinou bývalý detektiv Thomas Horn, nyní důchodce, který policistům pomáhá dopadnout sériového vraha. A právě specializace na sériové vrahy byl další povedený tah autora, kterého už předtím proslavila kromě Pavouka (též zfilmovaná) kniha Spolubydlící. Začal psát sérii drsných kriminálních thrillerů, kde se po stopě sadistického vraha vydává soukromý detektiv Frank Quinn (také bývalý policejní vyšetřovatel).
V již osmém románu série pojmenované po hlavní postavě nás prolog zavede do osmdesátých let ve státě Missouri. Mladá, v osmém měsíci těhotná, Abigail Taylorová musí s vozem do města, protože její muž se předešlý den opil a nyní vyspává doma kocovinu. Na osamělé silnici jí vůz vypoví službu. Naštěstí (naštěstí?) se brzy objeví dodávka řízená postarší ženou jménem Mildred. Ta nastávající mamince nabídne odvoz do města. Jen se cestou musí zastavit u sebe doma, na jakési farmě na samotě. Asi už je jasné, že se Abigail do města nikdy nedostane…
V současném New Yorku panují velká vedra. Detektivní kancelář Franka Quinna nemá dohromady co dělat. Jeho podřízení Sal Vitali a Harold Mishkin se zabývají nudným sledováním čísi nevěrné manželky, nuda panuje i v kanceláři. Až do doby, než je Quinn přizván policejním komisařem Renzem k případu brutálně zavražděné ženy.
„Tohle“ byla Bonnie Andersonová. Ležela nahá na zádech, nohy roztažené, břicho otevřené jediným dlouhým obloukovým řezem. Okraje rány byly roztřepené, břišní stěna zčásti odklopená, takže odhalovala vnitřnosti. Koberec v obývacím pokoji byl prosáklý krví, v kaluži se rýsovaly otisky stop, i když velice nezřetelné.
Str. 45
Podle stop po nekonečném mučení, které musela oběť před smrtí vytrpět, je Quinnovi jasné, že půjde o dílo sériového vraha. Bohužel zatím nemají moc stop a všichni neochotně přiznávají, že až teprve další vraždy jim pomohou určit směr, kterým se chce pachatel vydat. A sadistický zabiják, který se ke svým obětem dostává překvapivě snadno (a na rande nejde nikdy bez svého většího kufříku), rozhodně nenechá detektivy dlouho čekat.
Hodnocení knihy, která už je několikátou v sérii, velmi závisí na tom, přistupujeme-li k ní coby samostatnému románu, např. představujeme-li ji někomu, kdo se s tvorbou Johna Lutze zatím nesetkal, nebo ji hodnotíme v kontextu dřívějších knih.
Ve druhém případě se totiž oním receptem z úvodu můžeme cítit již poněkud přejedeni. Spojitost s minulostí známe – na rozdíl od předcházejících románů – tentokrát téměř hned od začátku, a tím i osobu vraha. A bohužel, během děje, ani na konci knihy, v rozporu s jejím názvem, žádný velký zvrat nepřichází.
Přibyly nám nové postavy kolem Quinna – v minulém románu jsme poznali Jody, dceru Pearl, nyní vstupuje na scénu Quinnova sestřenice Carlie. Ale nejsou tam z velké části jen proto, aby byl náš detektiv zranitelnější? Abychom se měli o koho bát? Když padouši nejdou po Pearl, tak to musí být Jody nebo Carlie? Ono se skutečně brzy se ukazuje, že právě sestřenice by mohla být jednou z dalších vrahových obětí. Ale proč, proboha, je tahle zápletka v každé knize?
Mrtvoly se kupí v takovém množství, že to za chvíli omrzí. Je to vidět i na popisu místa činu – zpočátku se Lutz rozepisuje do detailů, a spotřebuje na to dvě až tři strany knihy. Po nějaké čtvrté nebo páté vraždě už popis zabere sotva půl stránky. Že už by to nudilo i samotného autora? Tomu se mi nechce věřit, zvlášť přihlédnu-li k faktu, jak si s oblibou libuje v sadistických detailech.
Neschopná odolat se znovu podívala dolů.
To se neděje mně!
Měla otevřené břicho a on zvolna a systematicky vyndával jeden orgán za druhým. Bolest jí provrtávala celé tělo, jako by se do něj zakusovaly spousty malých nenasytných potvor opatřených zuby a drápy. Cítila v ústech krev a bála se, že se za neprodyšnou hradbou z lepicí pásky zalkne. Mlátila hlavou dopředu, dozadu, ještě dýchala, ale přála si, aby znovu ztratila vědomí. Když se jí to konečně podařilo, opět ji přivedl k vědomí, do hrůzostrašné skutečnosti.
A znovu.
A znovu.
Až do chvíle, kdy už se neprobrala.
Str. 272
Některé části děje postrádají logiku – pachatel je popisován jako zcela tuctově vypadající muž. Všichni to vědí, média to vědí a neustále omílají, ale proč mu tedy potom skoro každá žena, kterou potká někde v baru, skáče (někdy doslova po pár větách) do postele? Když se posléze ukáže (to už je pozdě samozřejmě), že o sériovém vrahovi předtím slyšely? Když věděly, že si vybírá určité typy žen a vypadá průměrně? Když i sami v té chvíli ještě nic netušící oběť navíc hodnotí „lovce“ jako průměrného? To není mužská závist, ale jen pozastavení nad reálností podobné situace.
Další příklad – pachatel zabíjí podle jím zvoleného schématu (nebudu prozrazovat). Přesto však jsou v knize situace, kdy ani další ženu vyhledávat nemusí, často ho sama osloví nebo se potkají někde náhle v baru a ejhle – ona přesně zapadá! To je ale náhoda, co? V několikamiliónovém New Yorku…
Zbývá tedy položit si otázku, jaké zůstávají důvody, proč po další knize sáhnout:
1) jsme tak trochu morbidní a rádi si čteme, jak se někdo nožem šťourá v hrůzou téměř omámené ženě;
2) jsme tak trochu závisláci na Quinnovi, Pearl a celé té jeho partičce a nevadí nám číst, jak řeší téměř ty samé případy (jde jen o to, kolik sériový vrah ubere z počtu obyvatelek New Yorku, než ho Quinn dostane);
3) jsme tak trochu naivní a čekáme, zdali nás něco překvapí (faktem je, že uřezaná oční víčka a vyndávání střev z těla ještě živé oběti pořád mohou překvapit);
4) jsme tak trochu obdivovatelé New Yorku a rádi si čteme příběhy z něj (i když se tam vraždí ostošest a správně bychom se měli bát vůbec vystrčit nos na ulici);
5) vyrůstali jsme v prostředí, kde nás bili, ponižovali a zavírali do sklepa/protitornádového krytu (nehodící se škrtněte) a s pachatelem tak trochu soucítíme (ano, polemika nakolik člověka ovlivní dětství, se tu najde);
6) vyrůstali jsme v harmonické rodině, ale rádi čteme o cizím neštěstí.
Ale abych nebyl nespravedlivý nebo moc cynický – vy, kteří se potkáte s nějakým jeho sériovým vrahem poprvé, si přidejte tu pomyslnou hvězdičku navíc, protože budete jistě ke knize přikováni a mnohdy – podobně jako třeba u Karin Slaughterové – šokováni.
Renz kývl hlavou směrem ke koupelně. „Na zrcadle je krví načmáraná obvyklá zpráva ‚SVODODA ZABÍJET‘, stejně jako u předchozích vražd. Technici sebrali vzorky, ale bezpochyby půjde o krev oběti. Vrah pravděpodobně namočil prst v rukavici do krve a napsal to.“
„Můžete se podívat, kde si ho namočil,“ řekla Weaverová a ukazovala na půltucet krvavých louží na matraci.
„Prst si namočil v řiti,“ upřesnil Nift a podíval se na Pearl. Usmál se. „Na zrcadle jsou přítomny i fekálie.“
Str. 442
Vy ostatní, pokud se identifikujete s alespoň polovinou výše uvedených důvodů, pak po knize sáhněte. A pokud jste navíc ještě osamělá blondýnka, bude to pořád bezpečnější než reagovat na mnohoslibné úsměvy muže, který sedí u vedlejšího stolu. A já si vezmu svůj kufřík a půjdu…
P. S. Pane Lutzi, až budete při psaní svého dalšího románu hledat nějakou oběť, nechte zabít matku Pearl, nebo alespoň doktora Miltona Kahna, ať už o nich neslyšíme. Otravují život nejen několika postavám knih, ale i nám, čtenářům. Děkuji.
Originální titul: Twist (2013)
Vydáno: Kensington Publishing Corp., New York (2013)
Vydání v České republice: Domino (2014)
Přeložil: Martin Verner (2014)
528 stran
