V pražských Kasárnách Karlín pokřtil 15. září svou novou knihu Nalezení dvojnásobný držitel Ceny Jiřího Marka, spisovatel Jiří Březina. Jedná se o pátý příběh s mladým detektivem Volfem.
Spisovatelskou kariéru českobudějovického rodáka Jiřího Březiny odstartovala sázka s kamarádkou, že dokáže napsat stejnou detektivku, jakou píší severští autoři. Ale bez potoků krve a morbidních vražd. Vznikla tak prvotina Na kopci, román ze šumavského prostředí o skrytých vzpomínkách v koutech duše. Detektiv Volf, nekonvenční kriminalista s vášní pro metalovou muziku, se poprvé objevil v románu Promlčení, jehož děj se odehrává ve smyšlené jihočeské vesnici. V další knize – Polednice – se děj přesunul na českobudějovické sídliště a v pozdějších příbězích Vzplanutí a Mizení se Volf přesouvá do Prahy. Zajímavostí je, že Polednice začala vznikat dříve než Promlčení, proto se v prvním titulu série Volf spíš jen ukazuje na scéně; jeho příběh se více odkryje v Polednici. Autor ji totiž rozepsal, a mezitím ho napadl námět Promlčení.
Kmotrem Březinova nového románu se stal spisovatel a publicista Josef Klíma, který k němu také napsal doslov. Ke knize uvedl, že sice jako starý „bigbíťák“ neposlouchá ostrý death metal, jako její hlavní hrdina, nicméně se mu příběh líbil (jinak by podle svých slov ke křtu nesvolil), a to především díky celkové atmosféře. Vraha prý uhádl někde ve čtyřech pětinách knihy… Přestože se léta zabývá kriminálními kauzami, detektivní žánr čte rád, při čtení fikce nemusí nic řešit. Detektivky se mu dobře čtou večer v posteli… Křest proběhl ještě společně s křtem knihy Paví hody spisovatele Jana Štiftera (kmotrou byla zpěvačka Bára Basiková).
Jiří Březina byl dvakrát oceněn Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku (uděluje ji Česká sekce Světové asociace autorů detektivní literatury, AIEP) – v roce 2014 za detektivku Na kopci a v roce 2020 za Vzplanutí. Promlčení se dokonce dostalo mezi pět nejprodávanějších e-knih v žebříčku eReading za rok 2015 a autor tehdy přeskočil světovou hvězdu detektivek Jo Nesba. Na křtu zaznělo, že je členem „Národního týmu proti severské detektivce“, což neznamená nic jiného, než že se společně s dalšími kolegy (mimo jiné Michaelou Klevisovou nebo Martinem F. Stručovským) snaží konkurovat nejen severské, ale i třeba francouzské nebo anglosaské krimi.
Přestože jeho romány s Volfem působí realisticky, autor skromně přiznává, že nikdy nebyl na výzvědy mezi skutečnými kriminalisty. Trochu se stydí a navíc soudí, že vyšetřovatelé mají jiné problémy než pomáhat autorům. Sám tak vyhledává hojně informace na internetu a už dříve se nechal s nadsázkou slyšet: „Mezi autory se říká, že kdyby policie prověřovala historii našeho prohlížení na internetu, tak jdeme všichni do vězení“.
O své nové knize prozradil, že se v ní kromě jiného dozvíme více o soukromí Tomáše Volfa, i o jeho minulosti. I když si teď bezesporu užívá onen opojný moment každého spisovatele, kdy je kniha konečně dopsána, začal pracovat na novém titulu.
Duchovní otec Tomáše Volfa nepotřebuje vydávat dvě knihy ročně, ani nepotřebuje vydávat každý rok jednu knihu. Nemá zapotřebí čtenáře lákat divokými názvy knih, vystačí si s jednoslovnými, ale o to výstižnějšími názvy. Po všech stránkách tak autor zůstává skromný, nicméně jeho hvězda stále stoupá a podle mého názoru je každý další román této dnes už stálice české detektivní scény stále propracovanější. Vezmu-li čtenářské hodnocení knižní série s Volfem podle Databáze knih, tak první dva tituly pouze „oťukávaly“ červená čísla (hodnocení nad 80 %). Třetí titul (Vzplanutí) hranici překonal (86 %) a pak už jde hodnocení jen nahoru. Mizení získalo k dnešku 87 % a poslední titul, čerstvě pokřtěné Nalezení, prozatím vyzískalo dokonce 97 % (knihu v době psaní tohoto článku ovšem hodnotilo jen 12 čtenářů).
Detektivní žánr se stále těší velké čtenářské oblibě. Jako několikaletý člen poroty Ceny Jiřího Marka mohu říci, že u nás máme skutečně výborné autory, kteří nejenže dokážou zasadit příběh „západního“ ražení do českého prostředí, ale dokáží svým zahraničním kolegům konkurovat. A jak už bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, nepotřebují k tomu potoky krve nebo zástup deviantů; někdy stačí silný a promyšlený příběh s reálně vykreslenými postavami, odpovídající našemu, českého prostředí. A Jiří Březina rozhodně mezi takové autory patří.
