Vražda není hra. Jitka Ludvíková pokřtila nový detektivní román

V knihkupectví Luxor na pražském Václavském náměstí se v podvečer 10. listopadu křtila nová detektivka Jitky Ludvíkové Vražda není hra, ve které se už potřetí setkáme s dvojicí vyšetřovatelů Kašmír a Lišková.

Děj autorčiny nové knihy se odehrává o vánočním čase, a tak datum besedy spojené se křtem a autogramiádou nemohlo být zvoleno v lepší dobu. Okolní Václavské náměstí se v této době hemžilo lidmi v předvánočním shonu, ale v útulné kavárně knihkupectví bylo příjemně teplo a voněla tu káva. Povídání moderované Hanou Koutnou bylo tentokrát poměrně krátké (trvalo něco kolem půl hodiny), ale bylo přesto nabyté zajímavostmi, a především příjemnou atmosférou. O tu se postarala jak Jitka Ludvíková díky svému půvabu a pohotovým a vtipnými odpovědím, tak kmotr knihy herec Jaroslav Satoranský.

Poslední žijící člen hereckého ansámblu Krkonošský pohádek nebo také major Koutný z Policie Modrava (moderátorka neopomněla upozornit na shodu jeho fiktivního příjmení se svým příjmením) přišel v obleku s kravatou, vystupoval noblesně, ale zároveň upřímně a s až nezvyklou pokorou. Několikrát vysekl autorce poklonu a povídání o tom, jak kniha vzniká, si opravdu užíval. Když pak v závěru čtenáři chtěli i jeho podpis, s několika lidmi se ochotně vyfotil. Když mu pak něco nešlo, zaslechl jsem jeho větu adresovanou Jitce Ludvíkové „Tohle je vaše oslava a já vás tu jen zdržuji.“ Co k tomu dodat víc?

Jitka Ludvíková má ráda změnu a ráda střídá žánry. Její tvorbu lze rozdělit mezi humoristické romány, detektivky a tvorbu pro děti. Napsala také divadelní hru. Ani u detektivek ale nevyznává jednotvárnost, takže i v tomto žánru najdeme její tituly v několika různých řadách, s různými vyšetřovateli. Zpočátku umisťovala děj svých detektivek do Prahy, až si do ní někdo přátelský rýpnul, že ne všechno odpovídá reáliím. Rozhodla se tedy umisťovat své příběhy do rodného Jindřichova Hradce, kde stále s manželem a dvěma dcerami žije a tudíž město dobře zná. V této řadě jste si už mohli přečíst tituly Srdce z ledu (získala za něj druhé místo v Ceně Jiřího Marka) a Chcípneš.

V aktuálním románu Vražda není hra se nechala inspirovat detektivní hrou, které se kdysi zúčastnila a která ji nadchla. Ve hře šlo o to, že si účastníci rozdělí role, kdo bude koho představovat a co bude říkat a jak bude vystupovat, a potom musí najít vraha. Sama ve hře vystupovala jako vyšetřovatelka. Čtenářům prozradila, že takové ty „hry na vraždu“ ve stylu Agathy Christie má moc ráda. Děj knihy nás ovšem nezavede na anglický venkov, ale opět do Jindřichova Hradce. Po mrtvole na ostrůvku v rybníku Vajgar (Srdce z ledu) a na stezce v místním parku (Chcípneš) tentokrát půjde o místo činu, kterému ovšem chybí podstatný detail, a to mrtvola.

Autorka mimo vysvětlila, jak vznikla postava kapitána Reného Kašmíra. Kdysi byla po jedné knižní akci na rautu, kde potkala jakéhosi džentlmena, který jí galantně pomáhal po celou dobu, až to bylo podivné a zarážející. Na závěr jí dokonce nabídl čistý vyžehlený látkový kapesník. Jitka Ludvíková se pak rozhodla, že by takového džentlmena ráda měla ve svém románu, a tak vznikla postava Kašmíra. Naproti tomu jeho parťačka Magda Lišková je zcela vymyšlená. Autorka ji záměrně vykreslila jako sexy ženu (takové jsou prý všechny její kamarádky), která by byla protipólem k rozvážnému Kašmírovi.

K dnešku napsala dvě desítky románů, přesto se dle svých slov cítila být spisovatelkou až po sedmé knize. Díky tomu, že se věnovala právu, nemá o náměty na své příběhy nouzi. Rozumy ale z kriminalistů (respektive různých forenzních specialistů) tahá jen v případě nejvyšší potřeby. Nechce mít ve svých knihách explicitní popisy násilí. Raději dává přednost „vraždám ze sousedství“, tedy případům, se kterými se může setkat každý z nás. Důležité jsou pro ni emoce a příběh samotný.

Pochopitelně i ona by byla ráda, kdyby svého džentlmena s bílým naškrobeným kapesníkem viděla na plátně nebo televizní obrazovce. Zatím se musí spokojit „jen“ se slušnou čtenářskou oblibou svých knih, z nichž se některá či některé údajně dočkají audioknižní podoby. Díky „neposednosti“ už přemýšlí o dalších titulech s jinými hrdiny. Divákům se svěřila, že už nějakou dobu pracuje na kuchařce, kterou by prý jednou ráda vydala – jmenovala by se Erotika na talíři. Já osobně se v budoucnu rád zúčastním nějaké další besedy, už jen kvůli lehkosti a přátelské atmosféře, v jaké probíhala tato beseda.