Polednice (Jiří Březina)

Obchází horkým letním sídlištěm. Vraždí v pravé poledne. Polednice. Tak mu říkají. Sídliště se ho bojí. Zastaví vraha mladý poručík Tomáš Volf s kolegyní dříve, než jim případ sebere pražská kriminálka?

Jiří Březina Polednice

Na sídlišti leží na vedrem rozpáleném chodníku tělo mladé dívky. Když je poručík Volf povolán k případu, nejprve si myslí, že jde o sebevraždu – klasický pád z okna z jedné z šedivých betonových krabic, které místo činu obklopují. Je však rychle vyveden z omylu – dívka byla uškrcena někým hodně silným a s velkými rukami. Poručík Volf tak dostává svůj první případ vraždy. Je mu přidělena mladá kolegyně Eva Černá, která se stejně jako Tomáš diví, že je nechají samostatně vyšetřovat násilnou smrt. Oba jsou však ambiciózní a nechtějí svého šéfa, který jim dal prozatím k vyšetřování volnou ruku, zklamat. Je však otázkou, zdali budou na případ stačit, zvlášť když nezůstane jen u jedné mrtvoly a média začnou šířit paniku. V Praze se už možná chystá vyrazit do „jejich“ města tým ostřílených kriminalistů, což by oba mladé vyšetřovatele postavilo mimo hru.

Retardovaná Marta žije v jednom z mnoha sídlištních bytů. Nemá ráda lidi, kteří ji vždy jen ubližovali nebo jí zesměšňovali. Nechce vycházet ven. Je šťastná, když může zůstat za zataženými záclonami svého útočiště a sledovat televizní seriály. Když se doslechne, že na sídlišti řádí vrah, kterému kdosi dal v médiích přezdívku Polednice, nechce byt opustit už vůbec. Ale co když bude muset dojít nakoupit? A kdo jí to pořád zvoní u dveří?

Autor Jiří Březina (narozen 1980) je rodák z Českých Budějovic. V roce 2013 debutoval detektivním thrillerem Na kopci, za který obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. O dva roky později poprvé představil poručíka Tomáše Volfa v románu Promlčení. Polednice je druhým titulem v sérii s tímto mladým kriminalistou.

Je to klasická česká detektivka, odehrávající se v bezejmenném městě, s mladým poručíkem, který si rychle najde novou známost. Odehrává se za horkých letních dnů a přesně do těchto dnů – nejlépe někam k vodě – román patří. Po přečtení se vytratí z mysli stejně rychle jako odpoledne strávené u vody. Svižně napsané, čtivé, nicméně nepříliš překvapivé, protože už v nějakých dvou třetinách se dá poznat, kdo bude pachatelem. Jediným ozvláštňujícím motivem je linie vyprávění zaměřené na retardovanou Martu, kde s přibývajícím vyprávěním zní stále silněji temnější a bizarnější nota.

Příběh skoro vypadá, jako by se měl původně odehrávat za socialismu, ale z nějakého důvodu byl vydán a lehce upraven až v dnešní době. Případné úpravy by mohly spočívat v přidání některý motivů, které známe ze současných thrillerů – rivalita „velkoměstských“ (v tomto případě pražských) detektivů s vyšetřovateli na (zřejmě) malém městě, vyprávění v přítomném čase z pohledu jiné osoby, vliv médií na vyšetřování nebo možné pátrání na vlastní pěst.

Pak tu máme stále hojně využívaný monolog pachatele, který má čtenáře přenést do jeho mysli. Leckdy to bývá zajímavé a román to pikantně dochucuje, nicméně tady se opakují stále tytéž věty a už při první repríze vnitřního monologu typu „Vlasy se leskly diamantovým leskem / Už dlouho jsem si nevystřihnul obrázek ženy s dlouhými vlasy / Měla přirozeně krásné vlasy s dokonalými konečky“ začínají být poněkud ohrané a s každým dalším opakováním jsou čím dál víc zbytečné, protože děj nikam neposouvají.

Polednice je zvláštní detektivka. Oproti debutu o 400 stránkách, kterému někteří čtenáři vyčítali jistou rozvleklost, je tato kniha s 224 stranami celkem krátká. Je sice napsaná tak, že vyloženě neurazí a je celkem čtivá, zahrnuje prvky moderních thrillerů, nechybí ani drobné ozvláštnění, avšak těžko zanechá ve čtenářově mysli nějaký větší otisk.

Text: Jiří Březina (2016)
Vydáno: Motto (2016)
224 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA