Zabila nešťastná mladá dívka majora se kterým měla poměr? Nebo nešlo o vraždu a sebevraždu a za nitky tahal někdo další? Detektivní příběh s prvky humoru v předvečer druhé světové války, druhý díl trilogie z detektivní kanceláře Ostrozrak, nyní vyšel také jako audiokniha.
Postava soukromého detektiva nebo detektivní agentura je především doménou anglosaských autorů. U nás velkou tradici nemá, což je pochopitelně dáno především dlouhou dobou komunistické nadvlády, která téhle vyloženě „buržoazní vymoženosti“ pochopitelně nepřála. Po tzv. sametové revoluci měli sice autoři v tomto směru volné ruce, ale žádná veledíla nevznikla, televizi nebo film nepočítaje. Za komunismu měli autoři možnost buď příběh umístit někam do kapitalistické ciziny (a samozřejmě patřičně při tom „nastavit zrcadlo“ tamějším zlořádům) nebo umístit příběh do předválečného období. To šlo například v šedesátých letech, kdy se jakžtakž navracel normální život i do literatury a bylo opět dovoleno na předválečnou éru vzpomínat. Pak stačilo buď ukázat, že ta „ozpěvovaná první republika“ zase nebyla tak ideální, nebo pro příběh zvolit ne zrovna lehké období, které už by mluvilo samo za sebe.
Sem by se pak dala zařadit detektivka Vražda se zárukou z roku 1964, kterou spisovatel Josef Škvorecký (jistě ho není třeba nějak více představovat) a básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana umístili do časů kolem mnichovské dohody. Jedná se o druhý díl trilogie z detektivní kanceláře Ostrozrak. První příběh (Vražda pro štěstí) vznikl o dva roky dříve, poslední (Vražda v zastoupení) pak v roce 1967. Trilogie byla také zpracována v podobě šestidílného televizního seriálu Případy detektivní kanceláře Ostrozrak z roku 2000, s Ondřejem Vetchým v hlavní roli.
Je září roku 1938. Hitler si už brousí zuby na Československo a mobilizace je na spadnutí. Do vily na pražském Barrandově se sjíždí smetánka na narozeninovou oslavu malé dcerušky hostitele, továrníka Zdeborského. Zatímco děti lítají po domě a provádí vylomeniny, dospělí vážně diskutují o temné budoucnosti. Mezitím dojde ve vile v nedalekém Braníku k vraždě a zdánlivé sebevraždě. Jde o majora Československé armády Dušana Činovského a mladičkou Zuzanu Bechyňovou, dceru ministerského rady. Obě těla byla nalezená nahá v ložnici a vše zprvu nasvědčuje tomu, že dívka po milostném aktu zastřelila svého milence a pak obrátila zbraň proti sobě. Major však měl aférku s bohatou a žárlivou paničkou, která ho nechala sledovat detektivní kanceláří Ostrozrak. Rozhořčená žena nyní kanceláři vyčítá, že majora nedokázala uhlídat. Staršímu detektivovi, který měl případ na starost, hrozí za ostudné fiasko vyhazov. Zastane se do kolega, dr. Pivoňka. Tomu se totiž celý případ nějak nezdá. Jak si vysvětlit, že dívka umřela o dost později než major? Co dělala mezi tím? A jak to, že o jejím vztahu s Činovským nikdo nevěděl? On měl podle všeho dost starostí se žárlivou paničkou a dívka měla (neméně žárlivého) snoubence. Pivoňka je přesvědčen, že v celém případu figuruje někdo třetí a sebevražda Zuzany je jen fingovaná. Najít však skutečného vraha a předat ho spravedlnosti, bude v době, kdy se zdá, že každý bude mít jiné starosti, velice těžké. Zvlášť když se ukazuje, že major byl možná zapleten do špionáže a rozřešení případu možná nebude tak říkajíc „politicky vhodné“.
Vražda se zárukou není žánrově jednoznačný příběh. Kromě spletité detektivní linie, u které je třeba skutečně dávat pozor (zejména v závěrečných odhaleních) tu najdeme prvky špionážního a politicky laděného příběhu. Občas probleskne i humor, což například dokládají některá hodně zvláštní jména (například Narcis Pubenec nebo Engelbert Potrava – pánové asi při psaní popíjeli něco dobrého). Celých prvních zhruba dvacet minut zabírá akademická debata o současné politické situaci (a pak se k podobné debatě autoři ještě jednou v příběhu vrátí). Pro někoho, kdo se o tuhle dobu zajímá a říká si, jak asi tehdejší smetánka uvažovala a jak cítila nadcházející hrozbu, to možná bude zajímavé, jiní se mohou nudit, protože nakonec všichni víme, jak to dopadlo. Detektivní linie nabízí tradiční okruh podezřelých. Tím pádem by jeden mohl předpokládat, že se bude postupně ukazovat skoro na každého, aby se vzápětí vyloučil a aby se nakonec ukázalo definitivně na toho pravého. Tady to ovšem zase tak tradiční nebude.
A to už se dostávám k závěru knihy, kdy přijde na řadu dokonce i nějaká menší akce. Dojde na odhalení pachatele, ale jak už jsem psal, nebude to tak jednoduché, jak může leckterý čtenář předpokládat. A bude především poměrně hořké, vzhledem k době, respektive k jednomu konkrétnímu dni, ve kterém k odhalení dojde. Pokud jsem se dosud na příběh díval jako na žánrově nejednoznačnou oddechovku, pak celý ten závěr dává příběhu poněkud jiný rozměr.
Když už jsme u detektivního žánru, podle Tiskové zprávy Radioservisu, které audioknižní podobu vydalo, je také tak trochu záhadou, kdo knihu (respektive celou trilogii z Ostrozraku) vlastně napsal. Šlo skutečně o společné dílo? Na přebalech detektivek vydaných po roce 1989 jsou uvedeni oba autoři. Nebo trilogii napsal pouze Škvorecký? Nebo to byl spíše Zábrana? Podle spisovatele Patrika Ouředníka byla do sametové revoluce detektivka připisována jen Zábranovi. Ten však zemřel už v roce 1984 a Škvorecký začal po roce 1989 o sepsání trilogie vypouštět rozporuplné informace. Nicméně se také poukazuje na to, že se nadsázka ve vyprávění příběhu vytrácí, jakmile v něm vystoupí nějaký komunista. Rodiče Jana Zábrany režim poslal v padesátých letech do vězení (matku na osmnáct a otce na deset let), zatímco Škvorecký podobnou zkušenost neměl. V knize občas proklamovaný kladný vztahu ke komunismu tak možná napovídá, že autorem Vraždy se zárukou byl spíše Josef Škvorecký. Zpráva ale připouští, že jde o pouhou dedukci a autorství je zkrátka bez záruky.
Audioknižní zpracování v délce něco přes pět hodin se dá zvládnout za jeden či dva dny (premiéru četby odvysílal Český rozhlas Dvojka). Díky přednesu brněnského divadelního herce Michala Bumbálka, který celou knihu načetl, se vnímání příběhu posune ještě o úroveň výše. Jeho charismatický a příjemně zabarvený hlas dává příběhu to správné vyladění. Dovede perfektně vystihnout cizí přízvuk, lehkou aroganci dobře postavených továrníků i bázlivost podezřelých. Přesně tak by měl vypadat přednes prvorepublikového detektivního příběhu s prvky humory ale i notně tíživých tónů na pozadí.
Knižní předloha:
Text: Josef Škvorecký a Jan Zábrana (1964)
Vydáno: Mladá fronta (1964)
404 stran
Audiokniha:
Vydáno: Radioservis, a.s. (2022)
Čte: Michal Bumbálek
Celková délka: 5 hodin
Médium: 1x CD mp3
