Švéd (Robert Karjel)

sved-robert-karjelPrvotřídní thriller o tajných službách a o tom, že nic není jen černé a bílé…

První dojmy z úvodu knihy byly značně mlhavé. Možná to plynulo i z toho, že postavy v ní byly jakoby v mlze: dezorientovaný muž, označovaný pouze jako N., se po ničivé tsunami v roce 2004 potlouká Thajskem jako v mrákotách. Střih a o čtyři roky později federální agentka má pro člena švédské tajné služby Gripa speciální poslání. Ale vše je tak tajné, nikdo nesmí Gripovi nic říct, tak se jen nechává vláčet po letištích, až z něj vyzařuje podobná letargie a odevzdání jako u N. Možná se to děje někomu jinému, v jiném čase a prostoru…
Postupně začne příběh získávat jasnější obrysy. Tajemný N. se přidá ke skupině podobných ztroskotanců, jejichž minulost spláchla Vlna a budoucnost už nemůže přinést nic dobrého. I úkol pro Ernsta Gripa se zhmotnil z ničeho: má zjistit, jestli je vězeň na tajné vojenské základně švédské národnosti. Způsobů, jak na to přijít, ale mnoho není. A aby dvě paralelní linie nebyly málo, tak jsou tu i prostřihy do Gripova soukromí, které jsou však překvapivě stejně zajímavé jako hlavní příběh. Gripův život mimo službu z něj dělá velkou výjimku na poli literárních tajných agentů, hotovou bílou vránu. Ale spoilerovat, čím se liší, to by nebylo slušné…

Román moc nepřipomíná obvyklé severské thrillery, snad až na odstup od postav a jejich pocitů a možná také až na příliš otevřený přístup k intimním detailům. Spíš mi v průběhu čtení vytanul na mysl Owen Laukkanen a jeho knihu Profesionálové, protože i tady se banda amatérů pustí do zvlášť závažné trestné činnosti. Až se člověk musel ujistit z obálky, že opravdu čte „thriller ze zákulisí tajných služeb“. Ale tajné služby tu přeci jen hrají důležitou, i když nepřímou roli. Ke slovu se dostane tradiční směsice lží, podrazů a her kdo s koho, tentokrát v komplikovaném propletenci, kde například záměna identit a krádež umění hrají jen druhé housle.
Autor totiž především otevřel palčivé téma tajných věznic a toho, co se odehrává za jejich zdmi. Je mučení vězňů morálně obhajitelné? Na čí stranu byste se přidali vy? Ani v životě není nic černé nebo bílé a vyznat se v myriádě šedých tónů, na to jsou tajné služby přeborníci…

Román Švéd může na první pohled působit zmateně. Patří však také k těm, které mají geniálně promyšlenou kompozici, takže teprve po dočtení poslední stránky vám dojde, že všechno mělo svůj smysl. Nechápu, jak někdo může prohlásit, že mu pointa byla jasná už dávno – já se nechávám překvapovat s nadšením a poslední stránka Švéda mi naprosto vyrazila dech (a co teprve až vám časem dojdou všechny ty důsledky a souvislosti…).
Takže nejen, že tu máme rozporuplného hrdinu, spletitou síť lží a přetvářky a etický problém, nad kterým nikdo nechce moc uvažovat, ještě navíc tu jsou zvraty a odhalení, které jen dokládají, že Robert Karjel neumí pouze lítat s vrtulníky (viz článek o Karjelovi). I jeho psaní si zaslouží pozornost…

Originál: De redan döda, 2010
Překlad: Helena Matochová
Vydal: Plus, Praha 2014
316 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu

REKLAMA