Kdo zná nebo alespoň někdy slyšel o hammarbyjské sérii švédské autorky Carin Gerhardsen (recenze prvního dílu Perníková chaloupka), nepochybně sáhne po v pořadí třetí knize z volné série, která má název Spi, děťátko, spi.
Jak už název napovídá, děj se točí kolem dětí, malých i velkých. Co horšího může být než vražda spáchaná na dětech, která navíc poodhalí dávnou tragédií úmrtí dalších dětí.
Komisař hammarbyjské policie Cony Sjoberg má před sebou nelehký úkol. Spolu se svým týmem musí zjistit, kdo zabil dvě malé děti a jejich filipínskou matku, kteří bydleli v luxusním bytě, jež si žena rozhodně nemohla dovolit zafinancovat z platu uklízečky, dokonce momentálně nezaměstnané. Ani otec dětí, který s rodinou nežije, toho nedokáže k finanční situaci manželky říci více. Kdo ženě pořídil toto nákladné bydlení. Vrah? Odpovědět na tuto otázku nebude pro komisaře Sjoberga nijak snadné.
Pachatel totiž po sobě nezanechal prakticky žádné stopy. Střípek po střípku tak policisté sbírají poznatky do skládačky příběhu, jenž má co dělat i s jejich náhle zmizelým kolegou Einarem Erikssonem, který se ukáže být vlastně někým zcela jiným, než jak působil na své okolí.
Hammarbyjští policisté vraha sice dopadnou, ale vítězství nad zločincem má pro tentokrát pořádně hořkou příchuť. Taková ale tahle práce je a o to víc působí příběh pravděpodobnějším dojmem.
Jenže to není tak úplně všechno, co je na konci knihy vyřešeno. I policisté mají své osobní problémy, které se prolínají hlavním příběhem a táhnou se jednotlivými díly série jako spojovací nit. Petra Westmanová, přesvědčená, že za jejím znásilněním stojí kromě hlavního útočníka i její kolega Džamál Hamád zjistí, že se spletla a druhý neznámý z jejího případu stále běhá kolem. Jenom shodou náhod Hamád za neznámého dosadí správné jméno. Dosáhne Petra zadostiučinění?
Ani Cony Sjoberg neunikne osobním potížím a překvapivému zjištění, že má babičku. Je ovšem otázka, zda je to výhra… Na světlo vyplouvá i dávná rodinná tragédie Sjobergových, která ovšem na druhou stranu vyčistí vztahy mezi ním a jeho matkou.
Jakýmsi mottem celého příběhu je vina. Každý si své viny nosíme v sobě a každý se s nimi vypořádáme po svém. Někdo jejich odčinění zasvětí celý život, jiný dojde k poznání, že i kdyby se snažil sebevíc, vinu nesmyje. Mnohé tento poznatek odsoudí k duševní záhubě a nejinak tomu je i v tomto případě.
Co víc ke knize říci, je tu originální zápletka, rychle plynoucí děj, který čtenáři nedá vydechnout. Oceňuji i to, že výše zmíněné ,,spojovací“ příběhy jednotlivých policistů jsou v knize připomenuty tak, aby čtenář, který hammarbyjskou sérii právě objevil, nezůstal o nic ochuzen. Je bezesporu jasné, že Carin Gerhardsen je zárukou kvalitního čtenářského zážitku, o kterém budete přemýšlet ještě hodně dlouho.
Název originálu: Vyssan lull, 2010
Překlad: Jana Chmura Svatošová
Nakladatel: Vyšehrad, Praha 2014
248 stran
http://www.ivysehrad.cz
