Setkal se s tím nejspíš každý, děje se to a zcela nepochybně dít bude. Dětská šikana. Problém, o kterém nikdo moc nemluví a který si tiše bublá pod pokličkou.
Carin Gerhardsen, nová hvězda severské krimi, autorka hammarbyjské detektivní série, se s problematikou dětské šikany setkala na vlastní kůži a zajímalo ji, jak takový zážitek může formovat dětskou duši v dospělosti. Tak vznikla Perníková chaloupka, první z příběhů policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby, jíž šéfuje komisař Conny Sjoberg.
Vstupujeme do děje v mateřské škole, kde brojí tlupa malých tyranů proti dětem, vyděděncům, jež se provinily jediným, a sice že si dovolily být jiné. Bolest a ponížení bylo to jediné, co si tyto děti pamatovaly z dětství. Nepochopení, nezájem a lhostejnost je později nutily hledat porozumění a vypořádat se s křivdami minulosti, a to za každou cenu.
V časoprostoru se tedy přeneseme o pár desítek let dál a celý příběh sledujeme očima vraha i vyšetřovatelů. Skvěle prokreslené postavy i sociální prostředí navozují autentičnost, jíž nelze nevěřit.
Autorka si se čtenářem pohrává, servíruje mu zdánlivě jasná vysvětlení, která se ovšem o pár stran dále rozpouštějí v překvapivém zvratu situace. Je to jako rébus, matematická hádanka, kdy musíte hledat a skládat kousek po kousku jednotlivé body, jež vás dovedou k tomu poslednímu — vrahovi. Ovšem pozor, nejde o hru na náhody, ale o perfektně dokonalé rozpletení uzlu, který se zašmodrchal už před desítkami let.
Stalo se vám, že jste někdy dočetli knihu a ještě nějakou chvíli poté jste na ni museli myslet, její podstata vám zkrátka nešla z hlavy, protože to všechno bylo tak velmi normální, běžné, lidské, uvěřitelné? Samozřejmě až na ty vraždy, ale i ty se v životě dějí.
Originál: Pepparkakshuset (2008)
Překlad: Jana Chmura Svatošová
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2013
268 stran
www.ivysehrad.cz
