Netradiční dvojice
Bratranci pod pseudonymem Ellery Queen, Boileau – Narcejac, Sjöwall a Wahlöö nebo třeba manželé Škvorečtí. To jsou jen některé autorské dvojice v detektivním žánrů. Ti všichni mají jednu věc společnou – psali jeden příběh opravdu společně, ať už různým způsobem. U Hany Doubkové a Stanislavy Chmelanové je to ovšem trochu jinak. Smrt si jde pro Elišku je jejich už druhá povídková sbírka (po Čtyřech dnech života), povídka je ale vždy dílem jedné dámy. Důvod je prostý. První čtyři povídky napsala Chmelanová, dalších pět Doubková.
Rozdělení podle autorek je však uvedeno pouze v obsahu, takže by si čtenář skoro mohl myslet, že povídky napsaly dámy společně. Pro zajímavost – obě ostatně například používají dle mého názoru poměrně neobvyklé slovo „trachtace“.
Bez krásné blondýny
Zatímco ve Čtyřech dnech života byla společnou hrdinkou, pátračkou a vypravěčkou všech příběhů Chmelanové mladá blondýna Erika, tentokrát vypráví povídky pokaždé někdo jiný. Mladá žačka, která najde tašku plnou peněz, slečna se ztrátou paměti nebo manželka, kterou chce asi její manžel zabít.
Někdo musí zemřít
U Doubkové i tentokrát vystupuje v každé povídce někdo jiný, jen oproti minulé knize jsou příběhy vyprávěny v první osobě – jako u Chmelanové – a vždy ženskou hrdinkou. I když i muži tu samozřejmě vystupují a kvůli nim se vlastně ve všech případech děj nějakým způsobem točí, ať už jde o znásilnění, krádež peněz nebo třeba úžasný objev ze supermarketu. Drobného společného hrdinu přesto dvě předposlední povídky mají, i když se tu jen mihne. Je jím policista poručík Křemík.
Tři oceněné
Rozhodně je třeba podotknout, že hned tři povídky z této knihy byly oceněny – a všechny Cenou Společnosti Agathy Christie. V případě Chmelanové jde o příběhy Víkend ve Vodníkově domě (za rok 2006) a Dej si pozor na opice (za rok 2008), u Doubkové byla oceněna povídka Hedvika musí zemřít (za rok 2007). S tím zároveň souvisí malá výtka, že tuto informaci se nikde v knížce nedozvíme, což je podle mého škoda.
Nejen oceněné povídky, ale i ty další jsem přelouskl jedním dechem. Jednalo se prostě o ten druh povídkové knížky, kdy jsem přečetl jednu a vrhal se (obvykle) na další, takže den po koupení nebylo už co číst a bylo mi líto, že příběhů není více.
Dobré počtení, které potěší hlavně osoby ženského pohlaví.
Nava
Plzeň 2008
osmnáctý ročník edice Kriminální příběhy
