Prasklé zrcadlo v originále vydané poprvé roku 1962 nepřináší ohromující detektivní zápletku, neprojevuje se v něm však ještě klesající úroveň knih, které Agatha Christie publikovala v šedesátých a sedmdesátých letech.
Za pozornost stojí už proto, že je poslední knihou se slečnou Marplovou zasazenou téměř výhradně do jejího St. Mary Mead, typické anglické vesničky, které nejsou v autorčiných knihách až tak časté, jak by se mylně mohlo zdát.
Hodně věcí se změnilo. Vznikla nová zástavba, Gossington Hall, kde původně žili manželé Bantryovi, obývají nyní američtí filmaři: slavná herečka Marina Greggová a její nikoliv první manžel, režisér Jason Rudd. O Jane Marplovou, která je po nemoci, se stará výrazně nesympaticky vylíčená slečna Knightová, zaměstnává také služebnou Cherry. Během toulek po Nové čtvrti, jak se zástavba jmenuje, se slečna Marplová náhodně seznámí s Heather. Právě tato místní žena, hodná, ale druhé zcela nevnímající, vypije na slavnosti v Gossington Hall koktejl, který obsahuje nadměrnou dávku léku na uklidnění. V mírných dávkách ho užívá řada z přítomných lidí kolem filmu. Celá filmařská společnost je líčena z pohledu původních místních obyvatel a její obraz nevyznívá zrovna příznivě, obzvláště pak Marina Greggová. Možná je někdo z nich i vrah. Hlavní je sice podezírat manžela, to vědí policisté i slečna Marplová. Jenže příběh se začne komplikovat…
V detektivním pátrání pracuje slečna Marplová především s informacemi, které jí sdělí druzí, sama se příliš aktivně nezapojuje. Samotné vyšetřování provádí inspektor Craddock (objevující se také v dalších marplovských detektivkách) a konzultuje případ právě s ní. Při pozorném čtení se navíc zjistí, že zde nejsou houfy podezřelých a výslech za výslechem (jako třeba ve Vraždě v Orient-expresu), více tu jde o vzájemné vztahy.
Rozvíjí se i další linie. Jako i v jiných knihách Christie reflektuje proměnu Anglie po druhé světové válce, zde konkrétně na obyvatelstvu nově postavené čtvrti a rovněž na původní obyvatelce Gossington Hall paní Bantryové, nyní vdově.
S velkou dávkou humoru je popsán vztah slečny Marplové a její opatrovatelky Knightové, které by amatérská pátračka nejraději unikla. Slečna Marplová, ne vždy zrovna oblíbená příznivci jiných autorčiných detektivů v čele s Poirotem, v tomto příběhu vyznívá jako sympatická dáma a v potyčkách jí snad nelze nefandit.
Kouzlo Prasklého zrcadla je právě v ostatních liniích. V tápání místních, jaký je rozdíl mezi producentem a režisérem, ve vztahu slečny Marplové s ostatními lidmi jako například se služebnou Cherry.
Samotná detektivní zápletka ani není příliš spletitá a jako i v jiných knihách od Christie se je třeba smířit se zbytečně velkým počtem lidí se vzájemnými vazbami, kteří se náhodně objevili na jednom místě. Což, je třeba dodat, k jejím knihám zkrátka patří. Jedna z vražd sice splní statistický účel zvýšení počtu mrtvol, ale pro řešení příběhu není nijak podstatná a záhada by se bez ní bez potíží obešla. Znalec autorčina díla navíc pozná, že určitého triku použila i ve svých dvou jiných románech.
V lehkém stylu psaní, které je snadno rozpoznatelné, nezklame ani Prasklé zrcadlo. Pozornost by mu mohli věnovat i ti, kteří znají příběh z filmové adaptace Rozbité zrcadlo s Angelou Lansburyovou v hlavní roli. V ní se děj soustředil pouze na detektivní linii a zvýraznily se konflikty v hereckém prostředí. Knižní předloha dokazuje, že Agatha Christie uměla být i vtipná. Správně anglicky bez hádajících se hereček.
Originál: Mirror Crack´d from Side to Side (1962)
Překlad: Lenka Uhlířová
Knižní kub, Praha 2012
Druhé vydání, v KK a tomto překladu první
www.bux.cz
248 stran
