Mikika v recenzi Smrtící extáze napsala, že si nedokáže představit, že by sérii detektivek z budounocsti J. D. Robb nějak zvlášť fandila mužská populace. Když se mi proto naskytla možnost přečíst si Smrtící imtaci, neváhal jsem, abych si udělal názor, jestli to opravdu není nic pro mě.
New York, léto 2059. Poručík Eva Dallasová má další případ. V Čínské čtvrti byla brutálně zavražděna prostitutka, jejíž smrt má připomínat Jacka Rozparovače. Kromě toho u těla najde Eva vzkaz od pachatele, který je určen jí. Právě tento vzkaz je ale stopou pro policii. Byl totiž napsán na nerecyklovaném papíře, který se v USA nesmí prodávat. Pozornost policie se zaměřuje na ty, kteří si drahý dopisní papír objednali z Anglie. Pátrání není nijak snadné, nabízí se samozřejmě, že dojde k dalším vražda. Mezi těmi, kdo vlastní papír, jsou i různí prominenti – jako herec, zpěvák, spisovatel nebo diplomat.
Kromě vyšetřování je tu ale věnován i prostor osobním životům postav. Tím veselejším momentem je, že se z dovolené má vrátit majordomus Evina manžela Summerst, odlehčením jsou také erotické scény s manželem Roarkem. Evu ale trápí vzpomínky na matku a otce, ani u Roarka to není úplně v pořádku – což jsou ovšem momenty, které asi ocení hlavně ti, kteří znají předchozí knihy a potřebné souvislosti. Dále sledujeme také, jak se Evina asistentka Peabodyová připravuje ke složení zkoušek, aby se stala detektivem.
Kniha se odehrává v budoucnosti, takže tu najdeme různé technické vymoženosti. Jsou tu například zmiňováni androidi či přístroj AutoChefa – asi něco jako kávovar. Narazit můžete asi na dvě tři letmé zmínky o životu na jiných planetách. Tyhle věci tu nejsou úplně vysvětleny – rovněž předpokládám, že kdo přečetl více detektivek od J. D. Robb, asi se lépe chytí. Na druhou stranu u knížek ze současnosti asi všichni bereme za samozřejmé, že autoři nevysvětlují, co je to rychlovarná konvice nebo televize.
Eva, kterou kolegové většinou oslovují příjmením, není zrovna květinka, dokáže si poradit i s jedním problémovým zadrženým, a i když má svou Peabodyovou asi opravdu upřímně ráda, na nějaké to „štekání“ také dojde.
Děj se rozbíhá podle mého trochu pomalu, proto by mi rozhodně nevadilo, kdyby byla kniha o něco kratší. Jde o jeden příběh z řady, takže se tu objevují postavy (třeba jedna novinářka) z dřívějších případů, což jsou samozřejmě okamžiky, které ocení hlavně ti, kteří mají autorku načtenou. Přes to všechno mě tahle oddechová detektivka z budoucnosti někdy od poloviny celkem chytla a našel jsem si tu i pár vtipných a zajímavých hlášek.
Přestože tu hlavní roli v pátrání hrají dvě ženy a řeší se tu nenávist k ženám, zas tak ženská a mužům nepřístupná mi Smrtící imitace nepřišla.
Originál: Imitation in Death (2003)
Překlad: Michaela Dorfman
Columbus, Praha 2008
288 stran
