Tři chyby v jednom dopise udělala Poirotova jinak schopná sekretářka slečna Lemonová. A to je belgickému detektivovi samozřejmě divné. S překvapením se dozvídá, že slečna Lemonová má sestru, paní Hubbardovou, která je správkyní jedné londýnské ubytovny. V ní se zratilo hned několik rozličných věcí – stetoskop, ruksak, žárovky, večerní střevíc, náušnice či zažívací soda. Poirot přichází do ubytovny a studentům vypráví o několika svých případech, pak přijde řada i na místní krádeže a Poirot radí, aby se zavolala policie. Nato se studentka Celie ke krádežím přizná, jak se zdá, ne za vším ale stojí ona. Vzbudí pozornost u studenta psychologie Colina, do kterého je zakoukaná, jenže je pak je nalezena mrtvá.
Důchodce Hercule Poirot a inspektor Sharpe se pouštějí do pátrání mezi mladými studnety – jsou mezi nimi cizinci jako třeba pak Akibombo, který často nerozumí, o čem je právě řeč, nebo Elizabeth, které někdo polil poznámky Nigelovým zeleným inkoustem, ale třeba i Pat štupující ponožky vtipálkovi Nigelovi, kterému se povedlo ukrást hned tři různé jedy. Jsou zmíněny i jiné Poirotovy případy – továrník na mýdlo nebo příběh z románu Smrt staré posluhovačky.
Zmínku si zaslouží porovnání slečny Felicity Lemonové ze suchetovského seriálu Hercule Poirot v podání Pauline Morane s tou knižní. Zatímco v seriálu Poirotovi s Hastingsem někdy i pomáhá v pátrání, v knihách je to jen sekretářka, navíc ne zrovna hezká a třeba právě ve „Zlaté bráně“ se Poirot i diví, jaké že to má vlastně slečna Lemonová křestní jméno.
Co ještě nepsat, abych se neopakoval? Čtivá detektivka s vtipnými momenty (Poirotovi například začali péct čtverhranné lívance).
Originál: Hickory Dickory Dock (1955)
Překlad: Edda Němcová
Druhé vydání – Knižní klub, Praha 2008
Starší vydání: první vydání – ZERAS, Praha 1994, překlad Marek Roesel
