Osudovou cestou se pro 80 lidí stal běžný let běžnou linkou – letadlo se z neznámých příčin zřítilo do lesů Smoky Mountains v Severní Karolíně. Nikdo nepřežil. Co se stalo a kdo za tím byl? Kdo byl důvodem takové tragedie – radikál ze Srí Lanky, manželka pojištěná na dva miliony, nebo snad důležitý svědek ve válce gangů? Pomalé, ale vysoce vědecké vyšetřování je teprve na začátku.
Na místo doráží i Tempe Brennanová, aby pomohla se zajišťováním a identifikací ostatků. Problémy jí začnou v momentě, kdy nedaleko místa neštěstí objeví opuštěný srub a kojotům ukradne lidskou nohu. V dobré víře, že patří někomu z obětí, ji zaeviduje a raději rovnou odnese, aby ji kojoti nesnědli docela. Za pár dní je ale anonymně obviněna z maření vyšetřování a vstupu na soukromý pozemek, a stažena z identifikačních prací. A to zrovna ve chvíli, kdy jí laboratorní výsledky ohlásily, že ta nalezená noha neodpovídá věkem ani rasou nikomu z obětí! Tak komu sakra patří a kdo proti Tempe poštval jejího šéfa i tisk? Rozhodne se přijít tomu na kloub, jednak aby očistila své jméno, a jednak má stejně nepojízdné auto, takže odjet nemůže, i kdyby chtěla. Naštěstí má na své straně šerifku a starší dámu z laboratoře, které jí pomáhají s pátráním po majiteli nohy. Pak ale někdo starou paní zavraždí a příběh nabere rychlý spád až k finálovému střetnutí, které se čte jedním dechem.
Nejsem velký fanda piteven a přistupovala jsem tudíž k téhle knize trochu podezřívavě, ale k mému překvapení mě vtáhla do děje. Jen člověk musí přeskočit pár odstavců o „akumulovaných stupňodnech“, „měření calcaney“ a pár dalších věcech techničtějšího rázu, které pro laika můžou být klidně svahilsky, a vyjde to nastejno…
Originál: Fatal Voyage
Překlad: Jana Pacnerová
Vydal: Egmont, 2003
