Forenzní antropoložka Diana Fallonová opět leze do zelí policii…
Od knihy, kterou jsem z této série četla naposled, se toho kolem doktorky Fallonové hodně změnilo. Tedy především profesně. V Rosewoodu nastoupil nový starosta, který si na důležité posty dosadil svoje lidi – tedy i na post ředitele kriminalistické laboratoře. Dianino bývalé místo získal arogantní Lloyd Bryce, ten si také přivedl své lidi, a tak tým forenzních profesionálů, jaký jsem znala z Mrtvého tajemství, je roztahaný po všech čertech. Dianě zbylo přírodovědné muzeum a laboratoř DNA, má spoustu volného času a začíná se nudit. Ale každá idyla jednou končí…
Nejenže proti ní zaútočí polda, který s ní má nevyřízené účty, taky najednou pocítí nečekané nepřátelství od nového policejního šéfa a pokus vystrnadit jí z její vlastní kanceláře forenzní antropoložky. Co se to tu děje? To se všichni najednou zbláznili?
Naschvály a útoky se stupňují, až čtenář začíná mít pocit nereálna – to přece není možné, aby byli na všech důležitých místech města zákeřný neschopný idioti. Nebo ano? Ale aby chaosu a podivnostem nebyl konec, dojde k vraždě nového starosty. A protože stará garda na policii tuší, že nový šéf použije vyšetřování k odstranění nepohodlných lidí spíš než k hledání pravdy, vymyslí způsob, jak může starostovu vraždu vyšetřovat i Diana Fallonová. Doktorka je tak zpátky ve hře, i když se to někomu nemusí líbit…
Dočista jsem zapomněla, jak umí být doktorka Fallonová studená jak psí čumák. Nebo ji tak aspoň autorka líčí a nedokáže jí vdechnout kapku emocí. To, že jí vůbec nezlobí, že byla vyhozena ze svého místa kreténem, bych ještě skousla – jsou to prý už tři měsíce, tak se s tím asi vyrovnala. Ale ona je prostě chladnokrevně profesionální, ať se děje, co chce. Málem se zabije na skále – a jde zkoumat kosti. Pohádá se s šéfem kriminalistický laborky – a jde zkoumat kosti. To, že ji patrně dobře známá činnost uklidňuje, si čtenář musí odvodit sám.
Koronerka Jenny Cooperová od M. R. Halla (recenze knihy Koroner) rozhodně nečelila takhle otevřené nenávisti, ale i to málo stačilo, aby brečela, hroutila se, brala prášky. Jsou to lidské reakce, tak nějak je očekáváme. U Diany Fallonové je čtenář musí hledat mezi řádky, a ještě s mikroskopem.
Ale od chvíle, kdy Dianiny nepřátelé začali zkapávat jeden po druhém, se kniha značně zlepšila. Nebo že bych byla tolik krvelačná a přála jim to? Rozhodně však nepřátelská atmosféra v první části ustoupila pořádnému vyšetřování, plnému forenzních detailů a záhad, na které tu všichni čekali.
Rozeseté hroby nepatří k typickým knihám této série. Obvykle je tu rozpracovaných několik případů vražd, které tým doktorky Fallonové více či méně hravě zanalyzuje, až se zjistí, že všechno se vším souvisí. Tentokrát je tu jediný případ kostí, prohnaných štěpkovačem, ale ten jde stranou, zatímco se řeší konspirace, vraždy čelných představitelů města a falešná obvinění.
V první půlce knihy čtenáři co chvíli vyletí obočí vzhůru nad těžko uvěřitelným počínáním nové garnitury, zatímco druhá část už naštěstí je plně detektivní a obsahuje, co má obvyklý díl obsahovat: forenzní postupy, bystré mozky a Dianu Fallonovou v ohrožení života. A dokonce, ač je to k nevíře, nabídne i vysvětlení pro divné chování nových členů vedení města, a překvapivě to nebylo vymytí mozků ani nepřátelští ufoni.
Klubka se rozmotala, podivnosti vysvětleny k naprosté spokojenosti, a nakonec došlo i na ty rozsekané kůstky. Poslední úsek knihy mi definitivně připomněl, v čem je Connorová opravdu dobrá – ve stupňování dramatického finále. Nakonec se tedy autorce podařilo zvrátit čtenářovu nedůvěru z úvodu, dostat se do formy a nabídnout kvalitní detektivku hned se čtyřmi vraždami. Když tedy odhlédneme od toho, že její hlavní hrdinka je cyborg…
Originál: Scattered Graves, 2009
Překlad: Jan Krejčí
Vydal: Talpress, 2014
334 stran
http://www.talpress.cz
