Nejlepší detektivní povídky roku 2012 (kolektiv autorů)

Nejlepší detektivní povídky roku 2012Brožovaná kniha Nejlepší detektivní povídky roku je sborník povídek, které soutěží o Cenu Havrana pro nejlepší detektivní povídku za rok 2012. Ve sborníku je osmnáct povídek od českých autorů, které z došlých (v té době anonymních) příspěvků vybrala tříčlenná porota složená z autorů detektivek. Ti pak z těchto uveřejněných povídek vyberou tři nejlepší, které budou oceněny. Sborník vydala Pražská vydavatelská společnost. Na začátek nutno podotknout, že automaticky nesoutěží všechny povídky, které byly v loňském roce napsané či zveřejněné. Profesionální spisovatelé, ale i amatéři se do soutěže o Havrana přihlašují sami tím, že svou povídku zašlou České sekci Asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Jména členů poroty nejsou nijak tajná, ale je pravda, že je velmi obtížné je zjistit. Já se je dozvěděla jen díky tomu, že jsem se po nich pídila.

Vyhlášení soutěže proběhne ve čtvrtek 24. října 2013 od 15.00 hod. v galerii Jazzová sekce ve Valdštejnské ulici 14 na Praze 1. Kromě Havrana budou vyhlášeny Cena Jiřího Marka za nejlepší knižně publikovanou detektivku roku 2012, Cena Eduarda Fikera za nejlepší nepublikovaný rukopis. Cenu za nejlepší povídku předají rovněž Česká společnost Sherlocka Holmese a Společnost Agathy Christie. Složení poroty Havrana: Zdena Hamerová, Hana Nekudová a Michal Fieber.

 

 

 

 

 

Povídky ve sborníku jsou řazené podle abecedního pořadí příjmení autorů. Povídek je, jak jsem říkala, osmnáct, autorů pouze čtrnáct. To proto, že autoři mohou zaslat povídky dvě a obě mohou být zařazeny do sborníku. Čtenáři detektivek tu objeví jména, která znají z titulních stran knížek, a většina z nich se objevuje ve sbornících AIEP pravidelně. Trochu mě mrzí to, že tu nejsou medailonky jednotlivých autorů, ze kterých by se čtenář dozvěděl, s kým má tu čest. A možná by bylo fajn, kdyby byly ve sborníku i informace o soutěži. Protože jsem recenzovala minulý ročník, mohu oba sborníky porovnat. Podle mého názoru celý sborník přidal na kvalitě. Povídky jsou originálnější, různorodější a zabírají širší spektrum žánrů. Opět nechybí krimipříběhy, ale rapidně jich ubylo. Jsou tady tajemné příběhy, psychologické thrillery, klasické detektivky a nechybí ani povídky plné černého humoru. Zápletky jsou propracovanější a konečně jsem se dočkala i šokujících point. Letošní soutěžící se nedrží tolik při zemi. Přestali se zabývat vyšetřováním případů, které působí reálně, a popustili uzdu své fantazii. V loňském roce byly povídky převážně „české“, ty letošní by obstály i ve světových sbornících. Stejně jako v minulém roce jsem si povídky rozdělila na skvělé, průměrné a v rámci sborníku podprůměrné. A protože jde o soutěž, rozhodla jsem se, že si udělám své pořadí těch nej. Všechny povídky jsem důkladně pročetla a pak je porovnala z hlediska zápletek, pointy a stylu autora. Našla jsem tady dvě top povídky, u kterých bych musela dlouho přemýšlet, jak je podělit o první dvě místa. První povídka se jmenuje „Není úniku“ (Hana Doubková, povídka řazena též do knihy Hrůza přichází ze tmy) a druhá „Sklep“ (Antonín Jirotka). Obě jsou thrillerové, skvěle napsané a mají šokující pointu. „Není úniku“ je o něco delší, řeší se v ní víc věcí a Doubková se nebála porušit některá tabu. Některé pasáže jsou psané poeticky, což je věc, kterou hodnotím kladně. Jirotkova povídka je vyváženější, akčnější a její pointa šokuje možná ještě víc než pointa Doubkové. Třetí místo by v mém žebříčku obsadila povídka „Zášť“ (Otakar Nechvátal). Osobně bych možná dala víc prostoru manželskému páru, který se vzájemně nenávidí, a zkrátila bych pasáže, kde vystupují policisté, ale i tak je povídka víc než dobrá. Zaujaly mě i povídky „Dvakrát prokletý“ (Zdeněk Jarchovský), „Pátá oběť“ (František Uher) a „Dokonalá tma“ (Jan J. Vaněk). A pak je tu povídka „Břuch Gramoňa a splasklý brutvan“ (Lubor Falteisek), se kterou bych si jako porotce nevěděla rady. Falteisek si v ní zahrál na epigona Karla Čapka a využil jeho povídku „Básník“. Falteiskova povídka je perfektně napsaná, má svižné tempo, je zábavná, ale… Pointu autor nevymyslel, ale vypůjčil si ji od Čapka. Nápad je to dobrý, ale v rámci soutěže to vidím jako sebevražedný počin. Povídka může být sebelepší, ale fakt je, že jeho konkurenti přišli s pointami, které vymysleli sami. Žádná z povídek není vyloženě špatná. Co se obsahu týče, ani jeden ze soutěžících se nemá za co stydět. U několika povídek mi vadil nečeský slovosled se slovesem na konci věty a párkrát mi vstávaly vlasy hrůzou nad gramatickými chybami: nejčastěji tu byla chybná interpunkce a pak chybné použití zájmen mě — mně. U některých autorů se opakovaly výrazy, ale to už považuji spíše za kosmetickou vadu.

Povídky: Kámen na zarostlém hrobě (Braša Bojana), Klepej silně, život je hluchej (Roman Cílek), Nejistý krůček ke smrti (Roman Cílek), Není úniku (Hana Doubková), Břuch Gřamoňa a splasklý brutvan (Lubor Falteisek), Uteč, nebo zabij (Jiří Houser), V náruči andělů (Lukáš Hrdlička), Žena v nesnázích (Linda Hroníková), Cizinky ve vlaku (Stanislava Chmelanová), Dvakrát prokletý (Zdeněk Jarchovský), Pomsta za hrob (Zdeněk Jarchovský), Tvůrčí muka (Antonín Jirotka), Sklep (Antonín Jirotka), Zášť (Otakar Nechvátal), Alibi (Zuzana Rampichová), Pátá oběť (František Uher), Dokonalá tma (Jan J. Vaněk), Pane, vy jste blázen (Jan J. Vaněk) Pražská vydavatelská společnost, Praha 2013

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Veronika Černucká

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA