Nela Rywiková debutovala knihou Dům číslo 6, na kterou jsme nedávno publikovali recenzi. V rozhovoru s autorkou čtěte o jejím vztahu k detektivkám, plánech na další tituly, kam vlastně žánrově řadit knihu Dům číslo 6 nebo o postřezích z Ostravy.
Během studií v Brně jste neměla televizi a četla jste detektivky. Je to myšleno tak, že jinak byste se k detektivkám nedostala?
To ne, ale detektivky jsou pro mě okrajové, oddychové čtivo. Vlastně je až tak moc nečtu. V té době to byl hlavně Rex Stout. Poslední dobou občas sáhnu po severských autorech, hodně je mi blízká Åsa Larssonová.
Sledujete i produkci českých autorů? Třeba Michal Sýkora, který svoji poslední detektivku Modré stíny vydal rovněž v Hostu, se o té české příliš dobře nevyjádřil.
Přiznám se, že českou detektivku jsem nečetla žádnou. Jednou jsem náhodně otevřela jednu, kterou zrovna četl otec, ale hned prvních pár stran na mě působilo jako policejní hlášení, prostě bylo to až úsměvné, tak jsem to odložila. Opravdu si už nepamatuji její název, ani autora.
Klára Kubíčková v recenzi z Víkendu DNES konstatuje, že detektivky mohlo být v Domu číslo 6 méně a atmosféry vysokých pecí více. Vy přitom říkáte, že jste napsala detektivku, ano?
Z mého pohledu to je detektivka, ačkoli tradiční čtenáře detektivek může možná zklamat. Hodně se zaobírám hlavními postavami, jejich minulostí, charaktery, poměrně podrobně rozebírám prostředí, v němž se příběh odehrává, a to asi není úplně pro každého. Pravda je, že původně bylo detektivky v knize skutečně méně. Až při redakčních úpravách jsem začala škrtat celé odstavce s popisy, čímž se zrychlil děj a knize to určitě prospělo. Myslím, že paní Kubíčková čekala asi něco trochu jiného.
Ostrava je sice specifická, ale představa, že každý mluví ostravsky a na každém kroku stále narážíte na hornickou minulost, je taky trochu mimo. Nechtěla jsem napsat nějakou hlubokou sociální sondu, ačkoli k tomu Ostrava svádí. Na to se ale opravdu necítím.
K tomu se nabízí námitka, že nepíšete jen o kriminální linii. Bylo pro vás důležité vykreslit osudy postav a prostředí? V míře, jaká je v Domu číslo 6, je to na detektivku nadstandard, byť se o tom dobře čte.
To je právě to, že já detektivky zas tak moc nečtu a v okamžiku, kdy jsem začala psát svou knihu, jsem vůbec nepřemýšlela, do jakého žánru ji zakastlíkuju. Prostě mě napadl příběh a já ho začala psát, jak umím. Až pak mi došlo, že je to vlastně taková sociodetektivka.
Dům v areálu pecí je fiktivní. Existovala někde jinde v Ostravě podobná bydlení u fabrik?
Tenhle dům je fiktivní, ale znám jeden, kde by se můj příběh mohl klidně odehrát. Je na konci slepé ulice skoro v centru města, přitom je kolem něj pusto, jenom keře a plevelnaté rostliny. Na dohled od něj je stavba nákupního centra Nová Karolina (na tom místě dříve stávala koksovna Karolina). Je úplně opuštěný, schovaný mezi stromy, má zvláštní atmosféru. V Ostravě je hodně takových zákoutí.
Líčené prostředí působí vzdáleně od vašeho vystudovaného oboru — restaurátorství a konzervátorství.
To je hodně vzdálené, máte pravdu. V této knize šlo hlavně o moje osobní prožitky a zkušenosti z doby, kdy jsem působila v předsednictvu bytového domu (ve společenství vlastníků). Díky tomu jsem se dostala do kontaktu s různými lidmi, kterým bych se za normálních okolností vyhnula, ale tady to nešlo. Musela jsem s nimi jednat. Komunikace s nimi byla někdy vyčerpávající a svoji osobní frustraci jsem si kompenzovala psaním a vymýšlením tohoto příběhu. K některým postavám mě tak inspirovali skuteční lidé.
Nějaké vraždění mezi umělci jako téma z vašeho oboru vás neláká?
Vraždění mezi umělci asi ne. Takovou situaci si asi ani neumím představit, většinou jsou velmi mírní lidé. Aspoň ti, co znám.
Aktuálně píšete povídkovou knihu o lidech z Beskyd. Hned mě napadají rázovití vesničtí lidé, podobní těm městským z Domu číslo 6. Je to pro vás nějak poutavé téma?
Myslím, že obdobné typy lidí naleznete úplně všude, je jedno, jestli to je v Plzni, v Ostravě nebo někde v Horní Dolní. Moc se mi nezdá stereotypní představa, že lidé v Ostravě jsou nějací výrazně jiní než ve zbytku republiky. Postavy nejsou rázovité ani zlé nebo bodré, vlastně by se to mohlo odehrávat kdekoli jinde.
Vybrala jsem si Beskydy jen proto, že je znám a mám k nim blízko. Příběhy samotné jsou vlastně univerzální. Co mám ráda, jsou různé místní dialekty. Ty bych chtěla zachytit, protože jsou místy velmi vtipné a zajímavé. Někdy mám ale strach, aby čtenář mimo region všemu rozuměl. Ještě uvidím, jak moc nechám postavy mluvit v nářečí. Směrem k polským hranicím je už místní dialekt opravdu komplikovaný a sama ho taky neznám. I pro mě to bude náročné.
O co v knize půjde?
Zatím mám rozepsané čtyři rozsáhlejší povídky. Všechny je bude spojovat nějaký zlomový okamžik hlavních postav, kdy v rozhodující chvíli selžou. Většinou (ne vždy) nepůjde přímo o zločin, ale pohybují se hodně na hraně. Zachovají se, eufemisticky řečeno, neeticky. Aby uchránily své zájmy, uchýlí se v daný okamžik k takovému činu, jehož následky jsou daleko katastrofálnější, než se zprvu zdálo.
Uvažujete o další detektivce, v níž by vystupoval policista Vejnar, který se objevil v Domu číslo 6?
Mám v hlavě nějaké další náměty na detektivku a asi se do toho časem pustím (tedy snad). Obávám se, že mám trochu morbidní fantazii.
Co se týče detektiva Vejnara, uznávám, že není zrovna originální postavou, tak uvidím, jestli ho třeba nepohřbím. Ještě si to promyslím. Na psaní je úžasné to, že si s postavami můžete dělat, co chcete.
Ve zmiňované recenzi se také píše, že je Vejnar klon komisaře Moulina. Sledujete tento seriál a byla pro vás postava komisaře nějak vědomou inspirací?
Obecně se na televizi moc nekoukám, nebaví mě to. Nebaví mě ani detektivní seriály. Moulina jsem sice párkrát viděla, ale ta spojitost mě vůbec nenapadla.
Nela Rywiková (* 1979) je nyní na mateřské dovolené a žije v Ostravě, odkud pochází. Vystudovala restaurátorství a konzervátorství na Vyšší odborné škole uměleckých řemesel v Brně, kde později také působila jako pedagog, pracovala rovněž jako restaurátorka a konzervátorka a jako produkční ve vydavatelství.
Kniha Dům číslo 6, kterou letos v květnu vydalo nakladatelství Host, je její knižní debut. Ještě před tím odvysílal příběh jako četbu na pokračování Český rozhlas. Autorka chystá povídkovou knihu o lidech pocházejících z Beskyd a uvažuje o tom, že by napsala i další detektivku.
Foto: archiv Nely Rywikové
