Michal Sýkora: Padouši byli dopadeni a zlo bylo potrestáno

Michal SýkoraVeletrh Svět knihy samozřejmě nehostí jen zahraniční autory, naopak většinu hostů představují čeští nebo slovenští spisovatelé a jejich fanoušci tak mají velkou příležitost právě zde své oblíbence potkat, popovídat si s nimi, případně si nechat podepsat knihu. Nejinak tomu bylo i na veletrhu s letopočtem 2013, kde byla příležitost poznat osobně Michala Sýkoru, autora detektivních románů Případ pro exorcistu a Modré stíny.
Za okny komorního sálu pravého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti bylo poklidné a slunečné páteční odpoledne. Otevřeným oknem pronikal dovnitř příjemný vánek. Bez bouře, výpadků proudu a svíček to možná nebyla ta pravá atmosféra pro besedu o detektivkách, ale bylo to povídání velmi příjemné.

Možná za to mohla i nenucená konverzace, kterou s Michalem Sýkorou vedl básník a publicista Martin Stöhr (nyní pracuje jako redaktor v nakladatelství Host).
Spisovatele nejprve v krátkosti představil. Zmínil, že vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, od roku 1998 působí na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií. Kromě vědecké práce a odborných publikací se také podrobně zabývá detektivním žánrem. Zaměřuje se především na klasickou britskou detektivku, díky čemuž s kolektivem studentů připravil k vydání monografii Britské detektivky: od románu k televizní sérii a chystají další, která se bude zaměřovat na historické detektivky.Zajímavé je, že Michala Sýkoru k psaní nepřivedla tvorba jiných autorů, jak to často můžeme číst v různých biografiích jiných spisovatelů, ale televizní detektivky. Už od puberty s nadšením sledoval různé detektivní seriály, zejména anglické, ve kterých vystupovali detektivové jako Taggart nebo Dalgliesh. Dodnes má rád především Colina Dextera a jeho inspektora Morse.
Michal Sýkora Případ pro exorcistuPosun k literární detektivce podle jeho slov nastal až později. Velký vliv na to měl jeden z jeho učitelů na vysoké škole, který detektivky propagoval jako výborné intelektuální cvičení. Jako hru, zdali čtenář přijde na to, kdo je vrahem dřív než detektiv. Pokud ovšem na to čtenář opravdu přijde dřív, je kniha špatně napsaná. Čtenář by neměl být ochuzen o překvapení na závěr. Zároveň by však detektivka měla končit klasickým „Padouši byli dopadeni a zlo bylo potrestáno“.
Řeč se posléze stočila na nový román Modré stíny. Dle autorových slov jde o příběh, který se odehrává na univerzitě. Jde v něm o vraždu univerzitního docenta, který se léta snažil pohnat k zodpovědnosti kvestora za nekalé hospodaření s univerzitním majetkem. Prostředí bylo zvoleno ze dvou důvodů – jednak je pro detektivku nutná znalost prostředí, což autor díky své praxi splňuje, a jednak z důvodu, že u nás prakticky neexistuje tradice univerzitní detektivky, která je tak zakořeněná právě v britských detektivkách. Příběh se ovšem neodehrává v Oxfordu, ale v Olomouci, kde autor studoval. Ten s úsměvem dodává, že je to příběh vymyšlený. V případě knihy Případ pro exorcistuse totiž údajně autora někteří dotazovali, jestli se příběh náhodou neodehrál doopravdy…Pan Sýkora byl po přečtení prvního úryvku z Modrých stínů požádán, zdali by se mohl podělit o nějaké tipy na detektivky nebo autory, které by dle jeho soudu stály za přečtení. Pokud si tedy chcete dělat poznámky, tak Michal Sýkora by doporučil jako prvního Heninnga Mankella. Dle jeho slov jde o velmi kvalitní žánrové čtení, protože Mankell se nevyhýbá sociálně-kritickým postřehům ze současného světa.  Z britské literatury by doporučil P. D. Jamesovou, která jako první v britské literatuře vyzdvihla detektivku na úroveň skutečné literatury. Například román Plány a touhy nebo Pachuť smrti už jsou více než detektivkami spíše společenskými romány. Ze současných britských autorů pak Michal Sýkora upozorňuje na Iana Rankina. Pokud by někdo chtěl sáhnout po historické detektivce, tak může doporučit C. J. Sansoma a jeho pětidílnou sérii detektivek odehrávajících se v tudorovské Anglii za vlády Jindřicha VIII. Tyto detektivky fungují jednak jako historické romány a jednak jako velice napínavé čtení.Michal Sýkora Modré stínyPo přečtení druhého úryvku byl Michal Sýkora dotázán na názor na stav české detektivky, případně i televizní detektivní tvorby. Dozvěděli jsme se, že autor sám českou tvorbu příliš nesleduje, u nových knih se leckdy nedostal dál než za četbu anotace, protože pak už ho knihu nelákalo číst. Problémem české detektivky je podle spisovatele to, že je mnohdy zcela vycucaná z prstu, ať už jde o prostředí, ve kterém se odehrává nebo o elementární psychologii postav. Často je velice závislá na amerických vzorech, takže se příběhy prohánějí různé varianty amerických drsných detektivů, kteří v českém prostředí působí poněkud směšně. A pak Michal Sýkora tvrdě dodává, že někteří spisovatelé ani neumějí pořádně psát. Nakonec se zmiňuje i o Ceně Jiřího Marka. Problémem je údajně to, že se tato cena dává pouze knihám, které přihlásí sami autoři nebo nakladatelství. Pokud tedy autor nebo vydavatel sám knihu nepřihlásí, nemá šanci cenu získat.
V televizní tvorbě Michal Sýkora vyzvedl jedině populární seriál Četnické humoresky. Sám ale přiznává, že jako příznivce britských detektivek málokdy u nějakého českého seriálu vydrží. A jediným českým detektivem, který podle něj působil přesvědčivě, byl Ivan Trojan ve filmu Ve stínu. Jemu se prý dalo věřit, že jako detektiv má určitou autoritu. V souvislosti s filmem či televizí také zaznělo, že Případ pro exorcistu Česká televize schválila do výroby. Toho se ujme velice úspěšný tandem Jan Hřebejk – Petr Jarchovský, což je myslím slušná pocta a záruka kvality převedení předlohy. Petr Jarchovský už navíc píše scénář k Modrým stínům.
V každé správné besedě nesmí chybět dotaz na nový projekt či pokračování série. Michal Sýkora přiznal, že by rád detektivní tvorbu dotáhl na trilogii, další román je sice skoro hotový, ale zatím je mu dobře v šuplíku.

Kolega Juan Zamora vznesl na spisovatele dotaz ohledně knihy Britské detektivky: od románu k televizní sérii, kde se porovnává knižní předloha a seriál. Zajímalo ho, zdali nápad na tuto knihu vzešel z toho, že Michal Sýkora vede seminář o seriálech nebo zdali bylo motivací ještě něco jiného. Spisovatel odpověděl, že je tento způsob na katedře divadla a filmu, kde učí, obvyklý. Literatura je tam doplňkovým oborem, a pokud chtěl se studenty pracovat na detektivkách, bylo nezbytné mít adaptační proces, aby to odpovídalo profilu jejich pracoviště. Navíc televize je hájemstvím klasických detektivek, takže jim připadalo spojení televize a literatury v detektivním žánru přirozené.
Michal Sýkora autogramiádaKolegova další otázka se týkala zmíněného Colina Dextera – zdali se pan Sýkora domnívá, že v Čechách zapadl kvůli špatnému přístupu nakladatelství, či zdali je pro české čtenáře nepochopitelný, příliš intelektuální. Michal Sýkora odpověděl, že Dexter je specifický tím, že jeho detektiv, inspektor Morse, řeší vraždu způsobem, který trochu připomíná práci literárního vědce s textem. Případ luští jako text a z tohoto hlediska mohou být specifické Morseho duševní pochody nesrozumitelné a neatraktivní. Takže i když byly Dexterovy romány všechny vydány v češtině, tak je málokdo zná, stejně tak jako slavný televizní seriál.

Tím skončila beseda o tvorbě Michala Sýkory, která se nakonec přeměnila v uvolněné povídání o detektivním žánru jako takovém. Může si příznivec detektivky v páteční podvečer přát něco lepšího?

Foto: Richard Spitzer
Celá fotogalerie: na Facebooku

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu

REKLAMA