Úvodem doznám, že jsem televizní seriál Columbo po celá léta nemusel mít. Ne že bych některé epizody neznal a ne že by mne poručík v ošuntělém baloňáku vůbec nezaujal, ale ani jsem ho nevyhledával.
Až postupem času jsem se znovu a znovu setkával s různými nadšenci a ti vyloženě ADOROVALI herce Petera Falka, především ale právě detektivky tomuhle muži ušité na míru. Tak kupříkladu spisovatel Isaac Asimov měl tento seriál vyloženě v oblibě. U nás zase mnohé díly nevynechal Ondřej Neff, který se jinak na televizi takřka nedívá. Neopomněl ale v jednom článku připomenout, že VE SKUTEČNÉM ŽIVOTĚ by většina Columbových vražd na 100% zůstala neodhalena. A tedy, možná, i neodhalena zůstává. Respektive: Zůstávají neodhaleny stovky OBDOBNÝCH zločinů. V Americe, možná i u nás.
Že tomu nevěříte?
Je to vaše právo, ale každopádně bychom si měli uvědomit, že je-li vražda policií odhalena, dočteme se o tom. Většinou, anebo aspoň s odstupem. Není-li odhalena, nebývá často ani za vraždu pokládána. A tak se o tom nedočteme. Nevíme nic. Geniální zločin je takový zločin, který jako by neexistuje.
Ale to už zabíhám do čirých spekulací, ačkoli mi jistě I BEZ TOHO asi dáváte zapravdu, že jednotlivé díly seriálu Columbo byly – a jsou – jednoznačně POHÁDKAMI. A že je tenhle poručík fakticky čímsi jako andělem. Ne nadarmo byl jeho představitel obsazen i do role anděla ve filmu Nebe nad Berlínem (1987). Jedině anděl anebo pohádková bytost totiž může už na začátku všech případů instinktivně vycítit, kdo asi bude pachatelem, a jedině andělovi je dovoleno se na vytypovanou postavu dotěrně pověsit a otravovat a otravovat… a otravovat. Hm. Ale opravdu rád bych viděl skutečného poručíka na Columbově místě, který by se takto „pověsil“ na – dejme tomu – nějakého nejmenovaného podezřelého, jenž byl včera propuštěn na kauci.
Nebo na pouze domnělého vraha. Mafiána. Je to absurdní představa a samozřejmě pouze sen, a tak jsou všechny díly Columba jednoduše náplastmi. Ano. Jsou naprosto nepravděpodobnými bájemi, které mají diváka uchlácholit a které nás mají utěšit a říct: „Ano, spravedlnost nakonec vždycky účinkuje, věřte tomu, lidé. Ano, pravda vždycky zvítězí, i kdyby byl vrah sebebohatší, i kdyby to byl – co se mozku týká – sám Albert Einstein.“ Skutečnost je bohužel zcela jiná. Skutečné pravdy se velmi často nikdy nedobereme. A tak jenom rezignovaně usedáme k televizoru a…
2.
A málokdo už dnes ví, že byl Columbo v prvních dvou příbězích jen dost obyčejným detektivem. Ty dva filmy jsou dnes reprízovány i v Americe opatrně. A velmi málo. U nás chyběly při většině repríz. Ten vůbec první se jmenuje Vražda na předpis a měl premiéru už roku 1968. Byl natáčen, když bylo Falkovi teprve čtyřicet. Následující film, Výkupné za mrtvého je z roku 1971. Ale až pak…
Až pak připustili k látce mladého režiséra Stevena Spielberga, který si „na to“ s Peterem Falkem sedl. Dali hlavy dohromady, oba, a vymyslili baloňák. Columbo později říká: „Ten baloňák je nezničitelný. Dobrá koupě.“ A vymyslili i všude oklepávaný doutník. Columbo s ním stále otravuje. Podezřelí jsou vytáčeni a prořeknou se…
Falk a Spielberg přišli už tenkrát i na mnohá typická gesta, anebo přinejmenším občasné podrbání se hrdiny ve vlasech, a Steven Spielberg také jako vůbec první z režisérů zdůraznil poručíkovu neústupnost, následkem níž se tak často zastaví a obrátí ve dveřích, když už je na odchodu. „Málem bych zapomněl. Měl byste ještě chvíli?“ Anebo: „Nejde mi to do hlavy! Víte, jedna věc mě opravdu trápí.“ To všechno tedy připadali a roku 1971 vznikl třetí díl neboli televizní film Vražda podle knihy. A dodnes… ještě 66 dalších filmů, přičemž pouze Muže, který zavraždil sám sebe, se až dosud nepodařilo odvysílat i u nás, protože se ho z nějakého rozmaru pana producenta ani nepodařilo odkoupit.
A série není ukončena.
Columbo se tedy nevrací jen z dveří. Seriál pokračuje. Sklidil už úspěch ve více než osmdesáti zemích světa a není to samozřejmě jen díky scénářům nebo zábavné charakteristice hlavní postavy. Vliv tu má či mělo i zvláštní charisma Petera Falka (nar. 1927), tohoto muže s handicapem. Chybí mu totiž od tří let pravé oko a on se stal bezpochyby úspěšným i právě díky tomu, jak urputně překonával tento handicap. Ale vraťme se od herce, jehož otec byl Rus a matka Polka s maďarskými a dokonce i českými předky, k figuře, kterou Falk vytvořil a zosobnil. Pro poručíka Columba je typické, jak neskutečně klame tělem ve všech chvílích, kdy ze sebe dělá úplného idiota a kdy říkává: „Je to prostě úplná záhada. Ne, nevím si s tím vůbec rady.“ Ale rady si přitom ví.
Až moc dobře. Vždycky. Je to skrytý Šalamoun i Kolumbus, a přece pokračuje: „Víte, mám trošku problém a trápí mě ještě pár věcí… Ještě něco, pane. Asi jste zapomněl, asi to není důležité, ale…“
Atd. Při tom všem se na vás ale z obrazovky dívá „prázdnou a nevinnou tváří,“ jak to správně formuloval jeden ze seriálových zločinců, a tak věru není lehké Columba prokouknout. Ne, vlastně to vůbec nejde. Každý lotr nakonec šlápne vedle – a do louže.
3.
Symbolem Columba se staly i všelijaké jeho poznámky, které nám, i když jen velice zvolna, zprostředkovávají detektivovu identitu a uvádějí nás na scénu jeho zastřeně soukromého světa. Jsou to třeba zmínky o četných příbuzných či zvycích (kuželky). Postupně tak zjistíme, že má možná dvě neteře i švagra a hlavně samozřejmě manželku. „S manželkou máme ještě jedno auto,“ omlouvá svého neskutečně vrakovitého Peugeota 403 Cabrio z roku 1966. „Takže o nic nejde, ne? Jen o to popojíždění.“¨
Anebo ještě jindy překvapí i sourozencem: „Můj bratr je to samé. Taky je hrozně šetrný.“ A hned dodává: „Ach ano, tak tohle říká moje žena taky.“
Je ale Columbo vůbec ženatý? Vždyť paní Columbovou jsme nikdy nikde neviděli. Neblafuje náhodou Columbo i v tom? Nelže nám nakonec úplně bez přestání? Zdá se to nemožné? Kdo ví. Uvědomujeme si jeho neuvěřitelnou důvěryhodnost, ale… Neexistují třeba vůbec žádní příbuzní a je tu jen ten jeho pes… Ano, jedině TOHO opravdu vidíme.
Pravda, máme i díl, v němž se paní Columbová s poručíkem účastní jisté slavnosti, jenže ani tady nemůžeme sloužit jejím vzhledem, protože… „Asi je zrovna na toaletě.“ Roku 1979 ale byla tato záhada využita i k natočení televizního seriálu o paní Columbové, který má 14 dílů a nebyl u nás dosud uveden. Paní Columbová se zde jmenuje Kate, představuje ji velice přitažlivá herečka Kate Mulgrewová (narozena 1955), ale seriál se sérií o Columbovi nijak nesouvisí. Tedy snad s výjimkou herecké účasti Roberta Culpa.
4.
Podobně jako svou ženu, postrádá ale Columbo třeba i křestní jméno. Odedávna. Je to zvláštní a zřejmě jediný podobný případ mezi všemi filmovými hrdiny, kteří se kdy proslavili. Ve Spojených státech se ono chybějící stalo ¨prý i předmětem řady soudních sporů.
A ano, fanoušci seriálu prý jednou slyšeli, jak na Columba kdosi zavolal: „Tede“. Viz díl X. A jinde ukazuje poručík do kamery dokonce svou rozevřenou legitimaci, kde je cosi vedle fotky naškrábáno. Obě ty možnosti odhalení však při bližším ohledání zvadly.
5.
Nevadí, je tu i mnoho dalších zajímavých aspektů.
Když se totiž nad některými příběhy opravdu vážněji zamyslíme, nutně dojdeme k závěru, že vlastně neukazují ani tak Columbovu genialitu, jako existenci „kohosi nahoře“. Snad v nebi. Jako přítomnost nějaké vyšší spravedlnosti v našem životě.
Skoro pokaždé totiž poručík boduje i díky tomu, že v dokonalém plánu jeho soupeře zůstala trhlinka… A že vrah opomněl nějaký detail. „Jsem podsedlý detaily,“ říká Columbo. A není zde snad opravdu nějaká vyšší moc, která pokaždé zajišťuje toto zlosynovo opomenutí? Či je to jenom „vyšší moc“ scenáristova? Kdo ví. A pokud tomu kterému příběhu uvěříme (a příběhy se o logiku vždycky aspoň snaží, takže jim uvěřit lze), můžeme anebo musíme už věřit i tomu, že trestajícím tu není jen Columbo, nýbrž i něco nad ním, tj. přinejmenším onen anděl. Anděl, který se do detektiva možná i vtěluje. Nebo dokonce…
Příkladem ať je třeba díl, v kterém je vrah usvědčen jen díky tomu, že Sovětský svaz (v seriálu opatrně přejmenovaný na Čínu) stáhne své sportovce z olympiády, aby je na ni ale zase nečekaně pustil. Mimochodem, právě v této části (Krize identity) spatříme poručíka na chviličku stát před obrovským obrazem „Kolumbus objevuje Ameriku“.
6.
Ukázat Columba jako anděla anebo dokonce „boží ruku“, by ale bylo chybou tvůrců. Stal by se jen dalším supermanem. Všemocným, a tedy neuvěřitelným. Tvůrci to věděli – a nechtěli.
I Sherlock Holmes měl chyby, ne? I Sherlock Holme občas neuspěl, např. v povídce Žlutá tvář. Columbo sice uspěje pokaždé a bez výjimky, ale rovněž není dokonalý. Například prokazatelně nemá orientační smysl.
Vím, už namítáte, že i to jenom předstírá, nicméně sledoval jsem pozorně dotyčný díl, během něhož bloudil areálem vojenské akademie skoro jako Hurvínek, a věřte mi, že bloudil i ve chvílích, kdy ho – skoro určitě – nikdo kromě nás, diváků nemohl vidět. Proč by to tedy hrál. Snad před pánem bohem?
Columbo také poněkud svérázně řídí své auto. Další nedostatek! Po této zkušenosti dojde instruktor autoškoly (v dílu Obrácených negativ) ke svému cíli dokonce raději pěšky. Columbo prý taky netančí, to ovšem opravdu může jen tvrdit, a nenosí služební zbraň a dokonce neumí moc střílet a mířit, takže za sebe posílá na střelby tajně kolegu, za což mu hrozí ztráta odznaku. Samým vrcholem grotesky se pak zdá být chvíle, kdy z jeho úst na vlastní uši uslyšíme: „Já vidím krev… a je mi na omdlení.“
Ano. Právě těmito slovy odhalovač desítek a desítek vražd odmítá v jednom dílu přihlížet chirurgově operaci. A hezká seržantka z oddělení vražd se ptá: „Jak to, že jsem vás tam ještě nikdy neviděla?“ A Columbo na to klidně opáčí: „Jsem tam málo. Je to tam samá vražda.“
7.
A krom toho také klidně podotýká: „Můj rozum je pomalej.“ V tomhle případě však určitě už jde o geniální mimikry. A jistě, třeba ani nelže, třeba jeho rozum skutečně „vyžaduje čas“, nakonec však ta hlava vždycky až nemilosrdně dokráčí k cíli – a hlava soupeře padá. Columbova rafinovanost bývá při zpětných pohledech až neskutečná. Zdrcující. V některých dílech díky tomu mohli představitelé padouchů, kteří mu srdnatě vzdorovali, sehrát celou škálu pocitů, mezi nimiž ale posléze dominovala už jenom narůstající beznaděj. Tak typická pro dlouho uštvávaného zajíce. A herci, kteří se rolí těchto vrahů zhostili nejlépe, si pak „střihli“ padoucha třeba i vícekrát. Ne Johnny Cash, ale kupříkladu už zmíněný Robert Culp. Ten hned třikrát – aby si počtvrté zahrál i nevinného. Pokud vím, málokomu z diváků to vadilo, spíš naopak.
8.
Pachatel se tedy často zvolna hroutí, ztrácí sebejistotu, ale nezřídka začne Columba i nepokrytě obdivovat. „Jste horlivý,“ konstatuje třeba arabský vrah v Případu diplomatické imunity – a již brzy poté zjistí, že ani veškerá horlivost nebyla ještě zdaleka vším. Je totiž ztracen.
9.
Má vůbec seriál Columbo nějaké nedostatky? Jistě. Některé díly jsou až příliš nepravděpodobné a jiné zase moc „natažené“. A někde selhal padouch, neuměl dost hrát. Dobrý byl ale třeba Richard Vaugham (hrál dvakrát) či Donald Pleasance.
A co se může zdát mnohému evropskému divákovi až pobuřující? Inu, jak bývá Columbo přehnaně fascinován při setkáních se známými herci.
„To jste vy? A podepíšete mi to? Manželka asi omdlí,“ říkává. Ve více dílech se to opakuje. Působí to ale jinak než jako blafování. Upřímně, naivně – a pošetile. Berme to s nadhledem a jako jakousi podlézavou úlitbu scenáristů „všemocnému“ Hollywoodu. Vždyť Columbo v jednom dílu dokonce zcela vážně tvrdí, že se prý stal policistou hlavně proto, že se v dětství „díval na staré gangsterky. Třeba na Zjizvenou tvář.“
Inu, přece jen je to jenom pohádka.
