Stejně jako Rudá kočka, předchozí román autora/rky, i Loď mrtvých se odehrává v Hamburku. Tentokrát je však příběh z druhé série, kde hraje prim šéfkuchař Jacques Pistoux. Ten přijal nabídnuté místo v prestižním Hotelu de l’Europe v hamburském přístavu krátce poté, co mezi ostatní plavidla dorazila i loď duchů – nikdo na palubě nepřežil – tedy skoro nikdo. Ale co se na lodi doopravdy stalo, nechtějí starostové vůbec řešit, naopak rádi by celou tu neblahou záležitost smetli pod koberec. Píše se rok 1882 a na palubě byli stejně jen vystěhovalci do Nového světa, po těch nikdo pátrat nebude. Hlavně umlčet tisk, zacpat ústa policejnímu hejtmanovi, a vše se promlčí…
Jacques Pistoux se k tomu naneštěstí zahledí do krásné dcery bohatého rejdaře, ačkoli jsou každý na jiné společenské úrovni. A navíc vůbec není jisté, jakou roli sehrála Henrietta ve vraždě na recepci, pořádané na její počest. Ze smrti nepozvaného cizince je obviněna pokojská z Jacquesova hotelu, tichá a klidná osůbka, a tím víc to nemůže šéf banketu nechat jen tak a pustí se do pátrání na vlastní pěst.
Na co přijde, pochopitelně prozrazovat nebudu, mohu jen uvést, že ti, co od příběhu čekali nenáročný, líbivý a optimistický exkurz do hanzovního města, budou notně překvapeni. Čeká je totiž realistický svět nastupující průmyslové revoluce, korupce, chudinských čtvrtí i tragických osudů. Vyprávění je občas prokládáno Pistouxovými dopisy příteli do Paříže, kde například úsměvně popisuje nejnovější technický vynález – městský telefon. Celkové vyznění románu však příliš úsměvné není. Rozhodně však donutí čtenáře o příběhu pořádně popřemýšlet. Vzato kolem a kolem, tohle není obyčejná historická detektivka. Má v sobě totiž víc, než by kdo na první pohled čekal…
Originál: Das Totenschiff von Altona
Překlad: Alena Štorkánová
Vydala: Moba, 2009
220 stran
