Advokát Mickey Haller dostává další případ. Dokáže nevinu klienta obžalovaného z vraždy, když je navíc nejspíš obětí spiknutí zosnovaného protidrogovým agentem a vyšetřovatelem pracujícím pro státního zástupce?
„Námitka, Ctihodnosti! Obhajoba nutí svědka vyvozovat vlastní závěry! – Zamítá se, svědek může odpovědět.“ Romány ze soudní síně. Kdo by je neměl rád? Kdo někdy s potěšením nečetl o jednotlivých tazích obžaloby, na které musí obhajoba kontrovat ještě důmyslnějším protitahem? Kdo by rád (pravda, v pohodlí svého domova) neprožíval drama současně s obžalovaným a dychtivě nečekal, obraceje stránku za stránkou, na známý dialog: „Dospěla porota k závěru? – Ano, Ctihodnosti. Porota shledala obžalovaného – NEVINNÝM!“? Že se vám po takovém románu už stýskalo? Nezoufejte! Hlad po justičním thrilleru přichází ukojit americký spisovatel Michael Connelly s dalším, v pořadí již pátým titulem ze série o losangeleském právníkovi jménem Michael „Mickey“ Haller.
Hlavní hrdina tentokrát dostane nabídku obhajovat klienta podezřelého z vraždy prostitutky. Obžalovaný Andre La Cosse pro zavražděnou Giselle Dallingerovou spravoval webové stránky a zároveň jí dohazoval kšefty (byl vlastně jako takový „digitální pasák“). Haller nabídku přijímá. V Giselle zakrátko poznává svou bývalou klientku, kterou si pamatoval pod jménem Gloria Daytonová. Před pár lety ji zachránil od vězení výměnou za svědectví proti Hectorovi Moyovi, významnému členovi mexického drogového kartelu (zápletka se objevila v prvním příběhu s Mickeym Hallerem; u nás známým pod titulem Obhájce). Na základě Gloriina svědectví byl skutečně Moya odsouzen a mladá žena získala svobodu. Nyní se však chystá obnova Moyova procesu. Mickeymu je jasné, že smrt prostitutky s tím může souviset. Bál se někdo, že by mohla Gloria říci, jak to tehdy bylo?
Během přípravy na soudní proces je Mickeymu stále více jasné, že je jeho klient opravdu nevinný a že se skutečně stal obětí spiknutí. Bohužel pro advokáta, jde o spiknutí, které nejspíš zosnoval zkorumpovaný agent protidrogové agentury DEA. Navíc se zdá, že to bylo za pomoci nejméně jednoho podplaceného vyšetřovatele. Rozplést spiknutí a dokázat klientovu nevinu tak bude tentokrát opravdu hodně těžké. A bohužel i za cenu citelných ztrát…
Právníky nikdo moc v lásce nemá. Ale dost často se jimi oháníme a bývají také jedni z prvních, na koho se obracíme, když se dostaneme do úzkých. Ať už jde o spory mezi sousedy, v rodině, po dopravní nehodě nebo nedej bože při zapletení do nějakého zločinu. V detektivní literatuře pak profese právníka osciluje mezi opovržením a nenávistí ze strany policistů až po hrdinné právníky s geniální dedukcí, kteří nejenže vyrvou obžalované ze spárů elektrického křesla, ale rovnou přímo v soudní síni odhalí skutečného vraha.
Mickeyho Hallera nelze jednoznačně zařadit ani do jedné škatulky. Spíš bychom mohli říci, že osciluje někde mezi, ale samozřejmě má spíš blíže k té druhé škatulce. Je to sice sympaťák se smyslem pro čest a se snahou udělat pro svého klienta maximum, ale u policie rozhodně vůbec oblíben není. Na druhé straně, nějak se živit musí. Bohužel, někdy v důsledku toho, v jaké společnosti se pohybuje, nebo že obžalovaného „vyseká“, mohou umírat lidé. Haller pak platí cenu nejvyšší. Ztrátou spolupracovníků, ale i odcizením rodiny. Začátek příběhu Bohové viny (jde o označení poroty) ho zastihuje v okamžiku, kdy jeho bývalý klient po propuštění z vazby zabije autem dva lidi. Jednou z obětí je i spolužačka Mickeyho šestnáctileté dcery Hayley. Ta v důsledku strašlivé události přeruší s otcem veškeré styky.
Náhle jsem si vzpomněl na svou dceru Hayley a na jednu z posledních věcí, které mi řekla, než se mnou přerušila styky. Mé klienty označila za bahno společnosti, za lidi, kteří využívají a zneužívají druhé, a dokonce je i zabíjejí. Momentálně jsem jí v tom nemohl oponovat. Moje portfolio klientů čítalo únosce, který si vybíral za oběť staré ženy, muže obžalovaného ze znásilnění přítelkyně, člověka, co zpronevěřil peníze ze studentského cestovního fondu, a několik dalších ničemů. Teď jsem si mohl připsat na seznam muže obviněného z vraždy – přesně řečeno muže obviněného z obchodování se sexem.
Str. 36–37
Pokud jste přečetli více románů s Mickeym Hallerem, pak asi víte, že většina příběhů dodržuje klasickou linii svého žánru, kdy zhruba polovinu knihy zabírá vyšetřování a příprava na proces, přičemž druhá polovina se pak už odehrává převážně v soudní síni. I Bohové viny jsou na tom podobně, ale přeci jen zaznamenáváme určitý posun, kdy nám Connelly jasně naznačuje, že obhajování nevinných není jen snadné zesměšnění obhajoby a vyhřívání se na právnickém výslunní. Stojí to skutečně oběti, navíc tentokrát je protivník opravdu důstojný a z komplotu, který nachystal, mrazí. Možná tak více než kdy jindy budeme Mickeymu držet palce, více než dříve s ním budeme soucítit.
Znovu ho doprovodíme do soudní síně, kde budeme sledovat jeho brilantní strategii, která vychází především z předvídavosti, jaký argument či protiargument vytáhne žalující strana. Nebo jaký svědek může obhajobě (a jak) nejlépe posloužit. Díky vyprávění v první osobě s námi Mickey Haller sdílí všechny myšlenky a objasňuje nám, proč se rozhodl jednat tak či onak. Nemusíme si tedy na jednu stranu lámat hlavu, co zrovna obhájce daným krokem sleduje, na druhou stranu Mickey zase neobjasní ve svém vnitřním monologu hned vše. Může tak nastat případ, kdy si už říkáme „je to v háji“, abychom byli o to mileji překvapeni, že s tím ten prohnaný Mickey počítal a připravil si protiúder.
S blížícím se koncem nás sebou vír soudní mašinerie stahuje víc a víc. Ať už máme právníky rádi nebo ne, se stále více houstnoucí atmosférou v soudní síni i mimo ni, s napětím čekáme na výrok poroty. Přejeme Mickeymu, aby vše dotáhl do vítězného konce, odhalil padouchy, a nic a nikdo mu to už nezhatil. Ale u Connellyho není vždy vše černobílé, jak perfektně dokazuje jedna z vrcholných scén v závěru knihy.
Bohové viny jsou výborně napsaným příběhem, který by neměl žádnému příznivci soubojů obžaloby a obhajoby chybět. Je sympatické, že autor už několik let patří k těm, kteří oživují zájem o soudní dramata. Přičemž se nebojí trochu míchat s kartami žánru. Neváhá tu a tam někoho obětovat ve snaze dokázat, že tu není jen čisté dobro a čisté zlo, a že vítězství něco stojí. A třeba se díky jeho románům a Mickeymu Hallerovi budeme dívat na jednu z nejméně oblíbených profesí trochu jinak.
Originální titul: The Gods of Guilt (2013)
Vydáno: Orion Books, Londýn (2013)
Vydání v České republice: Domino (2014)
Přeložil: Jiří Kobělka (2014)
488 stran
