V minulém článku jsme Vám přinesli shrnutí, jak dopadly čtyři odvysílané české detektivní seriály na nejsilnějších tuzemských stanicích, které byly nasazeny do vysílání na podzim tohoto roku. Nyní Vám nabízíme podrobnější pohled na jednotlivé tituly.
Ještě připomenu, že televize nasadily do vysílacího schématu nové díly třech televizních seriálů a jeden zcela nový seriál. Jednalo se o třetí řadu Policie Modrava (TV Nova), druhou řadu Temného kraje (Prima), čtvrtou řadu Specialistů (Nova) a nový počin Sever (Česká televize).
V diváckém hodnocení byl podle csfd.cz nejlepší seriál Sever, ve sledovanosti (podle serveru mediaguru.cz) byla jasným vítězem třetí řada Policie Modravy. Nejhůře dopadly v hodnocení shodně Temný kraj II a Specialisté IV. Nejmenší sledovanost z „našich“ čtyřech titulů měl Temná kraj a celkově tak vyšel z podzimního klání nejhůř.
Temný kraj
Prima odvysílala šest příběhů (dvanáct epizod) první řady Temného kraje na jaře roku 2017. Co se týče sledovanosti, nasadila laťku vysoko – průměrná sledovanost se vyšplhala na 1,5 miliónu diváků starších 15 let. S hodnocením už to tak valné nebylo (v průměru 51 %), možná i díky praxi rozdělovat případy do dvou epizod, což se objevilo například už v Kapitánovi Exnerovi.
Základní zápletka Temného kraje režisérsko-scénáristického dua Kateřiny a Jitky Bártů pojednává o bývalém elitním pražském kriminalistovi jménem Petr Kraj (Lukáš Vaculík), který se po smrti svého strýce stěhuje z Prahy na jeho venkovskou faru, ale dále působí jako konzultant nejen pro bývalé pražské kolegy, ale i pro místní policejní oddělení.
Jednotlivé příběhy druhé řady byly inspirovány skutečnými případy sériových vrahů. Například epizoda Spoutaní Ivanem Roubalem, Kejklíři dvojicí Kott a Kutílek, kteří vraždili hned po prezidentské amnestii v roce 1990 nebo Bestie inspirovaná vražedkyní Jaroslavou Fabiánovou. Hned od první epizody bylo jasné, že se druhou řadou bude vinout dějová linie ohledně pochybností o vině jakéhosi Vrány na jakési vraždě. Úmyslně píšu jakéhosi a jakési, protože většina diváků nejspíš nebude mít šanci si bez opakovaného zhlédnutí příslušných epizod předchozí řady po více jak dvou letech vzpomenout, o co vlastně šlo.
Temný kraj trpěl především zdlouhavostí. Markantní to bylo zejména v příběhu Husičky a iritujících, stále se dokola opakovaných scén, ve kterých Petr Kraj domlouvá svému nemocnému psovi, že musí vydržet. Jestli mělo jít v případě Kraje o hlavní postavu seriálu, tak mi není moc jasné, proč velkou část první poloviny příběhu sledujeme jeho život na pokraji živoření v rozpadlé venkovské faře. Opravdu tohle měl být hlavní námět seriálu?
Tvůrci natolik sázeli na atmosféru a záběry ponurého a tajemného kraje (neříkám, že občas nebyly působivé) a soukromí hlavních postav, že často zapomněli na samotný příběh a logické vysvětlení. Nesčetněkrát jsme sledovali banální záběry kříže v poli a nekonečné vycházky Petra Kraje se psem. Dlouhou dobu spíše hrály prim spory Nadi Hamplové (Kristýna Nováková-Fuitová) s otcem (Jan Novotný), případně otravné žvanění Pepy Slámy (Karel Zima) na téma místních pověstí a pověr. S každým dalším dílem přišla řada zbytečných a nudných dlouhých pohledů „beze slov“, ať už Kraje nebo Hamplové, kdy zřejmě podle tvůrců stačilo jen mlčet, dívat se a nic neříkat.
Na dopadení pachatele, který byl dost často jasný hned, jak se objevil v záběru, se čekalo dvě epizody. Jenže někdy ani pak scénáristky Bártů nevysvětlily, jak to vlastně pachatel provedl a někdy dokonce ani neobjasnily, jak vůbec našel a proč zabil některé oběti. V příběhu Šílení dokonce ani není vysvětleno, jak mohl vrah spáchat sebevraždu třemi střelami, nebo jak vlastně ukradl zbraň jedné z obětí, před tím, než ji vlastní zbraní zastřelil. V případu Démoni zase celou dobu jezdil vrah do práce autem, kde měl v nezakrytém zavazadlovém prostoru zakrvácenou sekyru. Podobné nonsensy se bohužel daly najít skoro u každé epizody.
Režie si bohužel neukočírovala některé herce, kteří – ač šlo o zkušené profesionály – zbytečně a nepochopitelně přehrávali. Mám na mysli především Davida Suchařípu coby šéfa krajské kriminálky, který prostě musel být „zlý a ostrý“ za každou cenu, Zuzanu Kajnarovou jako maloměšťáckou manželku Pepy Slámy nebo Jana Teplého ml. jako typicky ambiciózního a snaživého detektiva, kterému se splnil „velký sen“ a dostal se do „té velké Prahy“. To, že si pak u jakéhosi ušmudlaného venkovského stánku libuje, že takový „smažák“ v house nemají ani v Praze, dokonce ani na Václaváku, nemá cenu vůbec komentovat.
Sever
Šestidílný seriál z pera scénáristy Václava Haška (Život je hra) byl inspirovaný skutečným případem teplického policisty Pavla Nováčka. Režie se ujal renomovaný Robert Sedláček (seriály Život a doba soudce A. K., Bohéma, filmy Pravidla lži, Muži v říji, Rodina je základ státu aj.). Po úspěchu Rapla (tedy hlavně první řady) se tvůrčí tým zřejmě rozhodl ještě něco vytěžit z diváckého zájmu o severní Čechy, a tak sem umístil seriál o muži, který se chtěl stát policistou, aby se nakonec z vyšetřovatele stal vyšetřovaný. Do hlavní role umíněného, ale za všech okolností zákon ctícího muže obsadil režisér přesvědčivého Jiřího Mádla. Sekundovali mu (dá se říci, že ve svých typických rolích) Jan Novotný, Martin Pechlát nebo Martin Havelka. Manželku hlavního hrdiny ztělesnila Eliška Křenková, která se mimo jiné objevila i v několika dílech Specialistů.
V první epizodě jsme byli svědkem toho, jak se nespokojený stavební inženýr Petr Svoboda (Jiří Mádl) stal po zhruba půl roce (!) o něco spokojenějším detektivem na oddělení vražd. Pomohl vyšetřit vraždu mladé studentky, a přitom se snažil otevřít odložený případ vlivného podnikatele Valenty (Martin Pechlát) podezřelého z vraždy svého společníka. Od začátku tak bylo jasné, jaká dějová linie se potáhne dalšími příběhy. Zajímavou zápletku o muži, který se v relativně pozdějším věku rozhodl stát detektivem, trochu kazil fakt, že mu při výcviku klidně prošly některé „úlety“, jako třeba „střelba“ na neozbrojeného podezřelého, odbytá jen lakonickým konstatováním „to jsem zvědav, jak bys tohle vysvětloval komisi“.
Druhá epizoda bohužel zapadla do nudy a moru dnešních televizních seriálů, a to vyšetřování vraždy v menšinové komunitě. Tentokrát se jednalo o vietnamské obchodníky. Nejsem rasista, ale tohle je bohužel kámen úrazu i jiných tvůrců. Podle mého názoru se s podobnými, pro řadu diváků nepřehlednými, a hlavně nezajímavými zápletkami, zatím nikdo moc dobře nepopasoval.
Po druhé epizodě přišlo výrazné zlepšení ve třetím dílu, který se zaměřil na střet hlavního hrdiny a jeho bývalého kolegy s klikou místních podnikatelů, politiků a policistů. Tady už byla cítit zlověstná hrozba, když to začalo vypadat, že jsou zkorumpovaní všichni a všude. Bylo jasně vidět, co to znamená jít proti „systému“, takže tentokrát byla dokonce zbytečná epizodní krimi linie vyšetřování (banální poštovní loupeže). Nastolený trend pokračoval i ve čtvrté epizodě, kde tentokrát vražda už přímo souvisela s fotovoltaickou elektrárnou, ve které se Valenta angažoval. Předposlední epizoda se spíše přesunula do kanceláří policistů, advokátů a do soudní síně. Přesto přinesla zajímavý zvrat, který se však dal podle konce předchozí epizody čekat.
Policie Modrava III
Seriál o policejním oddělení z Kašperských hor v čele s Janou Vinickou (Soňa Norisová) si získával hned od počátku diváky zejména záběry půvabné šumavské přírody. Kdo tenhle kout naší země někdy navštívil, tak si možná rád zavzpomínal a lépe se vcítil do atmosféry seriálu. Ti ostatní si tam možná díky tomu začali plánovat dovolenou…
S příběhy samotnými to leckdy až tak slavné nebylo. Většina z nich stála na manželské nevěře, a i tady se dost často dal pachatel uhádnout už jen tím, že se objevil jako jeden z prvních svědků. Částečnou kompenzací pro diváky možná mělo být několik odlehčujících scén a svérázných postav zahraných tu méně, tu více známými herci.
Režisér Jaroslav Soukup na scénáři spolupracoval s Miroslavem Vaicem. I oni se několikrát rozhodli řešit více případů v jedné epizodě. Hned v úvodním dílu nové řady rozjeli dokonce několik zápletek, ale další díl už byl v tomto směru umírněnější. Do třetí epizody (Milenec z Churáňova) byla pak zcela zbytečně vsunutá další dějová linie, ve které bývalý policejní náčelník (Dušan Sitek) „levou zadní“ vyřeší už téměř uzavřený případ jakéhosi ztraceného myslivce. Nedokážu nyní zcela jasně říci, jestli byla tahle zápletka v některém z dřívějších dílů, ale i kdyby ano, většině diváků už to nic neřekne. Navíc jim to nejspíš bude úplně jedno. Nějaké dva či tři díly před koncem třetí řady pak už začalo být jasné, že se některé vedlejší zápletky začínají uzavírat.
Specialisté IV
Parta kriminalistů z pražského Proseku přicházela na televizní obrazovky každé pondělí večer už několik let. V době psaní tohoto článku se seriál stále ještě vysílá. Aktuálně byla odvysílána 98. epizoda. Specialisté mají předlohu v německém seriálu SÖKO Leipzig a do tuzemské podoby je přetavila čtveřice slovenských režisérů (Roman Valentko, Róbert Šveda, Zuzana Marianková, Roman Fábian), z nichž většina má se seriálovou tvorbou řadu zkušeností. Během vysílání se vyměnilo několik hlavních protagonistů. Z původního hereckého obsazení zůstal jen Jakub Štáfek a Zuzana Kajnarová. Marka Adamczyka nahradil Jan Zadražil a toho později Jiří Hána. Střídalo se i šéfovských postech, Davida Prachaře nahradil v průběhu třetí série Martin Dejdar.
Specialistům, podobně jako některým dalším krimi seriálům, občas diváci vyčítají škatulkování některých profesí. Například leckdy se podle jejich názoru zdá, že co bývalý voják na misi na blízkém východě, to nyní vyšinutý jedinec nebezpečný svému okolí. Podobné to bylo i v epizodě Otázka cti, kde motorkář rovná se dealer drog a násilník. Už poněkolikáté scénáristé sázeli na infiltraci jednoho z kriminalistů (tentokrát Zuzana Májová v podání Zuzany Kajnarové) mezi podezřelé. Pravdou je, že se ale v některých dílech snažili přijít se zajímavou zápletkou (například šikana na policejním oddělení).
Závěrem
Přesto to není se seriály v Česku tak špatné. Sami jistě najdete dost příkladů, že detektivní seriály umíme, jen si musíme vybrat tu správnou dobu, ve které se odehrávají a ten správný „subžánr“, abychom zbytečně nekopírovali něco, co u nás nemá tradici.
