Soustružník Ota Fink se velice nerad plete do záležitostí cizích lidí, ale cizí lidi to vidí jinak. Muselo prosáknout, že občas vyřeší nějaký ten případ, a teď si ho kauzy nacházejí, ať o to stojí, nebo ne…
Kamarád zná souseda, kterému zmizela žena. Bezpečnost s tím moc nepochodila, a Ota neví, co by s tím mohl zmoct on, ale je těžké odmítnout smutné psí oči prosícího. A na fabrice se objevila nová dáma, což celý kolektiv uvrhlo do stavu krajní drbací pohotovosti – zkazky o jejím nepřítomném manželovi neberou konce, chlapi se ji pokoušejí sbalit, madam je však kupodivu přitahována právě Otovým okatým nezájmem…
Tentokrát se Otův „případ – nepřípad“ odehrává kdesi na pomezí Vršovic a Nuslí, na Dlouhých schodech, kde je mezi sousedy najednou nějak moc pohřešovaných. Otův známý, kriminalista Moldánek, má sice své důkazy a teorie, ale Finkova „geniální intuice,“ jinými slovy magnet na maléry, vede někam jinam…
Opět jsem si od začátku užívala nejen osobitý styl, ale taky hovory; z kolegy ve fabrice se vyklube nadšený sběratel nejen brakové literatury, a jejich dialogy jsou nádhernou kombinací pražského nářečí, montážního slangu a obratů hodných Svatopluka Čecha. Pro nic za nic se příběhům s Otou Finkem neříká „český Phil Marlowe“ – ten naprosto záměrný drsňácký styl je lahoda číst. (Pak taky ty ženy, lepící se nebohému Finkovy na tělo, co má chudák s nimi dělat, ne?)
Pro Pražáky má opět kniha bonusovou hodnotu v popisech čtvrtí za minulých časů, kdy se všude dalo dojet na kole nebo tramvají. A největší trefou je, když narazíte na zmínku o něčem, co z pradávna zůstalo natolik dlouho, že si to i vy pamatujete, i když teď už je to pryč (nábytek Čačala!) A vám dojde, že už i vy patříte mezi pamětníky, přesně jak Ota filozofoval…
Tak jako Philu Marlowovi vždycky někdo zmaloval ciferník, když se příliš přiblížil pravdě, stráví i Ota jistý čas v lazaretu – sranda nevydrží donekonečna a někdo ty lidi zabít musel. A vzhledem k tomu, že Fink na Dlouhých schodech vlastně ani žádné podezřelé neměl, je ten závěr uprostřed poklidné zástavby tím mrazivější a překvapivější…
Jen málo detektivek si nechávám k druhému čtení, ale finkovky k nim určitě patří. Co na tom, že si třeba vzpomenu na totožnost vraha – u nich jde spíš o to, vychutnat si ty úžasné hlášky, vtip a atmosféru…
Obálka: Vladimír 99
Vydal: Mystery Press, 2023
302 stran
