Smrt programátora (Hana Prošková)

Někomu je Hana Prošková možná známá pouze díky televizním zpracování jejích povídek. Stejné bylo i mé první setkání s touto autorkou. Stalo se tak díky zdařilé stejnojmenné adaptaci povídky Přízrak (Československo, 1987), k níž napsala scénář sama Hana Prošková spolu s režisérem příběhu Dušanem Kleinem a která je jednou z povídek v této knize.

Ve všech třech povídkách knihy Smrt programátora vystupuje zvláštní a značně nesourodá dvojice detektivů. Detektivem z povolání je věčně nevrlý kriminalista Vašátko a detektivem-amatérem je bohémský, neúspěšný malíř Horác, jehož metody jsou značně neortodoxní a opírají se o intuici a nejrůznější představy. Vzájemnou pomocí, která začíná třeba podivnými dotazy, jako je tomu třeba u povídky Křivý prostor:

se dopátrávají ke zdárnému konci. Přes četná nedorozumění se k sobě oba detektivové stále vrací, aby se Horác podělil s detektivem o své myšlenky a Vašátko zjišťuje, co by na malířových představách mohlo být pravdy.

KŘIVÝ PROSTOR je první povídkou v knize Smrt programátora a byla stejně jako Přízrak v roce 1987 zpracována pro televizi pod názvem Zrcadlo nenávisti s Rudolfem Hrušínským jako kapitánem Vašátko. Režie opět Dušan Klein, scénář Václav Šašek. Zpátky ale ke knižní předloze. Tato povídka mě z třídílného souboru zaujala nejvíce. Nádherně vykresluje nejrůznější postavy, to samé se týká líčení pražských zákoutí, až jsem se musela podívat, zda opravdu čtu knihu Hany Proškové a ne jednu z „kapesních povídek“ Karla Čapka. V této povídce snad nejvíce poznáváme svérázného neúspěšného malíře, který momentálně pracuje v redakci. Spolu s Vašátkem – pátrají každý sám a vzájemně si vyměňují informace – hledají důvod a způsob smrti dvou starých sester. Kromě Horáce s jeho představami se setkáváme s malířovým známým chiromantem (vykládá z ruky) Janzou, takže právě o nevědecké pátrání nebude nouze.

Povídka PŘÍZRAK je situována převážně do poválečného období, kdy na jistém zámku provádí skupina studentů spolu s několika zaměstnanci inventuru cenností. Jelikož se studenti chtějí bavit a kontrola právě zábavná není, vymyslí si fiktivní postavu jménem „Vlastimil Huber“. Tenhle „přízrak“ jako by se více zhmotňoval tím, jak pracuje fantazie studentů. Najednou se začínají dít podivné věci a oni dostávají strach. Tento příběh vypráví po letech jeden z jeho aktérů na večírku, kde je přítomen i policejní detektiv Vašátko.
I v této povídce se objeví podivín Horác. Ovšem na odhalení jeho úlohy si budete muset počkat až na úplný konec příběhu.

V povídce s názvem SMRT PROGRAMÁTORA se Vašátko zabývá zmizením Ladislava Voráčka, který se věnoval programování poezie na počítači Abfonka. Na projektu dokonce spolupracoval Ústav pro jazyk český, který později s podporou přestal. Název povídky napovídá, co se s programátorem Voráčkem stalo, otázkou je, kdo měl zájem na smrti tohoto zvláštního člověka, který své vášni věnoval všechen čas. I do tohoto příběhu je zapleten neúspěšný malíř Horác, který svou všímavostí přispěje k vyřešení případu.

Tato povídka je taková jiná. Jako by k předchozím dvěma ani příliš nepatřila. Není tak čtivá a chybí jí jejich magičnost. Přinejmenším ji můžeme považovat za úsměvnou připomínku začátků počítačů.

Pokud jste se s touto autorkou doposud nesetkali a máte rádi klasické detektivní příběhy, doporučuji rozhodně provést nápravu, třeba právě prostřednictvím knihy Smrt programátora. Pokud kouzelné a záhadné povídky Hany Proškové máte rádi a třeba jste četli už i knihu Smrt programátora, rozhodně neškodí si třeba právě první dvě povídky připomenout. Budu doufat, že budou znovu vydány i další autorčiny tituly.

Kniha vyšla již ve druhém vydání, tentokrát v nakladatelství Dokořán.