Tři kamarádi, tři různé důvody oloupit souseda. Důsledky nepovedeného přepadení jsou však pro každého jiné.
Že je hranice mezi dobrem a zlem občas tuze tenká, je známá věc. Ostatně nedávno vyšel druhý díl knihy bývalého člena pražské mordparty Jana Štočka s výmluvným názvem Vrah je v každém z nás. A stejné téma je jedním z hlavních dějových pilířů románu mladého českého spisovatele Marka Otty (narozen 1993). Autor prožil dětství v Kroměříži, kde vystudoval arcibiskupské gymnázium. Následovalo mediální studium a studium angličtiny na pražské Univerzitě Karlově. V roce 2019 debutoval románem ze studentského prostředí Příliš mladej pro život. V současné době žije ve Velké Británii.
Psychologicko-kriminální příběh Vodní meloun je jeho druhým literárním počinem. Pro svůj román vytvořil autor tři hlavní postavy, kamarády z dětství a ze studentských let – Petra, Tomáše a Libora. Petr je taková čistá duše, původem kluk z Moravy, který kdysi po přestěhování do Prahy našel útočiště pod Petrovými ochranitelskými křídly. Je to veskrze poctivý jednadvacetiletý mladý muž, jenž ale v životě zatím mnoho štěstí nepoznal. Byl by celkem s úspěchem vystudoval, kdyby nemusel školu přerušit, aby se mohl starat o těžce nemocnou matku (otec se na ně vykašlal). Dnes už nemá ani matku a bez maturity dělá jen špatně placené a nepříliš atraktivní práce a ani ty mu nepřinesou jistotu výdělku, který by poplatil hromadící se složenky. Tomáš je trochu bohémský student, který by rovněž dosahoval dobrých výsledků, jen kdyby chtěl. Nyní studuje filozofii na vysoké škole, a i když také překročil dvacítku, stále neví, co se svým životem v budoucnu udělat. Libor je typickým příkladem kluka, kterému sice doma relativně nic nechybí, ale jelikož se k němu spolužáci podle jeho míněný nikdy nechovali hezky, nese v sobě komplex ukřivděnosti, který posléze nahradí nečekaně získaný pocit moci a samolibost pramenící z faktu, že se ho lidé bojí.
I když jsou všichni tři kamarádi v různém sociálním i materiálním postavení, jednoho dne je semkne zprvu bláznivý nápad Libora, že by mohli okrást podivínského souseda, který má prý po letech strávených v Americe doma určitě spoustu peněz a určitě s ním bude lehké pořízení, protože každý den nasává v putyce Vodní meloun naproti přes ulici. Libor už má dost života, který vede. I když většinu času tráví doma hraním počítačových her a kouřením trávy, za obskakování své jednoduché matky, láká ho vidina velkých peněz a užívání si. Petr ani Tomáš zprvu nechce o přepadení souseda ani slyšet, ale když Petr přijde i o práci pomocného kuchaře (respektive umývače nádobí), s plánem souhlasí. Tomášovi sice nechybí nic, snad kromě přítelkyně Lucie, která mu jeho vlastní vinou „dala kopačky“, ale cítí, že by měl na oba kamarády dohlédnout. Nakonec se tedy připojuje také. Přepadení se ale zvrtne, především vinou nečekaného odhalení, a trojici navždy změní život. Posledním protagonistou příběhu je pak Jáchym Dlouhý z kriminálky, který už v životě zažil dost a má pro leccos pochopení, přesto mu chvíli trvá, než celému případu přepadení přijde na kloub. A když se tak stane, bude otázkou, jestli to nebylo příliš pozdě a jestli dokáže zabránit další tragédii.
Kniha je rozdělena na dvě stejnoměrné části, které jsou od sebe poměrně odlišné. První část se odvíjí spíše v psychologické rovině. Autor totiž původně ani neplánoval napsat detektivku, námět knihy vychází z jeho starší, původně spíše humoristické povídky, detektivní linie se do příběhu dostala až později, když povídku po letech přepracoval do podoby samostatného románu. Na Petrově příkladu autor líčí, jak je nesnadné najít životní cíl a smysluplnou náplň života, když někomu osud zrovna nepřeje a důsledků nepříliš šťastného dětství se v podstatě nedokáže zbavit. I přes svou vrozenou upřímnost a poctivost nakonec paradoxně jedině za cenu překročení zákona. Také povaleč Libor je výplodem nepříliš radostného dospívání, ale na rozdíl od Petra se s tím nikdy nesnažil něco udělat a raději obviňuje kde koho. Zatímco Petr stále zůstává tou čistou duší, Libor v sobě pěstuje krutost a bezcitnost, kterou se mu ale před okolím dlouho dařilo tajit. Paradox v případě Petra tak ještě umocňuje samotná scéna přepadení souseda, kdy mladík v jedné chvíli najde to, co vlastně celý život hledal, aby to v pár minutách ztratil.
Kam se bude ubírat děj první poloviny, je jasné hned od začátku, přičemž po naznačení zápletky se vracíme o něco zpět, abychom se dozvěděli, co tomu vlastně předcházelo. Vyvrcholení první poloviny, i s celým hořko-ironickým rozuzlením se dá předpokládat, nicméně autorovi zjevně o nějaké překvapení čtenáře v podobě zvratu evidentně nešlo.
Ve druhé polovině už hraje důležitý part zmíněný kriminalista Jáchym (jenž mi lehce připomínal Augustina Velikého ze série detektivek Jaroslava Velinského) a nutno říci, že druhá polovina je po té místy lehce ospalé první části zajímavější a dynamičtější. Tady mě kniha skutečně začala bavit a nebyl pro mě problém dočíst ji na jeden zátah.
Co je však nutno autorovi přiznat, to dobře vykreslená psychologie hlavních postav. Při psaní vycházel z vlastních studentských zážitků, které měl ještě v živé paměti, ale přes svůj relativně nízký věk se dobře zhostil i postavy prošedivělého vyšetřovatele, po dvou rozvodech mimo jiné hledajícího vztah k vlastní dceři. Navzdory tomu, že v jednom rozhovoru říká, že právě tahle postava pro něj byla nejtěžší. Vícekrát se mi při čtení knihy stalo, že jsem měl pocit, že nečtu knihu teprve dvacetiletého autora, ale někoho staršího a zkušenějšího. Mimochodem, podnik s podivným názvem Vodní meloun byste našli v autorově rodné Kroměříži, ovšem autor si z ní vypůjčil pouze název, ta knižní lidová hospoda byla podle autora inspirována známou pražskou pivnicí U Hrocha a také hospodou Na Zámyšli na pražském Smíchově, kde autor pár let prožil.
Po přečtení první poloviny příběhu možná usoudíte, že jste rádi, že nejste v kůži hlavních postav. Z četby budete mít nejspíš pocit, že autor ví, o čem píše. Druhá polovina se pak zabývá následky první části příběhu a odvíjí se v podstatě coby standardní krimi román. Díky relativně malému počtu stran se dá kniha přečíst za jedno či dvě odpoledne, nějaký trvalejší dojem však stěží zanechá.
Text: Marek Otta (2023)
Vydáno: Euromedia Group, a. s. – Kalibr (2023)
224 stran
