Tropické noci (Jakub Fránek)
Psychologická detektivka nás zavádí do ospalé jihomoravské vesnice, kde za letních veder osamělý padesátník čelí otázkám, pochybám a své vině.
Pod titulem Tropické noci by někdo mohl očekávat detektivku z nějakého karibského ostrova, kde se pod pláštíkem tmy a za zvuků cikád plíží zlosyn zamordovat nebohou oběť v plážové chatičce. Kdyby to nebyla detektivka, mohl by to být titul jak vystřižený z červené knihovny. O nic takového se ale v případě této knihy nejedná. Jakub Fránek si pro čtenáře připravil ryze český detektivní příběh, odehrávající se v jihomoravské vesnici uprostřed horkého léta, přičemž právě noc zde hraje nezanedbatelnou úlohu.
Padesátník Eda poté, co zkrachovala místní betonárka, tráví nedobrovolnou dovolenou v rodném domě v jihomoravské vísce Sadová. Má rád svůj klid, stará se o záhon okurek a denně chodí běhat. Po rozvodu po společnosti příliš netouží a jen těžko se zbavuje vlezlého souseda Igora. Jednou v noci najde u stromu uvázanou neznámou dívku. Kdo to je a proč ji tu někdo přivázal? A proč zrovna u něj na zahradě? To jsou otázky, které si Eda klade. Když dívku probere, dotyčná ho obviní, že to on ji přivázal ke kmeni a znásilnil. Začne ječet a Eda ji v panice zabije. Než zcela ztratí nervy, uvědomí si, že o dívce i přes její křik patrně nikdo neví, žádný svědek ji nezahlédl, a tak se rozhodne těla zbavit v nedaleké řece. Ale nalezne znovu ztracený klid?
Jakub Fránek se narodil v roce 1993 ve Veselí nad Moravou. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a nyní pracuje jako advokát se specializací na správní a insolvenční právo. Žije v Uherském Hradišti. Ve volném čase se věnuje sportu a literatuře. V roce 2020 debutoval antiutopickou novelou Věž a v roce 2024 vydal Tropické noci.
Nejde o klasickou detektivku, ale o psychologický detektivní příběh. Víme, kdo je vrah a proč usmrtil, jen neznáme oběť. Podstatné je, že vlastně neznáme dobře ani protagonistu. Víme, že se s něčím léčil, ale nevíme přesně s čím. Dozvíme se, že měl v dětství sourozence, o kterého ho připravila tragická nehoda, ale nevíme o ní nic bližšího. Postupem příběhu se ukazuje, že Eda je to, čemu se v krimi žánru říká „nespolehlivý vypravěč“ (byť je děj vyprávěn ve třetí osobě). Eda přestává věřit sám sobě. Přestává věřit skutečnosti, neví, co je realita a co halucinace. A přestáváme mu věřit i my. Což o to, nejde o nic nového, mohlo se jednat o další zajímavé ozvláštnění, jen kdybychom měli nějaký protipohled. Ono se sice na konci leccos vysvětlí, nicméně některé zásadní otázky, např. jak se daná osoba dostala na určité místo, pod jakou záminkou a proč tam přišla, vysvětleno není. Po přečtení (celkem krátkého) příběhu tak zůstává zvláštní pachuť, nejistota, co jsme to vlastně četli a co tím chtěl autor říci.
Co se dá pochválit? Autorovi se určitě podařilo vykreslit obyčejný život v obyčejné jihomoravské vísce. Včetně zdejšího nářečí, které neruší a tu a tam se hlásí o slovo. Dialogy jsou věrohodné, stejně jako chování většiny postav, byť jich tu moc není. Atmosféra letních veder je vystižena perfektně, na Edově zahradě a v jeho domě se cítíme jako doma, podobné pocity jsme v létě zažili všichni. Autor dobře vyjádřil osamělost hlavního hrdiny a jeho touhu po klidu. Věkově mi byl blízký, takže jsem mu do určité míry rozuměl a v něčem s ním i souhlasil. Škoda jen, že se příběh vydal cestou, kterou se vydal.
O knize se také mluvilo jako o psychologickém dramatu. Může být, nicméně jak už jsem psal, chybí tomu vysvětlení a vlastně i nějaký konec, protože příběh v podstatě vyšumí a vy na něj zapomenete rychleji, než byste řekli „záhon okurek“.
Text: Jakub Fránek (2024)
Vydáno: Host (2024)
200 stran
