Je vražda středoškolské profesorky po halloweenské party splněnou výhrůžkou nebo má jiný motiv? Detektivové René Kašmír a Magda Lišková se představují ve druhém románu.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, které se neodehrávají v Praze, Brně, Ostravě či v nějaké fiktivní vísce, ale jsou zasazeny do méně obvyklých menších měst, pak jste možná s uspokojením zaregistrovali detektivní romány Srdce z ledu a Chcípneš. Oba se odehrávají v Jindřichově Hradci, rodném městě autorky Jitky Ludvíkové. Po Martinu Stručovskému je druhá, kdo své příběhy umisťuje do tohoto města. Zatímco Stručovský sem tak trochu zasazuje americkou drsnou školu, Ludvíková se drží schématu klasické české detektivky. Vystudovaná právnička byla donedávna známá především svými sériemi s Pavlem Matoušem nebo Monikou Hrubešovou. Do svých posledních dvou románů ale uvedla nové protagonisty – vyšetřovatele Reného Kašmíra a Magdu Liškovou. Za první román s touto dvojicí Srdce z ledu získala druhé místo v Ceně Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku.
Na začátku románu Chcípneš se nabízí takový malý příměr… Učitelka v podání Evy Holubové v populární komedii Pelíšky upozorňuje rodiče na třídní schůzce, že se jim ve škole rozmohl takový nešvar a ukazuje na sprostý nápis na tabuli. Učitelka jindřichohradeckého gymnázia v tomto příběhu pro změnu najde na tabuli zdánlivě výhrůžný vzkaz: Chcípneš! Tedy přesněji anglicky You will die today, nápis z jednoho známého hororu. Co ale teď s tím? Polovina učitelského sboru (především mužského pohlaví) to považuje za klukovinu, zatímco typické úzkoprsé staré panny v tom vidí hrozbu a požadují na řediteli exemplární potrestání. Všechno by to bylo poměrně úsměvné, kdyby „adresátku“ vzkazu brzy poté někdo nezavraždil v parku. Vražda má poněkud bizarní nádech, neboť učitelka se vracela z halloweenské akce a měla na sobě ještě kostým Morticie z Addamsovy rodiny.
Případ začne vyšetřovat kapitán jindřichohradecké kriminálky René Kašmír a jeho stále ještě čerstvě přeložená kolegyně Magda Lišková. Může mít vražda pedagožky souvislost s nápisem? Šlo o splněnou výhrůžku nebo se jedná o obyčejnou náhodu? Jde eventuálně o pomstu studentů, kteří měli kvůli nápisu zákaz zúčastnit se školou pořádané oslavy? Přestože byla učitelka údajně oblíbená a zdánlivě nekonfliktní, podezřelých přibývá. Ukazuje se, že v gymnáziu nepanovaly zrovna nejvřelejší vztahy. Navíc nezůstane jen u jedné vraždy.
Začnu tím negativním, byť jsem od Jitky Ludvíkové už pár titulů přečetl, celkem se mi líbily a navíc ji považuji za zkušenou autorku. V tomto románu jsem však tu a tam našel zbytečně patetické výrazy, které bych čekal spíš u začínajících autorů. Na konci příběhu jeden z detektivů říká o pachateli „je to spodina lidstva“. Opravdu by se takhle v dané situaci vyjadřoval ostřílený kriminalista, který už musel zažít během své kariéry mnohem horší případy?
Další kapitolou je postava Magdy Liškové. V posledních letech jsou v české detektivní literatuře oblíbené smíšené dvojice vyšetřovatelů. Mimo jiné po nich sáhl Josef Klíma (případy Kláry Radové), František Šmehlík, Kristýna Trpková či nedávno i David Urban. Ve většině případů je kriminalistka vylíčena jako sexy šťabajzna, ale pěkně od rány. Nic proti, nám mužským čtenářům se to pochopitelně líbí, ale Magda mi nesedla. I když má být přitažlivá drsňačka (opravdu by ale skutečná kriminalistka nosila ve službě minisukni, pokud by se nejednalo o práci v utajení?), ve výsleších jsem jí tu drsnost nevěřil. Charakterově mě také moc nepřesvědčila. V jedné kapitole se rozplývá nad nezávazným sexem s jedním z kolegů, ale působí to spíš úsměvně a trapně. Postava Reného Kašmíra (to je tedy jméno!) je taková neslaná a nemastná, těžko si k němu najít cestu. Pro mě jedinou uvěřitelnější postavou byl civilně podaný Libor Prchal, jeden z kolegů Reného a Magdy. Za mě mohl klidně dostat více prostoru.
Poslední výtka nepatří ani tak autorce, jako spíš redakční práci. Jedna z postav se po většinu příběhu jmenuje Julie, ale na konci se nějakým záhadným způsobem přejmenuje na Janu. Na jedné besedě s autory také před časem zaznělo, že by klíčové postavy neměly mít stejné iniciály. Tady k tomu bohužel došlo, takže se mi jména Luboš Pazdera (ředitel školy) a Libor Prchal (jeden z kriminalistů) nějakou dobu pletla.
Ale teď už k těm pověstným „pozitivům a sociálním jistotám“. Především jde o ryzí detektivku. Vražda středoškolské profesorky využívá tradičního motivu vedlejších událostí, které se sice jeví jako podezřelé, ale často mohou být jen falešnou stopou. V podobě několika odboček sledujeme aktivity partičky středoškoláků a společně s autorkou odhalujeme tajemství některých profesorů. Je tu dostatečný počet podezřelých, se kterými můžeme hrát „chodí pešek okolo“, dokud autorka na někoho z nich neukáže. Nedá se říci, že by se jednalo o nějaké překvapení, nicméně o to asi Ludvíkové (doufám) nešlo.
Kdo někdy navštívil Jindřichův Hradec a zůstal tu do dalšího dne, asi se mnou bude souhlasit, že tohle město má v noci jistou tajemnou atmosféru. To, že autorka scény příběhu umístila do autentických lokalit, nám dává možnost vzpomenout si na vlastní návštěvu města, nebo si najít, jak místa děje vypadají. A jak už jsem napsal v úvodu, vždycky je příjemné přesunout se z „provařených“ lokalit do těch méně obvyklých. Když vám tu ještě naservírují poctivou českou detektivku jako v tomto případě, patrně nebudete (i přes zmíněná negativa) litovat času stráveného nad knihou.
Text: Jitka Ludvíková (2024)
Vydáno: Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr (2024)
312 stran
