Bestsellerový autor přichází se samostatným románem. Podařilo se mu do něj zapojit řadu osvědčených prvků, díky kterým se čtenář může bát o hlavní hrdinku od začátku až do konce.
Britský spisovatel Robert Bryndza (narozen 1979) je už několik let pojmem v detektivní literatuře. Je oblíbený nejen ve své původní vlasti (nyní žije se svým slovenským manželem u našich východních sousedů a převzal jeho příjmení), ale i u českých čtenářů. Pokud se nemýlím, Českou republiku navštívil už dvakrát, naposledy v loňském roce. Původně psal divadelní hry a romantické komedie, příležitostně se živil jako herec, ale největší popularitu mu přinesla krimi série s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou (mimochodem původem ze Slovenska). Později na ni navázal sérií s ex-policistkou a soukromou vyšetřovatelkou Kate Marshallovou. Nyní se – možná pro někoho překvapivě – pustil do prvního samostatného románu v žánru (jak jej sám označuje) psychologického thrilleru. Jeho hrdinkou je čerstvě ovdovělá lékařka Maggie Kendallová, která po smrti manžela odhaluje jeho dosud netušené stránky, přičemž sama musí bojovat o svůj život a přijít na to, proč a kdo jí o něj usiluje.
Sedmačtyřicetiletá Maggie si až dosud nemohla stěžovat. Zastávala post lékařky na traumatologickém oddělení a se svým manželem Willem, který pocházel z bohaté rodiny, si užívali příjemného přepychu i vzájemné lásky. Obývali pěkný dům v centru Londýna a nedávno dostavěli své vysněné víkendové sídlo na malém chorvatském ostrově. Když se jednoho odpoledne při odchodu na noční směnu Maggie loučí s Willem, netuší, jak rychle se její život zakrátko obrátí naruby. O pár hodin později přivezou do nemocnice postřeleného Willa, je v kritickém stavu. Ochromenou Maggii musí vystřídat kolegové a její manžel zakrátko umírá. Policie sdělí šokované vdově, že se Will nestal obětí vraždy, jak si zprvu myslela, ale spáchal sebevraždu. Maggie tomu odmítá uvěřit, ale závěry vyšetřování jsou – jak se zdá – nade vší pochybnost.
Maggie se po pár dnech odebere na ostrov Tišina, aby jejich dům uzavřela na zimu a přivezla odtud pár manželových osobních věcí a předala je jeho rodině. Tady ji však zastihne doručovatel s dopisem z advokátní kanceláře. Dopis napsal Will Maggii už před časem a sděluje jí v něm, že provedl něco hodně špatného a že pokud ona dopis čte, určitě se mu něco stalo. Maggie má najít „jejich kostel“, ve kterém najde klíč ke své budoucnosti. Maggie prožívá další šok. Co Will provedl? Jak dobře ho vlastně znala? Mohl za jeho smrt nakonec opravdu někdo jiný? Jako potvrzení téhle úvahy se Maggie na nehostinném zimním ostrově začnou stávat podivné nehody a lékařka má čím dál silnější pocit, že nešlo o náhodu a že je navíc někým sledována…
Když se nad tím tak zamyslím, Bryndza sestavil svůj román z „prefabrikátů“, které už použila pro stavbu svého příběhu řada autorů před ním. To ovšem není výtka (co také pořád vymýšlet, že), pro podobný postup se může rozhodnout leckdo. To ale ještě neznamená, že umí sestavit příběh tak, aby dával smysl, aby se v něm čtenář neztratil a aby se nenudil, protože „tohle všechno už tu dávno bylo“. Bryndza svůj vyprávěčský talent a cit pro napětí a dynamiku příběhu prokázal už dávno. Je jedním z mála autorů, který je stále pilný a zásobuje trh novými a novými tituly, ale přesto si čtenářské hodnocení jeho knih stále drží vysoko nasazenou laťku.
Všechny složky nového Bryndzova příběhu do sebe pasují a vzájemně fungují. Díky tomu, že se autor zřejmě snažil využít více různých osvědčených motivů, neodvíjí se příběh ve stále stejném duchu, ale v průběhu děje se jeho ráz několikrát mění. Z tématu „jak dobře jsem znala svého muže“ a „komu vlastně mohu věřit“, ke klasické zápletce osamělé ženy v podivném, až strašidelném domě, přes téměř katastrofický thriller, skrz akční vložku a dávku dobrodružství (v zatopené jeskyni), až po „útěk“ několika státy, téměř ve stylu proslulého Uprchlíka. A řečeno jazykem telemarketingu, to zdaleka není všechno. Víc už ale raději prozrazovat nebudu.
Na co má Bryndza opravdu talent, to je vystižení atmosféry. V tomto příběhu se to možná projevuje ještě více než v příbězích s Erikou Fosterovou nebo Kate Marshallovou. Já přímo miluju tajemné příběhy z rozlehlých domů někde na opuštěném místě a tady se mi po dlouhé době dostalo skutečného nasycení. Drtivá většina z nás sice Chorvatsko zná jako letní destinaci, ale Bryndza na to šel chytře. Svou hrdinku tam poslal v listopadu, kdy je ostrov opuštěný, žije na něm jen pár lidí a trajekt tam jezdí v tuhle dobu jen jednou za týden (v románu to má velkou úlohu). K tomu přidejme, že tam neustále prší či je dokonce bouřka, nebo je alespoň rozburácené moře. Skvělá kulisa k lehce hororovému čtení na zimní večery!
Možná se budete divit, proč si autor vybral pro svůj další román právě Chorvatsko, když to z britských románů a filmů vypadá, že všichni Angličané jezdí za teplem do Španělska. Bryndza v doslovu uvádí, že Chorvatsko navštívil poprvé v roce 2012 a tuto zemi si zamiloval. Svůj příběh sice nyní umístil na fiktivní ostrov, nicméně pozemek sídla Maggie a Willa byl inspirován domem, který si o tři roky později s partnerem pronajali na ostrově Krk. I přes poněkud podivné a lehce zneklidňující okolí (zdechliny ovcí) se jim naskytl úžasný výhled na moře a Bryndza si tehdy řekl, že o tomhle místě musí jednou napsat.
Tíživé ticho dokazuje, že jeho autor všechny osvědčené propriety psychothrilleru i detektivky zvládá na výbornou a umí je šikovně poskládat. I když bychom v závěru pod drobnohledem našli určitě nějaké logické chybičky, i když ne všechno je vysvětleno (to podstatné ale ano), jedná se o autorův „majstrštyk“, který se po trochu vlažném úvodu rozjede a už čtenáře nepustí. Bryndzův aktuální román je důkazem, že se nemusíme o autora bát. Sice v doslovu slibuje, že se v dalším příběhu opět vrátí k Erice, ale je vidět, že ať se pustí do čehokoliv, bude to mít šťávu a napětí.
Originální titul: Fear the Silence (2023)
Vydáno: Raven Street Publishing (2023)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2023)
Přeložila: Kateřina Elisová (2023)
368 stran
