Autor si po Soudci Ti a Marii Antoinettě bere na paškál další francouzský národní klenot, Arséna Lupina.
Známý lupič – gentleman, jehož stvořil Maurice Leblanc v letech 1907-39, má v téhle verzi typický Lenormandův nadhled a kousavý cynismus.
Lupin pravidelně zesměšňuje pařížskou policii, aby měl ale změnu, otevře si detektivní kancelář. Pro mistra převleků žádný problém. Jakési bohaté vdově ukradli vzácnou perlu. Tedy ukradl ji někdo jiný než Arséne Lupin, a ten je teď v přestrojení najat, aby chytil lupiče a našel šperk. A tak začíná zábavný příběh z roku 1908, plný honosných přijímacích salonů, přepychových hal, ale i smrdutých kutlochů začínajících umělců na Montmartru. Je to nádherná ukázka tehdejší pařížské společnosti, takže Lupin tu potkává osobnosti, které se své slávy teprve dočkají, Braqua, Matu Hari, Piccasa…
Vše se navíc začne točit kolem padělaného obrazu, který putuje tam a zase sem, až ztrácíte přehled, kde je originál a kde padělek a kdo z toho má jaký profit.
Třebaže autorův Případ hraběnky du Barry byl taky vtipný, stále tam visel stín blížící se revoluce a gilotiny. Navíc si nejste jistí, jestli je košer dělat si legraci z úděsné bídy, ve které většina lidí tehdy žila. To tady je to jiné, Lupin je čirá zábava. Snobství se tu potkává s vychytralostí, do jedné věty autor dokázal dostat mnohdy tolik ironie…
„Na oddělení bezpečnosti vyzváněl dlouho telefon… Policie sice přivykala moderní technice, avšak pomalu, aby personál nebyl příliš zmaten.“
Je zábavou vlastně celá ta pointa, že co se Lupin snaží jako detektiv uživit poctivě, zabředá do mnohem větší špíny, než když byl „jenom“ lupič gentleman. Samé vraždy, dokonce se po něm chce, aby byl slušný k nevinným dívkám. Ta poctivost je pořádná otrava…
Třebaže Lupin vyšetřuje pouze z nutnosti a jen tak bokem mezi sváděním krásných dam a odoláváním něco si strčit do kapes čistě ze zvyku, povede se mu opět vytřít zrak všem četníkům…
Krásně starosvětské vyprávění z úžasného období popisuje lupiče, co se dal na poctivost, s jiskrou, humorem a nonšalancí, až vás možná přiměje vyšťourat někde původního Lupina pro srovnání. Četla jsem ho na základní škole a vůbec si nepamatuju, jestli měl taky takovýhle šmrnc…
Originál: Le retour d´Arséne Lupin, 2018
Překlad: Aneta Fáberová
Vydal: Garamond, 2025
236 stran
