Paní Ti na stopě zločinu (Frédéric Lenormand)

Toho na základě skutečné historické osobnosti ze 7. století vytvořil již zesnulý Nizozemec Robert van Gulik. Gulikovy knihy měly nebývalý úspěch, proto je vcelku logické, že našel své pokračovatele. Frédéric Lenormand se ve svých historických románech a detektivkách zaměřil na období Francouzské revoluce a na Čínu doby soudce Ti.

V tehdejší době soudci fungovali zároveň jako vyšetřovatelé, proto je knižní soudce Ti především detektiv. Na něm je, aby přišel na kloub záhadám, rozluštil zamotané případy a potrestal zločince. Lenormand se ve svých knihách držel toho, co před ním použil van Gulik, proto se u obou spisovatelů objevují stejné postavy. I v této knize vystupují tři soudcovi pomocníci: silák Ma Žung, bývalý lapka Tao Kan a podvodníček Tiao Tchaj. Kromě nich tu mají významnou roli i tři manželky soudce Ti, zejména pak jeho První manželka.

Troufám si tvrdit, že Lenormand Gulikovy postavy polidštil. Dal jim víc prostoru a zaměřil se na jejich psychologii. Tyhle nové postavy vedou vnitřní monology, svěřují se vám se svými pocity a po svém komentují různé situace. Pro mě je důležité i to, že jsou sarkastické a vtipné. Lenormandovy postavy jsou normální lidé, kteří nejsou nijak ideální a mají své slabůstky. Protože mají víc prostoru, Lenormandův román je o něco rozsáhlejší než příběhy van Gulika.

Co se týče obsahu a stylu, Lenormand navázal na svého předchůdce na sto procent. Když zalistujete knihami obou pánů, budete mít pocit, že obě knihy psal jeden a tentýž člověk. Ti a jeho bližní tradičně řeší několik případů, které jsou v knížce Paní Ti na stopě zločinu hodně provázané. Možná že Lenormand není tak drsný a brutální, ale jeho zápletka mi připadá propracovanější než ty van Gulika. A přestože byl autor předlohy o něco surovější, ani u jeho epigona nechybí hororové motivy a strašidelné scény.

Některým čtenářům by mohly dělat problémy s pochopením trestního řádu v době soudce Ti, ale nemusíte mít žádné obavy. Lenormand všechno dokáže vysvětlit několika větami, které zakomponuje tak umně do textu, že vás v žádném případě nepřipraví o požitek z četby.

Již jsem říkala, že v této knize dostala hodně prostoru První manželka. Důvod je prostý. Její manžel se totiž zranil cestou z chrámu. Spadl z koně a ošklivě si zlomil nohu, což ho vyřadilo z činnosti. Děj se zkomplikuje ve chvíli, kdy si Ti uvědomí, že nešlo o nehodu, ale o pokus o vraždu. O vraždu se mohlo pokusit několik lidí, kteří jsou zainteresovaní ve dvou případech, které soudce (respektive jeho pomocníci) vyšetřují. V prvním případě byla v lese objevená ženská mumie, jíž někdo zavraždil ve vysokém stupni těhotenství. Ve druhém případě si Ti posvítí na ctihodného boháče, který skrývá temná tajemství a jehož obydlí připomíná dům hrůzy. A aby toho nebylo málo, máme tu ještě záhadnou postavu malíře Cao Cao, který má také co skrývat.

Jsou tady vrazi, jsou tady šílenci a čtenář se nebude ani na chvíli nudit. Tenhle příběh je plnokrevná detektivka, kterou neodložíte, dokud nebudete na poslední stránce. Nejdůležitější otázka tu je, jak vysvětlit záhady a jak vyřešit všechny případy. Třešinkou na dortu je pak to, jak soudce Ti naloží s odhalenými viníky. Ačkoliv by tento typ příběhu mohl svádět k moralizování nebo poučování, Lenormand se tomu naštěstí vyhnul obloukem. Sice se tu dozvíte pár věcí z historie, ale rozhodně to nebude na úkor čtivosti.