Matčin hrob (Lisa Reganová)

Její dětství s matkou byla noční můra. Teď však zjišťuje, že matka možná ukradla něčí identitu. Kdo vlastně byla ta, co jí dělala ze života peklo? Ani ve třetím příběhu svou policejní náčelnici Josii Quinnovou autorka nešetří.

Možná máte své oblíbené autory, které sotva stíháte číst a máte pocit, že už vás žádný nepřekvapí a že si s těmi „svými“ vystačíte. Pak si ale přečtete titul od někoho, koho jste dosud neznali a zjistíte, že je dobrý. Pak sáhnete po jeho dalším titulu a pak ještě po dalším a shledáte, že i ty jsou dobré! To může být i případ americké autorky Lisy Reganové. Tahle pilná spisovatelka začala se svými literárními pokusy už v jedenácti letech, když jí rodiče koupili psací stroj. Zprvu pracovala jako instruktorka bojových umění (získala černý pásek), zdravotní sestra nebo knihovnice, až se nakonec dostala k tomu, co jí baví nejvíce – k psaní napínavých kriminálních příběhů. Dnes má na svém kontě mimo jiné dvanáct titulů s mladou policistkou Josii Quinnovou, navenek silnou, ale duší poměrně křehkou třicátnicí. Přitom prvně ji představila před pouhými čtyřmi lety!

Zatímco američtí čtenáři už se mohou těšit na třináctý titul (autorka hodlá podle svých slov v příbězích s Josií pokračovat tak dlouho, dokud ji budou čtenáři chtít), česky vychází po románech Mizející dívky a Dívka beze jména třetí titul v řadě, Matčin hrob (odehrává se zhruba dva roky po Mizejících dívkách). Autorka tvrdí, že nechce svou hrdinku vytrhávat z její „komfortní pracovní zóny“, ale z její „komfortní citové zóny“, takže ji nijak nešetří. O tom se mohli přesvědčit ti, co už přečetli oba předcházející díly. Také ve třetím příběhu si Josie bude muset sáhnout až na dno svých psychických sil a bude nucena oživit vzpomínky na hodně nepříjemné dětství.

Jednoho dne dva chlapci při hře v lese poblíž karavanového parku náhodou vykopou lidské ostatky. Policie poměrně rychle zjistí, že kosti patří devatenáctileté Belindě Roseové, která se pohřešuje už třicet let. Dívka byla evidentně zavražděna. Josie, která se před časem stala náčelníkem policie v třicetitisícovém městě Denton v Pensylvánii a má pod sebou pětapadesátičlenný tým, je ale v šoku. Belinda Roseová bylo jméno její matky, se kterou až do svých čtrnácti let v tomto parku žila. Pak jí zmizela ze života a Josii rozhodně nechyběla. Matka jí fyzicky i psychicky týrala, fetovala, střídala muže jako ponožky a Josii odpírala i tu sebemenší radost. Naopak jí trestala za každou maličkost, nejčastěji zavřením do skříně. Díky tomu má Josie dodnes panickou hrůzu ze stísněných prostor. Kosti tedy nemohou být její matky. Mohla tu tedy žít další dívka stejného jména? Nebo tehdy ukradla Josiina matka Belindě identitu? Ale kdo tedy vlastně byla? Je možné, že byla kromě despotické matky-alkoholičky ještě vražedkyně?

To ale není jediný problém mladé náčelnice. Poté, co pochytala gang prodejců drog, se jí někdo začíná mstít různými „žertíky“. Zpočátku jde jen „drobnosti“, kdy jí někdo pomaže auto exkrementy nebo dá za ní do novin falešný inzerát. Jenže později se vše stupňuje – někdo jí zdemoluje v domě ložnici, inzeráty přiostřují a vydávají Josii za sexuchtivou ženu toužící po fingovaném znásilnění. Takže policistka přitom všem moc klidu na vypátrání Belindina vraha nemá…

Až do poloviny knihy autorka pravidelně střídá kapitoly ze současnosti s kapitolami z Josiina dětství, které ji v jednotlivých čím dál zlověstnějších scénách představují od šesti do čtrnácti let. Je evidentní, že Lisa Reganová měla další posun své hrdinky v soukromém životě připravený nejspíš už od prvního titulu. Některé „nakousnuté“ dějové prvky z předcházejících dílů jsou totiž vysvětleny nebo více rozvinuty až teď.

V polovině knihy už autorka od retrospektivních pohledů ustupuje a soustředí se na dění v přítomnosti. Odhaluje nové a nové nečekané souvislosti, takže děj nabírá slušný spád a ze čtení druhé půlky se stává adrenalinová jízda. V jednom rozhovoru autorka řekla, že k tomu, aby čtenáře udržela v napětí, mu musí každá kapitola odhalit něco nového. Kapitoly, které by se daly z příběhu vypustit, tam zkrátka nemají co dělat. A tohle krédo skutečně dodržuje i v tomto titulu. Je to přesně kniha, do které se začtete hned po prvních pár stránkách a pak už ji nechcete odložit. Temná minulost, společně s odhalováním kdo je kdo a kdo by mohl ještě po tolika letech vnést světlo do starých událostí, společně s temným zlem, které bublá pod povrchem jinak ospalého a pro někoho možná dokonce idylického městečka – co chtít víc? K tomu sympatickou hrdinku, se kterou se tentokrát lze bez problémů ztotožnit. Pokud jsem si Josii neoblíbil hned na začátku, tady mi rozhodně byla nejsympatičtější.

Při bližším pohledu nebo druhém čtení by se jistě našlo pár věcí, které by se daly – podobně jako v předcházejících titulech – příběhu vytknout. Mimo jiné samotný motiv, tedy původ všeho zla a respektive jeho pravděpodobnost, ale také zbytečně mnoho zvratů v závěru, které už balancují na hranici uvěřitelnosti. Nicméně pokud celou knihu pojmete jako oddechové a napínavé čtení s jistou dávkou ponurosti a emocí, zhltnete ji během pár večerů. A možná budete mít pocit, že jste si už dlouho neužili tak dynamický příběh přinášející příjemné mrazení v zádech.

Originální titul: Her Mother’s Grave (2018)
Vydáno: Bookouture (2018)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2021)
Přeložila: Kateřina Elisová (2021)
384 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA