Maurice Leblanc

2.

V některých Leblancových povídkách a nejméně v jednom románu je Lupinovým protihráčem už zmíněný Sherlock Holme, ale vystupuje jako Holmlock Shears, v české verzi pak jako Herlock Sholmes. Maurice Leblanc byl při psaní o něm trochu ovlivněn Victorem Hugem, především však Alexandrem Dumasem starším. A tak např. hned úvod románu Tygří zuby přímo odkazuje na Hraběte Monte Cristo i na Tři mušketýry.

Leblancovy příběhy byly přijímány nadšeně. Bývaly dramatizovány a v divadelní verzi pojmenované „Arsén Lupin bankéřem“ se ocitl dokonce Jean Gabin (už na přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století). A sám pan Leblanc? Za Lupina posléze převzal i Řád čestné legie. Dokonce!

3.

A teď se dotkněme i jedné z mnoha leblancovských záhad.

Královna Marie Antoinetta prý kdysi mágu Cagliostrovi předložila čtyři hádanky. Ten si však nenašel čas na jejich rozluštění, místo čehož prý prorocky ale pravil: „Kdo k těm otazníkům najde klíč, ten bude mocnější než králové.“

První hádanku řeší Arséne Lupin v knize „Dorotka, tanečnice na ledě“ a jde o problém pokladu v dubu.

Druhou hádanku luští v Ostrově třiceti rakví a kráčí o záhadu náhrobní desky českých(!) králů.

A třetí taj najdeme v románu Dutá jehla a jde zde o prastarý poklad francouzských králů…

A co čtvrtá hádanka?

Tou je přímo veledůkladně zašifrované tajemství sedmiramenného svícnu – a opět i pokladu ukrytého mnichy kdesi na normanském pobřeží. Ano, a tím vším se zaobírá román Hraběnka Cagliostrová, ze kterého čerpal i v nedávných letech uvedený film… Maurice Leblanc sám se ale zajímal i o skutečná tajemství. Jaká? Jako vůbec první člověk si všiml, že benediktinská opatství v kraji Caux jsou rozmístěna do podoby souhvězdí Velkého vozu. Anebo…

Zkrátka, i právě takovými a podobnými představami jsou napájeny děje románů jako Dutá jehla (česky vydaná v zelené edici Smaragd)… Titulní skála „Dutá jehla“ přitom existuje, a to právě při pobřeží Normandie, konkrétně u letoviska Etretat. Už Maurice Leblanc sem jezdíval na prázdniny a ve vile, jíž říkal Casa Lupin a která taktéž nadále existuje, napsal řadu svých poutavých románů.

Dutá jehla je přitom i románem klíčovým a vévodí celé sérii. Ilustruje přitom zvláštně a podmanivě rčení, že „komu patří Dutá jehla, tomu patří svět, kdo ztratí Dutou jehlu, ztratí i svět“… A komu že se povedlo Dutou jehlu ztratit? ptáte se. Odpověď zní: Napoleonovi.

A Lupin. Jako by mnohým Francouzům až dodnes napravoval sklíčenost za Napoleonovu porážku!

4.

Některé Leblancovy povídky ovšem sklouzávají až k nechtěné sebeparodii a příkladem budiž třeba povídka Stéblo slámy, kde nám opravdu po přečtení nezbude než vrtěti nad řešením celé záhady hlavou. Až moc se toto rozuzlení totiž blíží jaksi „fantomasímu“ surreálnu.

Ale vcelku není u Leblanca přitahování za vlasy až tak markantní, jako třeba u Gastona Lerouxe (1868-1927). Ne. Lenblancův přístup vždycky zůstal přístupem realisty a Josefu Škvoreckému proto i důkazem, nakolik detektivce realismus nesvědčí. Na druhé straně ale psal Leblanc třeba i fantaskní příběhy (Tři oči) a dokonce ryzí science fiction (Úžasná událost). A nepsal tento žánr nijak špatně.

5.

Leblancova sestra Georgetta byla herečkou. V letech 1895-1918 žila s belgickým básníkem Maurice Maeterlinckem (1862-1949), nositelem Nobelovy ceny (1911). Ten o ní dokonce napsal řadu her, ale ouha, roku 1919 oženil s její kolegyní Renée Dahonovou.

6.

Když už je jednou vytvořen mýtus, umožňuje to až navždy uskutečňovat znovuvzkříšení hrdinů, kteří jsou takového mýtu objektem, i vytváření bezmála nekonečného pokračování jejich osudů. To dnes nejlépe vidíme na příkladu Sherlocka Holmese, knihy o kterém vycházejí bez přestání, až skoro jako na běžícím pásu.

Rovněž za Leblancova života (už) začali o jeho hrdinovi Lupinovi psát i jiní a kupř. roku 1934 vyšla česky kniha Kurta Juhna „Pražská hostina Arséne Lupina. Patnáct dobrodružství“.

A tak dále. A koncem dvacátého století sem několika romány přispěla i známá detektivkářská dvojice Pierre Boileau (1906-1989) a Thomas Narcejac (1908-1998, vlastním jménem Pierre Ayraud), a tak vznikly knihy Spravedlnost Arséna Lupina (1977, česky 1984) a Arséne Lupin přísahá (1979, česky 1992).

7.

Závěrem ale konstatujme, že i mistr tesař se někdy utne. Maurice Leblanc zůstává tím mistrem – i legendou, jeho díla jsou i nadále filmována, ale uvedu příklad povídky, ve které přestřelil. Jednoznačně. Česky vyšla už několikrát a naposledy zřejmě v jednom ze sešitových souborů nakladatelství Ivo Železný v roce 1992. Jmenuje se Stéblo slámy a sklouzává až do nechtěné sebeparodie, jak je absurdní.

Posuďte ale sami. Dojde ke krádeži šesti tisíc franků. Pachatelem je žebrák. Ten s penězi v tísni nemůže už jinam, než do hermeticky uzavřené zahrady – a zmizí. Dočítáme se:

Dvacet mužů čtyři hodiny prohledávalo těch pět hektarů ohraničených zdmi. Tloukli do keřů holemi, kopali do každého drnu, nahlíželi do vykotlaných stromů, rozhrnovali hromady suchého listí, ale po tatíku Trainardovi jako by se zem slehla.

Ony listnaté stromy jsou přitom holé, zcela bez listí, a zdi nelze, naprosto nelze přelézt. Osmadvacet následujících dní a nocí muži zahradu hlídají a pročesávají. Stálá stráž stojí studánky. Vše marno. Když tu…

Ano. Jako deux ex machina projíždí vsí cizinec a v hospodě praví:

Ach, to nebude tak složité. Já se v takových věcech trochu vyznám. Potřebuju na to… jen hodinku času. Pak buďte připraven, káže šoférovi.

Cizinec vkráčí do zahrady. U studánky hned najde tři do sebe vstrčená stébla. Půjčí si prostě karabinu a střelí broky do koruny třešně nad onu studánkou a co se nestane? Až teď si připomeneme věty z úvodu:

Na větvi uvízl od léta rozdrchaný strašák a rozpjatými pažemi chránil nadobro holé větve. Strnul na té dolní, té silné v nepohodlné pozici na břiše a hadrová hlava s obrovitým cylindrem mu visela. Slaměné nohy se klátily.

Strašák trčel v nebezpečné poloze přímo nad studánkou.

Po výstřelu žebrák zkrátka seskočí na zem a je zadržen. S nohama ovázanýma slámou, tělem pokrytým hadry, s hlavou obalenou špinavým plátnem, sešněrovaný, zašmodrchaný. Tajemný cizinec zůstává klidným. Praví pouze: „Inu, koho by napadlo prohlížet strašáka? Vždyť každý ho byl zvyklý vídat na stromě… Ale moc pohodlné to nebylo, co? Řeknu vám. Slyšel hlídky, tušil hlaveň pušky jen metr od sebe – a měsíc viset bez jídla. Ale největší drzostí byla ta stébla. Když si pomyslím, jak je vždy bez hluku vyjímal z hadrů, jak je pokaždé nastavil a vstrčil dolů do pramene, aby po kapkách vodu sál…

Než se ale vykulení francouzští vesničané vzpamatují z tohoto mysteriózního odhalení, zmizí cizinec i se šesti tisíci franky a jenom kousíčkem cihly naškrábe tento vzkaz: Arséne Lupin.

A chudák žebrák? Krádež mu jednoduše nedokážou.

Dobré, ne?

Dvacet osob naopak dosvědčí, že u sebe nic neměl. A Arséne Lupin?

Každý čtvrtrok od té doby nechával Trainardovi u jistého patníku tři zlaťáky.

Co dodat?

Inu, Mistr Maurice Leblanc tady vlastně nově vytěžil námět a myšlenku známé, ale už dávné Poeovy povídky Odcizený dopis! Ale vytěžil ji až ad absurdum.

Napsal nesmysl! : -)

MAURICE LEBLANC, výběr z díla a z jeho překladů do češtiny ::

• Armelle a Claude (1897)
• Nadšení (1901)
• Arséne Lupin, lupič-gentleman (1907, sbírka povídek, česky vyšlo např. Herlock Sholmes přichází příliš pozdě, Tajemný cestující… a povídka Arséne Lupin ve vězení vyšla ve sborníku Muži s dýmkou, 1973)
• Arséne Lupin proti Herlocku Sholmesovi (1908, česky 1908, 1971 vyšlo v KODU jako
• Arséne Lupin kontra Herlock Sholmes (Blondýnka), znovu 1987)
• Zatčení Arséna Lupina (česky 1908)
• Dutá jehla (1909, česky 1969, 1991)
• „813“ (1910, česky 1917 jako Affaira Kesselbachova)
• Dorotka, tanečnice na ledě (česky jako Dorotka komediantka, zfilmováno)
• Ostrov třiceti rakví (1919, česky 1921, vyšlo i jako Ostrov záhad)
• Střepina granátu (česky 1920)
• Tygří zuby (1920, česky 1921, 1924, 1998)
• Tři oči (1921, česky 1922)
• Tři zločiny Arséna Lupina
• Křišťálová zátka (česky 1921, též jako Skleněná zátka)
• Mimořádná dobrodružství Arséna Lupina (česky 1922 jako Osm úderů hodin, 1992 jako Mimořádná dobrodružství Arséna Lupina /Osm úderů hodin/, osm detektivních příběhů) Úžasná událost (česky 1922, 1992)
• Hranice (román, česky před rokem 1923)
• Zlatý trojúhelník (román, česky před rokem 1923)
• Hraběnka Cagliostrová (1924, česky 1993, zfilmováno 2004)
• Slečinka se zelenýma očima (1927, česky 1992)
• Rudý kruh (česky 1930)
• Tajemný dům (česky 1930, 1992)
• Obraz nahé ženy (česky 1934)
• Pomsta hraběnky Cagliostrové (1935, česky 1993, román, kde Lupin najde syna)
• Poklad hraběnky Cagliostrové (v edičním plánu na rok 1997, zřejmě nevyšlo)
• Obálka s rudou pečetí (sbírka povídek, česky ?, znovu 1992)
• Arséne Lupin, hra o čtyřech dějstvích
• Kavalír, Arséne Lupin (i česky)
• Tajemství zlatonosné říčky (i česky)
• Zpověď Arséna Lupina (soubor povídek vydaný dvakrát česky, stejnojmenný sešit z roku 1992 obsahuje příběhy Zlatá prasátka, Červený hedvábný šál a Číhající smrt)
• Druhá zpověď Arséna Lupina (český soubor čtyř povídek z roku 1992 obsahuje příběhy Edith s labutí šíjí, Snubní prsten, Stéblo slámy a Ďábelská past)

Z povídek:

• Zločinec?
• Židovská lampa (vyšlo česky, nové vydání pak v časopise Pionýr jako Případ starožitné lampy, 1979)
• Arséne Lupin se žení (i česky, nově 1992 ve sbírce Lupiči gentlemani, kde pod titulem Ženitba Arséne Lupina)
• Případ černé perly (česky 1977 ve sbírce Slovo má spravedlnost)
• Případ Edity s labutí šíjí (česky in: Naše rodina)
• Nevinné hry slunečního paprsku (česky in: Naše rodina)
• Strach kolem zámku (česky in: Naše rodina)
• Snubní prsten (i česky, v Naší rodině vyšlo pak nově v šesti pokračováních pod titulem Ďábelská past)
• Šála z červeného hedvábí (česky in: Naše rodina)
• Stéblo slámy (česky in: Naše rodina)

MAURICE LEBLANC VE FILMU A V TELEVIZI (neúplné)

Arséne Lupin se na plátně objevil už roku 1909.

Od té doby se vrací.

Vůbec poslední film Arséne Lupin (2004) je volnou adaptací románu Hraběnka Cagliostrová. Už např. roku 1932 ztvárnil Arséna Lupina ve stejnojmenném americkém filmu John Barrymore. Roku 1937 vznikl ve Francii film „Arséne Lupin, detektiv“.

Už druhá americká verze nesoucí čistě jenom lupičovo jméno a příjmení následovala rok nato s Melvynem Douglasem (1938).

V koprodukčních Dobrodružstvích Arséna Lupina (1957, Francie-Itálie, režie Jacques Becker), spíše volné to parafrázi (uvedené roku 2005 i naší televizí) hrály Liselotte Pulverová a Sandra Milová.

Také francouzsko-italský film Arséne Lupin kontra Arséne Lupin (1962) byl slušně obsazen pohlednými Jeanem-Claudem Brialym, Jeanem-Pierrem Casselem (nedávno zemřel), Michelem Vitoldem, tehdy dvacetiletou Francoise Dorléacovou, osmnáctiletou Genevieve Gradovou a Anne Vernonovou. Režie se ujal Edouard Molinaro.

Roku 1968 potom vznikl ve Francii i celý televizní seriál s Robertem Lamoureuxem a debutující Marthou Kellerovou.

Podle Leblancova románu vznikl také další, tentokrát pětidílný seriál „Dorothée, provazolezkyně“.

Jistým zklamáním se podle mého názoru stala osmidílný televizní série Nová dobrodružství Arséne Lupina (1995) uvedená i naší televizí a zahrnující příběhy jako Diamantové šaty, Císařova tabatěrka, Podezřelá slečna, Nefritová maska či Herlock Sholmes zasahuje…

A seznam bude pokračovat.