Starší bohatá dáma si zařídí svůj vlastní pohřeb. O pár hodin později je zavražděna. Může jít o náhodu, ale nikde žádní nepřátelé ani podezřelí. Police případ přehodí na svého konzultanta, bývalého poldu Daniela Hawthornea. A ten, protože z toho chce vytřískat víc, přizve do vyšetřování jednoho spisovatele, aby o tom zároveň taky napsal. Tím spisovatelem je Anthony Horowitz…
Na tuhle knížku jsem se moc těšila a nezklamala mě. U téhle hry se čtenáři to snad ani jinak nejde. Kde jinde se autor pasoval do role detektiva? A nemyslím tím vymyšlený „autor“, jako jsou třeba knihy „Richarda Castlea“ nebo všechny ty, které psaním v 1. osobě jen navozují pocit autenticity. Ne, Anthony Horowitz je naprosto reálný. Já jeho práci sleduju, a tak mě neskutečně bavilo, jak zasadil tuhle fiktivní detektivku doprostřed vlastního života. Mluví tu o svých scénářích k seriálům, psaní dětské série o Alexi Riderovi, a to všechno je skutečné, dohledatelné. A proto nás snadno opřede dojmem toho, že i Hawthorne je skutečný. Realita se tu tak těsně prolíná s fantazií, že ztrácíte ponětí o tom, kde jedna končí a druhá začíná…
Není žádným tajemstvím, že autor je obdivovatelem Sherlocka Holmese, však napsal hned dvě oficiální pokračování, Dům hedvábí a Moriarty. A je dost evidentní, že touhle knihou se od tématu moc nevzdálil – jen přesadil hlavní body do současnosti a sám sebe do role natvrdlého asistenta Watsona. Přičemž Hawthorne je zase povědomě brilantní, ale taky nečitelný a protivný. A těch paralel bychom tu mohli najít i víc.
Užívala jsem si také, jak nás Anthony Horowitz nechává nahlédnout do literárního světa, kdy přemýšlí o svých postavách a srovnává je s realitou, představovanou nevypočitatelným Hawthornem. Tedy „realitou“ protože stále musíme myslet na to, že jde o fikci. Což je vážně těžké, ale taky neskutečně zábavné.
Jakkoli je román skvělou hrou, funguje i jako výtečná detektivka. Tomu se není co divit, po všech scénářích k Foylově válce nebo Midsomeru už Horowitz ví, jak žánr funguje. Zná všechny finty ohledně falešných vodítek, schovávání důkazů na viditelných místech, nemluvě o elegantním a jasném řešení, u kterého nechápete, že jste na to nepřišli hned. Vždyť to bylo celou dobru tak zřejmé…
Pohřeb na přání je lahůdka – jak detektivní, tak i literární, plná odkazů na současnou popkulturu, s originálním nápadem použít sám sebe jako vedlejší postavu. Škoda že už mám dočteno…
Originál: The Word is Murder, 2017
Překlad: Lucie Johnová
Vydal: Argo, 2024
301 stran
