Mnoho strak věští vraždu (Anthony Horowitz)

Na starém anglickém panství dojde k vraždě a rozjíždí se vyšetřování, na jaké by byla i Agatha Christie pyšná…

V městečku Saxby nad Avonou není nikdo, kdo by na sira Magnuse Pye neměl názor. Takže když je zavražděn, najde se spousta podezřelých, kterým pil krev a kteří by se ho rádi zbavili. Nejslavnější detektiv na světě, Atticus Pünd, se ujímá případu a rozplétá nitky zášti, bublající pod povrchem. Tenhle německý detektiv, zachráněný z koncentračního tábora, má znamenitou pověst, i když je poněkud výstřední. Oplývá výjimečně nevšímavým asistentem a řeší případy, na které je inspektor Chubb ze Scotland Yardu krátký. Ale zrovna, když už Pünd vše rozřešil a chce záhady objasnit – rukopis končí.

Redaktorka Susan Ryelandová, která měla první nástřel rukopisu upravit, se dozvídá, že slavný autor Alan Conway spáchal sebevraždu. Ale poslední kapitoly s vyústěním knihy neposlal, a ty jsou přece klíčové. A tak se Susan vydává po stopách úspěšného autora, kterého pomáhala stvořit, a nachází nesrovnalosti. A podezřelé paralely Alanova života a Strak. Najednou se Susan, redaktorka detektivek, sama stává postavou ve vlastním detektivním příběhu…

Horowitz je neskutečný chameleon. Už se převtělil do Conana Doyla a napsal báječný Dům hedvábí a jeho pokračování Moriarty, nedávno vzdal hold Ianu Flemingovi v Navždy a den. Tady zas naprosto skvěle napodobuje styl Agathy Christie a jejích venkovsky poklidných detektivek, kdy zlo číhá pod povrchem těch milých a příjemných lidiček. Úplně vás svým příběhem vtáhne, ta báječná atmosféra maloměsta 50. let, jakou známe třeba ze seriálu Grantchester…

Je to požitek, až málem zapomenete, že je tu i druhá dějová linka, ta v současnosti. Nepříjemně se vám připomene tím, jak Pündův příběh skončí těsně před koncem. Jste rozčarovaní stejně jako Susan, a tím vás Horowitz trošku uchlácholí. Otevře vám zajímavý svět nakladatelské branže, který knihomoly vždy fascinuje. Díky Susan a její práci nahlédneme pod pokličku toho, co všechno stojí za vydáním knihy – a zároveň se nenápadně necháváme pohltit záhadami kolem Alana Conwaye a jeho motivů. Spolu s redaktorkou namáhavě pátráme po Alanově vrahovi, protože Susan není žádný detektiv Pünd. Díky jejímu amatérskému tápání možná zdatnější přeborníci odhalí pachatele dřív než ona (anebo se nechají zmást falešnými stopami…).

Horowitz hraje se čtenáři hru o sérii skvělých detektivek, které klidně zastíní i Agathu… A čtenář klidně může na tuhle hru přistoupit – první část s Pündem je tak dobrá, že si přejete přečíst si i předchozí díly té neexistující série. V druhé části zas hrajeme na to, že Conway byl skutečný, že i Matthew Pritchard, vnuk Agathy Christie, měl rád jeho knihy… A stáváme se sami detektivy při pátrání po jeho vrahovi.

Mnoho strak je tak dokonalým dárkem pro všechny fanoušky detektivního žánru. V první části nám Horowitz věnuje povedený pastiš na Agathu, v druhé nás zas přiměje se zamyslet, kde je ta hranice mezi inspirací a imitací. V obou částech je plno podezřelých, falešných stop a překvapení, přesně jak to máme rádi…

Originál: Magpie Murders, 2016
Překlad: Lucie Mikolášková
Vydal: Argo, 2020
230 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA